Nakládání s odpady. Na to je potřeba vyšší dívčí

Jednou z nejtěžších disciplín podnikání je zvládnutí odpadového hospodářství. Legislativa vztahující se k odpadům totiž podléhá velmi častým změnám. Jen novelizace zákona o odpadech se počítají v několika desítkách. A další změny se chystají, protože je nutné transponovat příslušné evropské právní předpisy do české legislativy. V současnosti probíhá transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Lhůta pro transpozici směrnice vypršela 14. 2. 2014 a dne 29. 4. 2014 prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně vládní návrh novely zákona o odpadech. Senát pak 19. 3. 2014 schválil návrh, jehož cílem je implementovat směrnici Komise 2013/2/EU, která rozšiřuje názorné příklady konkrétních výrobků, které jsou, nebo nejsou obaly. Odpadovou legislativu, a to přípravu zákona o odpadech a Plánu odpadového hospodářství ČR na 2015–2024, včetně jeho vazby na Operační program Životní prostředí, považuji za jednu ze svých priorit, prohlašuje ministr životního prostředí Richard Brabec.

Porušit zákon o odpadech může přijít draho

Každá právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž činnosti vznikají odpady, je ze zákona povinna nakládat s odpady v souladu s platnou legislativou tak, aby nedocházelo k ohrožení životního prostředí či lidského zdraví. Kromě zákona o odpadech upravují povinnosti také místně příslušné vyhlášky měst a obcí nebo vyhlášky ministerstva životního prostředí. Nakládání s odpady, které je v rozporu s příslušnými právními předpisy, s sebou nese riziko právních a finančních postihů ze strany orgánů státní správy. A to ne zrovna malými. Začínají v řádech desítek tisíců a končí v desítkách milionů korun.

Autor: www.isifa.com, podle licence: Rights Managed

Ilustrační obrázek.

Kontrolní pravomoci v oblasti nakládání s odpady mají Česká inspekce životního prostředí, krajské úřady, obce s rozšířenou působností, obecní úřady a dále také celní úřady. Vrchní státní dozor v této oblasti zajišťuje Ministerstvo životního prostředí. Každý subjekt musí kontrolorům umožnit přístup do svých prostor a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout informace související s nakládáním s odpady. Některé orgány kontrolují jen speciální úsek nakládání s odpady. Ministerstvo zemědělství a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský kontrolují používání upravených kalů, ministerstvo zdravotnictví dohlíží na ochranu veřejného zdraví při nakládání s odpady, Česká obchodní inspekce kontroluje plnění povinností týkajících se baterií a akumulátorů a celní orgány kontrolují vnitrostátní i přeshraniční přepravu odpadů, vysvětluje Pavel Černý, partner Advokátní kanceláře Šikola & Partneři.

Mezi nejčastěji pokutované přestupky patří:

• předání odpadu osobě, která nebyla k převzetí odpadu podle zákona o odpadech oprávněna – pokuta od 100 000 do 300 000 Kč,
• porušení schváleného provozního řádu zařízení k využívání odpadů, kdy byl v rozporu se schváleným provozním řádem – pokuta 100 000 až 1,5 milionu Kč,
• nevedení průběžné evidence a nepodání ročního hlášení – pokuta 50 000 Kč,
• netřídění odpadu – pokuta 150 000 Kč,
• neoprávněné nakládání s nebezpečnými odpady bez souhlasu příslušného správního úřadu – pokuta 50 000 Kč,
• neoprávněné provozování zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu bez souhlasu příslušného krajského úřadu – pokuta od 300 000 do 700 000 Kč.

Pozor na nejčastější chyby

Z výše uvedeného je vidět, že pokuty za nedodržování zákona o odpadech jsou vysoké. Je proto záhodno vyvarovat se nejčastějších chyb, ke kterým ve firmách dochází. Dle našich zkušeností je nejvíce chyb způsobeno neznalostí či špatnou orientací v této oblasti, které se zejména projevují u drobných podnikatelů. Vyplývá to z velkého množství předpisů, ve kterých se musí malé a střední společnosti orientovat. Z této oblasti je také zanedbání ohlašovacích povinností, například povinnost ohlašovat přenosy odpadů do Integrovaného registru znečišťování při překročení prahových hodnot. Mohou se také vyskytovat případy používání nevhodných shromažďovacích prostředků pro odpady, říká Tereza Votočková, specialista pro oblast životního prostředí ze společnosti TÜV SÜD Czech.

Chyby, kterých se podnikatelé dopouštějí, se dají rozdělit do tří kategorií. Jsou jimi administrativní chyby, faktické chyby a chyby v nakládání se specifickými druhy odpadu. Podrobně o tom mluví Výroční zpráva České inspekce životního prostředí za rok 2013.

Mezi administrativní chyby patří nevedení a nearchivování průběžné evidence o odpadech a způsobech nakládání s nimi a neohlašování odpadů. Další chybou je vadné označení sběrového prostředku či místa a chybějící identifikační listy nebezpečného odpadu. Také se často vyskytuje udání špatného množství odpadů. Je rovněž nutné se vyhnout situacím, kdy nelze doložit doklady o oprávněnosti osob, kterým byly odpady předány k likvidaci. Konečně si podnikatel musí dát pozor, zda v posledních dvou letech nenakládal s nebezpečnými odpady v množství větším než 100 tun, z čehož by vyplývala povinnost zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odpadového hospodáře, upozorňuje Pavel Černý, partner Advokátní kanceláře Šikola & Partneři.

