Její záměr je pracovat zlehka a bez úsilí. Má praxi na barokní faře hodinu od Prahy. Klienti k ní přesto jezdí sami, nemusí je hledat. A řekli si i o zdražení.
Od divadla k miminku a terapii
Před tím, než se stala Šárka Havlíčková terapeutkou kraniosakrální biodynamiky, prošla si pestrou profesní cestou. Vystudovala užitou malbu a scénografii. Po vysoké škole léta pracovala v oblasti nezávislého divadla. Věnovala se dramaturgii, přípravě programu, stala se z ní producentka. Naučila jsem se žádat o granty a vyúčtovávat je, naučila jsem se účetnictví i organizovat. Po čtyřech letech v organizaci mamapapa mě oslovil tým z divadla Alfred ve dvoře, kde jsem se ujala krizového managementu. Vždycky jsem měla tendenci pomáhat lidem, a to i těm, co nechtějí,
směje se Šárka ve své pracovně, kterou má v barokní faře v Poříčanech u Českého Brodu.
V divadle se však následně naučila, že nemusí pomáhat tam, kde to nikdo nečeká, kde to není potřeba a nemá to ani žádný účinek, což se jí teď hodí. Následně přešla do týmu Plzně 2015 – Evropského hlavního města kultury, a to jako hlavní programová manažerka, pak tu pracovala jako programová ředitelka. To už jsem ale měla trochu jiný plán. Řešila jsem také své zdravotní problémy, vždycky jsem přitom tíhla k východní filozofii, tchaj-ťi a masáži šiacu, kterou jsem se učila hned po vysoké škole,
vrací se v čase. Od roku 2006 pravidelně každý měsíc chodila na kraniosakrální biodynamiku. Brala ji jako údržbu sebe sama. Uvědomovala jsem si, jak je to silná metoda, a byla jsem překvapená, co všechno umí. Dám přitom hodně na vlastní zkušenost, nenechám se opít rohlíkem,
vypráví.
Přečtěte si také o tom, jak se vydává Pravý domácí časopis, a to v článku Před lety vydala první číslo časopisu z obýváku, teď s ním pronikla i do trafik.
Nakonec i díky kranio ošetření otěhotněla. Bylo jí 39 let a uvažovala, co chce dělat dál. I příchod dítěte mi pomohl se nasměřovat,
popisuje dobu, kdy se s pětiměsíčním miminkem v náručí nakonec rozhodla pro radikální změnu a nastoupila do profesionálního výcviku kraniosakrální biodynamiky.
Nic esoterického, vše se dá naučit
Co si pod tím představit? Jak Šárka vysvětluje, kraniosakrální biodynamika jako terapeutická metoda má kořeny u doktora Williama Garnera Sutherlanda, amerického lékaře osteopata na přelomu 19. a 20. století. Osteopati jsou lékaři, kteří pracují s kostmi. Když Sutherland ošetřoval kranium, tedy lebku, všiml se, že se lebeční kosti, které by měly být podle oficiálních vědeckých tvrzení srostlé a nepohyblivé, zřejmě hýbou. Sakrum je kříž. A Sutherlendova teze byla, že se dá na lidský nervový systém, který vede od mozku přes míchu až do kříže, jemně působit. Navíc v něm vnímal jemný rytmický pohyb. V 70. letech 20. století pak jeho teze v Americe vědecky potvrdili. Existuje tedy něco jako kraniosakrální rytmus, do nervového systému zároveň vstupuje biodynamická síla. Biodynamika je vlnění, jsou to frekvence energie, které vstupují do všeho živého na planetě, i do rostlin nebo zvířat. Toto vlnění má měřitelný rytmus a je vyfotitelné. Není to nic esoterického, ale v laboratořích potvrzená věc, i když to může být pro materiálně založené lidi totálně nepřijatelné,
objasňuje Šárka kontext své práce.
A připomíná, že například ve Švýcarsku je to terapie hrazená ze zdravotního pojištění, v Německu nebo ve Velké Británii pracují kranio terapeuti v nemocnicích, kde pomáhají pacientkám a pacientům s hojením po operacích i s psychickou podporou. Česká kraniosakrální asociace se i v Česku snaží o to, aby měl obor jasné profesní parametry a uznaná pravidla,
upozorňuje.
Sama o sobě pak hovoří hlavně jako o průvodkyni klienta, který k ní přichází. Je, jak vysvětluje, vycvičená na to, aby se uměla na biodynamiku klienta naladit a skrze dotek mu připomíná, že má biodynamickou sílu k dispozici. Tělo klienta na to začne reagovat. Sama jsem přitom v meditativním stavu, bez myšlenek a konceptů, vnímám a cítím, co se v těle děje, samotné tělo klienta mě vede, kam mám dát ruce, co mám podpořit nebo kde obnovit zdraví. Lidé přitom vnímají teplo, pohyby, rozpínání, lehkost a další věci. To ale nevytvářím já jako terapeutka, tak začne tělo klienta a jeho vnitřní síly pracovat, když se jim k tomu nabídne prostor,
objasňuje svou roli v celém procesu. Tvrdí přitom, že všechno potřebné se může na příslušném výcviku každý naučit, není třeba disponovat žádným zvláštním talentem nebo darem.
Práce s bolestí i stresem
V praxi její práce vypadá z vnějšího pohledu dost nenápadně, a to tak, že si s klientkou nebo klientem nejdřív povídá, aby zjistila, proč k ní přichází, s jakými tématy nebo potížemi. Další část se odehrává na lehátku, kde klient leží a Šárka, která sedí vedle něj, se ho na různých místech velmi lehce dotýká rukama.
