Náklady na reprezentaci v účetnictví podnikatelů

Náklady na reprezentaci

Mezi náklady na reprezentaci se nejčastěji řadí pohoštění a jiné formy občerstvení a dary. Takové náklady se však dle zákona o daních z příjmů nepovažují za daňově uznatelný náklad, ačkoli s podnikatelskou činností souvisí.

V zákoně je potom uvedeno, že za výdaje (náklady) k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat výdaje na reprezentaci, kterými jsou zejména výdaje na pohoštění, občerstvení a dar; za dar se nepovažuje reklamní nebo propagační předmět, který je opatřen jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500 Kč a který není s výjimkou tichého vína předmětem spotřební daně.

Pokud tedy podnikatel uskuteční například obchodní jednání, na němž uhradí cenu za pohoštění obchodním partnerům, bude pohoštění považováno za daňově neuznatelný výdaj. Pokud by se však obchodní jednání konalo například v pronajatém prostoru a tyto náklady by byly od nákladů na občerstvení oddělené, pronájem prostor bude považován za daňově uznatelný výdaj.

Další náklady související s reprezentací

Některé náklady, které souvisí s reprezentací nebo propagací společnosti, příp. podnikatele, mohou být považovány za daňově uznatelné náklady. Typicky se jedná například o pronájem prostoru, ve kterém je uspořádána akce pro obchodní partnery.

Za daňově uznatelný výdaj se však považují také reklamní předměty a jiné propagační předměty, případně například náklady související se zajištěním akce – mzdy zaměstnanců a cestovné související s dopravením se na tuto akci.

Firemní večírky a jiné akce pořádané pro zaměstnance

Zejména u větších společností se velmi často pořádají firemní akce. Typicky se mezi tyto akce řadí mimofiremní setkávání, společné teambuildingy a jiné večírky. Za náklady na reprezentaci jsou tak považovány i náklady, které souvisí s pořádáním událostí pro zaměstnance.

Pokud by však v rámci konání firemní akce bylo například i školení zaměstnanců, je zapotřebí náklady, které souvisí se školením, a tím i ekonomickou činností účetní jednotky, oddělit. Takové náklady totiž splňují podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů. Je však zapotřebí náklady správně identifikovat.

Propagační předměty

Od nákladů na reprezentaci je však zapotřebí oddělovat náklady, které souvisí s propagací společnosti. V rámci propagace může společnost poskytovat reklamní či propagační předměty, a pokud tyto předměty splní zákonem stanovené podmínky, bude se jednat o daňově uznatelný náklad.

Aby se jednalo o daňově uznatelný náklad, musí se jednat o reklamní nebo propagační předměty, které jsou opatřeny jménem nebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby. Zároveň musí platit, že hodnota propagačního předmětu nepřesáhne 500 Kč bez daně z přidané hodnoty a tento propagační předmět není předmětem spotřební daně. To ovšem neplatí pro tiché víno.

V případě, že by společnost například nakoupila jako dar pro obchodní partnery tiché víno, jehož hodnota by nepřesahovala 500 Kč bez daně za jeden kus, a toto víno by bylo opatřeno například logem společnosti, považoval by se tento dar za daňově uznatelný náklad. 

Účtování

Pro zaúčtování nákladů na reprezentaci se využívá nákladový účet 513 – náklady na reprezentaci. V praxi je tento nákladový účet považován téměř automaticky za účet, na kterém jsou účtovány daňově neúčinné náklady. Při sestavení daňového přiznání je tak zapotřebí náklady, které jsou na tomto účtu evidovány, vyloučit ze základu daně.

Pokud by však v rámci propagace společnosti docházelo například k poskytování reklamních předmětů, katalogů nebo bezplatných vzorků, je zapotřebí o těchto nákladech účtovat na jiný účet, neboť tyto náklady jsou považovány za daňově uznatelné. K použití se tak nabízí například účet 501 – spotřeba materiálu s příslušným analytickým členěním.

Co jste se v článku dozvěděli?