Prodej na dluh je druhem poskytnutí úvěru. A to i v případě, že je zboží prodáváno na splátky bez navýšení. Řiďte se proto zákonem.
Zejména v malých venkovských obchodech s potravinami a dalšími základními potřebami je to běžnou praxí. Někteří lidé platí útratu jen jednou měsíčně. Zpravidla svůj dluh uhradí poté, co jim přijdou sociální dávky nebo důchod, někdy i plat. A není to jen fenomén dnešní doby. Bývalo tomu tak i v dobách před revolucí. Této možnosti využívali i slušně placení lidé, kteří nebyli dobrými hospodáři. Obchodníkům často nezbývá nic jiného, než na taková pravidla přistoupit. Udržet na malé vesnici obchod totiž není vůbec snadné a prodej na dluh se stává jistou konkurenční výhodou oproti rozšířeným a cenově výhodnějším supermarketům. Jenže takový postup může odporovat zákonům a dostat malé obchodníky do problémů. Upozornila na to spotřebitelská organizace dTest.
Právní úprava spotřebitelských úvěrů, platná od loňského prosince, má zatočit především s lichváři a různými pokoutnými poskytovateli půjček. Může ale mít i další nezamýšlený efekt. Definice spotřebitelského úvěru je velmi široká, aby se lichváři neschovávali za žádné výjimky. Spotřebitelským úvěrem je tak každá odložená platba poskytnutá spotřebiteli. Běžná praxe, kdy si prodavači v konzumu píší útratu, kterou zákazník vyrovná, když mu přijde výplata, tam zřejmě spadá rovněž,
říká právník dTestu Miloš Borovička s tím, že český zákonodárce rozšířil působnost zákona oproti evropské směrnici. Ta by s takzvaným nákupem na sekeru problém neměla.
Připomeňte si: Jak řešit dluhy u OSVČ? Zkuste jako běžní spotřebitelé konsolidaci úvěrů
Co tedy nedávno novelizovaný zákon o spotřebitelském úvěru říká? Spotřebitelským úvěrem je na základě § 2 odst. 1 nejen peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli, ale také odložená platba. Úplata, například platba smluvních úroků, tedy není definičním znakem spotřebitelského úvěru. Podle této definice by malí obchodníci na dluh skutečně prodávat neměli.
Na základě § 5 odst. 3 se ovšem na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoliv úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru použijí pouze ustanovení § 1 až 4 (obecná ustanovení), § 122 až 124 (postup věřitele při prodlení spotřebitele) a § 168 (přechodné ustanovení k prodlení spotřebitele) zákona. Pokud jsou splněny podmínky pro aplikaci § 5 odst. 3, není mimo jiné takový prodej zboží na splátky podmíněn získáním oprávnění k činnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru,
vysvětluje vedoucí referátu ochrany spotřebitele České národní banky David Vyhnálek.
Náležitosti a rizika spotřebitelských úvěrů
Prodej na dluh tedy realizovat lze. Má ale některá omezení a je potřeba při něm počítat s riziky. K poskytování spotřebitelských úvěrů se ze zákona váže řada povinností, ať už jde o písemnou formu smlouvy či rozsáhlou informační povinnost před jejím uzavřením a ve smlouvě samotné. Věřitel smí například poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je na základě posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je i smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Smlouva o zprostředkování spotřebitelského úvěru, ať už jde o smlouvu příkazní, smlouvu o zprostředkování nebo o jiný smluvní typ či o smlouvu nepojmenovanou, vyžaduje podle § 125 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu v případě, má-li ze smlouvy o zprostředkování úvěru vyplývat pro spotřebitele určitá povinnost. V písemné smlouvě musejí být obsaženy jasným, výstižným a zřetelným způsobem informace uvedené v § 127. Typicky jde o povinnost spotřebitele hradit zprostředkovateli spotřebitelského úvěru odměnu za poskytované služby.