Mezi faktické chyby patří především to, že odpady nebývají utříděné podle druhů a kategorií a nejsou zabezpečeny před nežádoucím únikem, což je spojeno také s nevhodnými sběrovými nádobami, které mohou propustit některé nebezpečné látky. Z hlediska konkrétních odpadních látek je často chybně nakládáno s azbestem, který podnikatelé mylně nepovažují za odpad. Patří ale mezi takzvané vybrané výrobky, na něž se také vztahují povinnosti pro nakládání s odpady.

V některých případech také nemusí být zcela jasné, kdo je původcem odpadu. Je původcem nebezpečné odpadní azbestové krytiny majitel nemovitosti, na které dochází k rekonstrukci nebo stavební firma, která rekonstrukci provádí? Je původcem kalu odstraňovaného z kanalizačního potrubí provozovatel kanalizace nebo specializovaná společnost, která práce provádí? Při odpovědi na tyto otázky je potřeba vrátit se k definici zákona, která zní: „…při jejichž podnikatelské činnosti odpad vzniká“. Pro jistotu mohou firmy ve smluvních vztazích označení původce odpadů zakotvit. S definicí původce je totiž spojena většina povinností vyplývajících ze zákona. 

Velké množství firem má kanceláře, provozovny a tak dále v pronajatých prostorech. Může se proto vyskytnout pochybnost, jaké povinnosti mají společnosti v těchto případech. Odpověď je překvapivě jednoduchá v případě odpadu, který je takzvaně podobný komunálnímu odpadu. Pokud se nájemci a pronajímatel dohodnou, může být pronajímatel původcem odpadu. Důležité je, aby k písemné dohodě došlo, říká Tereza Votočková ze společnosti TÜV SÜD Czech. Drobní živnostníci často využívají pro nakládání s odpady systém obce, v níž sídlí, tedy kontejnery na tříděný odpad. Toto ale není možné bez smlouvy s obcí. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu.

Dále čtěte: Produkujete při podnikání odpad? Připravte se na nákup vlastní popelnice

I na odpadu lze ušetřit

Firmy se dnes často zabývají otázkou úspor versus ochranou životního prostředí. Mají dojem, že si musejí vybrat mezi jedním nebo druhým a vnímají odpadovou legislativu jako nutné zlo. Přitom tyto dvě činnosti jdou ruku v ruce. U odpadů, u kterých je poptávka na materiálové využití, především kartony, folie nebo čisté plasty to není vůbec problém. U odpadů, u kterých je využití problematické či nemožné, je nutné řešit jejich likvidaci na skládce nebo ve spalovně. Cena je složena z povinných zákonných poplatků a dále marže a nákladů svozové firmy. Levné řešení v tomto případě tedy není univerzálně možné. Na náklady odpadového hospodářství má ale vždy velký vliv úroveň třídění odpadů u původce a tím větší šance na levnější využitelnost odpadů před jejich dražším odstraňováním, komentuje Zdeněk Fildán, odborný konzultant společnosti Envi Group.

Na některé výrobky se vztahuje povinnost zpětného odběru, který musí být proveden bez nároku na úplatu. Těmito výrobky jsou některé oleje, výbojky a zářivky, pneumatiky a elektrozařízení. Překvapivě málo společností ale tohoto povinného bezplatného zpětného odběru výrobků využívá, ačkoliv je tento institut v zákoně již mnoho let, říká Tereza Votočková ze společnosti TÜV SÜD Czech. Zavádíme takové změny, které zákazníkům poskytnou větší pohodlí a flexibilitu. Například jsme snížili váhu k provedení objednávky z 200 na 150 kilogramů. Tolik již mohou vážit tři větší spotřebiče, které se nachází téměř v každé firmě. Cílem všech změn je dosáhnout toho, aby se služba stala dostupnější pro firmy různých velikostí a působností, uvádí Petr Kubernát, ředitel kolektivního systému REMA Systém.

Přečtěte si: Společenská odpovědnost, nová cesta k dosažení úspěchu

Nakládání s odpady musí vždy probíhat takovým způsobem, aby nedocházelo k ohrožení životního prostředí a zdraví lidí, tedy v souladu se všemi právními předpisy v oblasti životního prostředí. Odpadu se může podnikatel zbavit pouze u oprávněné osoby. Celá problematika je poměrně složitá, ale firmám, které se jí věnují, přináší ještě jedno pozitivum. Jsou vnímány jako společensky odpovědné, což se v současnosti stalo důležitou konkurenční výhodou na trhu. Nebudou-li firmy společensky odpovědné v ekologické oblasti, mohou například ztratit významné obchodní partnery. Zejména v Rakousku a Německu je toto zcela běžnou záležitostí. Tyto národy si potrpí na to, aby jejich obchodní partneři byli v oblasti environmentální politiky aktivní. Kromě toho mohou ztratit důvěru lidí, kteří v blízkosti firem žijí nebo pracují, dodává Petr Kubernát.