Má přitom široké spektrum klientů. Mnozí přicházejí se zdravotními tématy – třeba s bolestmi různého druhu, včetně rozšířených bolestí zad. Přicházejí k ní maminky, které chtějí snáz porodit, nebo maminky s miminky po porodu, která příliš pláčou. Má zkušenosti s ošetřením dětí s autismem i s neuropatií, ošetřovala dospělé s epilepsií i depresí, ženy v přechodu atd.
Mnoho lidí k ní ale míří i kvůli pravidelné relaxaci, odpočinku, úlevě od napětí a stresu. Mezi klientelou se mi zvětšuje skupina lidí, kteří pravidelně docházejí každý měsíc, aby si vyčistili nervový systém od zbytečného napětí, uklidili si ho a šli dál,
dodává.
Klientelu získává bez úsilí
Šárka není podnikatelka, která by sázela na marketing a reklamu, jež by k ní naháněly klientelu. Nikoho nepřesvědčuje, neinvestuje do reklamy, nemá žádný univerzální návod, jak poznat správného terapeuta. Říká, že dá na intuici. Ví, že si jí klienti často vyberou jen na základě osobní sympatie. Jak vysvětluje, každý terapeut dělá stejnou věc trochu jinak, má jinou kapacitu toho, co může klientům nabídnout ke zpracování.
O tom, že se dá pracovat v ústraní a bez velké propagace, něco ví i výrobce hudebních nástrojů Vít Kašpařík. O jeho podnikání si přečtěte v článku Podnikat v ústraní a bez reklamy? Pro muže z Beskyd žádný problém.
Přiznává také, že pro to, aby si po výcviku svou klientelu vybudovala, nedělala vlastně vůbec nic speciálního ani zpočátku. Když jsem skončila s kariérou top manažerky v kulturním a uměleckém světě, řekla jsem si, že v nové fázi svého života se už nechci o nic snažit a o nic usilovat. Že jestli mám být terapeutkou a mít klienty, musí to jít s lehkostí a spontánně,
prozrazuje.
Po tři roky částečně stále ještě pracovala v kulturní oblasti a zároveň začala s kraniem. Nejdřív k ní začali chodit přátelé, pak přátelé přátel a další klienti. Protože měla výtvarné vzdělání a trénink z kultury, udělala si web. Poslední rok už naplno pracuje čistě jako terapeutka. Má to ale určitý limit. Je důležité vědět, že se člověk z této práce nestane milionářem. Jako terapeutka se o sebe také musím starat a být fit, abych se mohla věnovat jiným lidem. Teď mám třeba kapacitu na tři, maximálně čtyři ošetření denně, neošetřuji každý den, takže průměrně je to třeba třicet nebo čtyřicet ošetření za měsíc. Víc se podle mě kvalitně zvládnout nedá,
rozkrývá svůj přístup, který v jejím případě – vzhledem k plnému diáři – funguje.
Pracuje přitom čtyři dny v týdnu v Poříčanech a jednou týdně v Praze. Do Prahy za ní chodí víc městských lidí, kteří spěchají a je pro ně těžší zpomalit. Když za ní klienti jedou do Poříčan, hodně pozitivních věcí se podle Šárky stane právě už na cestě, při tom, když opustí svou běžnou rutinu. Navíc tu při ošetření svou roli sehrává i genius loci bývalé barokní fary, která má základy už ze 13. století.
V cenotvorbě se již od začátku orientovala podle toho, jak jsou ceny v oboru nastavené. Má za sebou už i jedno zdražování. Po základním výcviku jsem vystudovala mnoho dalších postgraduálních kurzů. Investice do vzdělání je tedy veliká, v řádu stovek tisíc. Navíc jsem si uvědomila své omezené lidské kapacity. Od klientů jsem měla zpětnou vazbu, že jinde měli ošetření dražší, ale nebylo tak dobré. Viděla jsem, že je čas zvýšit cenu,
popisuje. Pracuje navíc v oboru, kde člověk nemá nikdy dostudováno.
Více o podnikateli, za jehož služby chtějí zaplatit víc samotní zákazníci, se dozvíte v článku Zákazníci na něj naléhají, aby zvýšil ceny. Jaký živnostník má takové štěstí?
Ani pro dobrodružku to není nuda
Tvrdí, že na její práci ji baví, že i když se k ní klient vrací, každé ošetření je jiné. Takže byť celodenní sezení u lehátka vypadá jako nuda, moji dobrodružnou povahu naplňuje to, že vše pokaždé probíhá jinak a moje zvídavá povaha má pořád nějaké „aha momenty“. Během své předchozí kariéry jsem zkoumala vnější svět. Teď se nořím do vnitřního světa, který je podle mě stejně obrovský jako vesmír okolo nás,
uvádí.
Už při výcviku prý nicméně musela trochu krotit své umělecké a manažerské ego, učila se pokoře a respektu při kontaktu s druhými lidmi. Divadelní svět, v němž se dlouho pohybovala, ji vybavil schopností rychle si „přečíst“ lidi, kteří k ní přijdou. Od divadla je zvyklá rychle poznat lidské povahy a charaktery. Předchozí pracovní zkušenosti mě také vybavily dobrými komunikačními dovednostmi,
říká o svých silných stránkách.
Šárka tvrdí, že je nyní stále v procesu sbírání zkušeností a praxe. Ale už se jí také stalo, že jí klient zaplatil jen za to, že si s ní mohl povídat. Chtěl, aby mu řekla víc o terapii jako takové. Došlo mi, že bych možná za pár let mohla učit. Zatím posílám žáky své učitelce, u níž už několik mých klientů začalo také studovat,
dodává k případným dalším plánům.
Seznamte se také s prací Lucie Sitařové a Martina Plase, kteří učí klienty, jak si zlepšit intimní život:
ČLÁNKY DO MAILU