Při nákupu na dluh by asi nikdo něco podobného nevyžadoval, i přes rozpor se zákonem by i ústní smlouva byla platná. Neplatnost by se ale dala dovodit z absence ověření schopnosti spotřebitele splácet, i když vesnický obchodník může mít o poměrech zákazníka lepší představu než kdejaká banka,
komentuje Miloš Borovička. Příští rok, kdy vstoupí v platnost evropské nařízení GDPR, se věřitelům v podobě malých venkovských obchodníků zkomplikuje i posuzování schopnosti spotřebitele splácet své závazky. Nebude totiž možné bez náležité licence žádat úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet.
Mohlo by vás zajímat: Úspěšně podnikat se dá všude. Přečtěte si, jaké výhody má vesnice
Na solidnost a vděk zákazníků, kteří chodí nakupovat „na sekeru“, se obchodníci spoléhat nemohou. Dostala jsem se do situace, kdy družka jednoho souseda chodila nakupovat na dluh a nesplatila ho v daném termínu. Nechala jsem si podepsat uznání dluhu, že je to dluh rodiny a podepsat družkou. Při jednání o zaplacení dluhu mi ale soused řekl, že se ho to netýká, že je to jen její problém. Vím, že prodávat na dluh je blbost, ale jsme na malé vesnici. A zrovna u nich to fungovalo 7 let a k problému došlo až teď,
popisuje svou zkušenost živnostnice Jarmila Dvořáková.
Dávat na dluh je nejen důkazem pochopení situace některých lidí a nabídnutí pomocné ruky, ale i způsob, jak si udržet klientelu a udržet obchod v provozu. Proto se do riskantního podniku pouští i majitelka konzumu Jana Malá: Copak můžu vyhodit z obchodu matku několika dětí, která je bez práce? Nakoupí základní potraviny a zaplatí, až dostane podporu. Samozřejmě že existují lidé, kteří si z mého obchodu něco vzali a nezaplatili. Dluží třeba pár set korun za jídlo a cigarety. Já je ale po vesnici nahánět nebudu. Do doby, než zaplatí, u mě prostě nakupovat nemůžou.
Právník dTestu Miloš Borovička navíc říká, že dlužník musí i bez výše uvedených náležitostí dluh vyrovnat. To ale podle svých možností, tedy třeba v delším časovém horizontu.
S odkazem na výše uvedený § 122 platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Uplatněná smluvní pokuta ale nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3000 korun, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 korun. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut pak nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 korun.
Psali jsme: Náklady na #EET? Pro vesnické potraviny nejméně 20 tisíc korun, tvrdí asociace
Pozor na lidskou mstu
Problémy s cash-flow ale nejsou tím jediným, co obchodníkům hrozí. Zatímco prodejce většinou ví, na kterého z domácích zákazníků se může spolehnout a na kterého ne, neplnění povinností podle zákona o spotřebitelském úvěru může být vysoce pokutováno. Kdo poskytuje spotřebitelské úvěry bez patřičné licence, kterou nová právní úprava vyžaduje, podniká v úseku spotřebitelských úvěrů neoprávněně, za což může být sankcionován pokutou až do výše 20 milionů, při větším rozsahu by se jednalo o trestný čin. Neočekáváme, že by se Česká národní banka vydala kontrolovat malé obchody, jestli náhodou nedávají na dluh, ale na podnět musí dozorový orgán reagovat z úřední povinnosti. Paradoxně tak udání toho, kdo pro nespolehlivost na dluh nic nedostane, může obchodníkovi přinést značné komplikace, vychází-li jiným zákazníkům vstříc,
varuje Miloš Borovička.
Provozovatelé malých obchodů by proto měli prodej na dluh zvážit. Pokud na něj přistoupí, tak jen u dlouhodobě spolehlivých a solidních zákazníků. A pokud dojde na to, že někdo v předem stanoveném termínu nezaplatí, měl by být s nákupy okamžitý konec. V takové situaci totiž často nepomohou ani úředníci centrální banky. Dozor nad dodržováním povinností při poskytování spotřebitelských úvěrů věřiteli, kteří neposkytují úvěry na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky, vykonává Česká obchodní inspekce. Dohled se dále nevztahuje například na úvěry poskytnuté právě bez úroku a jakékoliv úplaty nebo takové, jejichž celková výše je nižší než 5000 korun.
ČLÁNKY DO MAILU