Mnoho českých podnikatelů rádo často nakupuje zboží pro svojí osobní potřebu tzv. na firmu, tedy s využitím svého identifikačního čísla (IČ). Důvod je prostý, zvyšují si tím náklady a snižují daňový základ, potažmo daňovou povinnost. Přestože by podnikatelé měli podle zákona na IČ nakupovat pouze zboží, které slouží k podnikání, hranice mezi výdajem podnikatelským a soukromým je značně nejasná. Jak navíc potvrzují odborníci, vyargumentovat můžete do nákladů takřka cokoli a hloubková kontrola ze strany úřadů, především u drobnějších podnikatelů, v podstatě nehrozí.
Přesto však nákup zboží pro soukromou potřebu na IČ nezůstává bez rizik, což si řada lidí neuvědomuje. V takovém případě se totiž vaše vztahy s prodejcem řídí obchodním zákoníkem, který vám jako podnikateli poskytuje menší ochranu, než kterou byste jako spotřebitel získali v režimu občanského zákoníku. Nepříjemně můžete narazit především u záruk a reklamací, ve kterých se rozlučte s ochranou běžnou pro spotřebitele.
Podnikatelé nakupují na IČ hlavně kvůli daním
Řada podnikatelů, ať už OSVČ nebo majitelů firem, šetří své peníze tím, že některé výrobky a služby pro svoji soukromou potřebu nakupují za pomoci svého IČ. Díky tomu si navyšují své náklady a naopak snižují daňový základ. Následně pak platí méně na daních. Jak potvrdili serveru Podnikatel.cz odborníci, v Česku jde o hodně rozšířený fenomén, a to navzdory tomu, že odporuje platné legislativě. Podle ní by podnikatel měl nakupovat zboží na IČ jen tehdy, pokud jej potřebuje pro účely podnikání.
V reálu se však mnohdy hranice mezi soukromým a podnikatelským výdajem smazává a řada podnikatelů využívá některé výrobky jak pro soukromé, tak pro pracovní účely. Ukázkový příklad tvoří mobilní telefon a výdaje za volání. V podstatě se vyargumentovat dá skoro všechno, od nákupu oblečení, občerstvení přes notebook po automobil. Patrně by si vždy měl živnostník pouze promyslet, zda by dokázal, v případě dotazu ze strany finančního úřadu, souvislost mezi výdajem a předmětem podnikatelské činnosti nalézt,
uvedl serveru Podnikatel.cz Miroslav Huml, právník sdružení Spotřebitel net. Pokud podnikatel nenakupuje věci, které viditelně nesouvisejí s předmětem jeho podnikání, bezprostřední riziko nehrozí,
připojila se Alena Sokolová z advokátní kanceláře FABIAN & PARTNERS.
Právě živnostníci, kteří nakupují na IČ poměrně často, se ale kontrol ze strany úřadů příliš obávat nemusí. Podle odborníků totiž finanční úřady detailně kontrolují zejména větší podniky a hloubková kontrola drobného živnostníka patří mezi málo pravděpodobné. Přesto se ale i jako živnostník můžete s kontrolou berňáku setkat a úřad vám nemusí některé výdaje uznat. V takovém případě máte dvě možnosti. Můžete se odvolat na finanční ředitelství a zkusit zopakovat své argumenty, nebo nesrovnalost uznat a daň doplatit. Při odvolání na Finanční ředitelství může riskovat vyšší částku za úroky z prodlení v případě neúspěchu. Naopak při uznání chyby lze zažádat o odpuštění poplatků z prodlení,
upřesnil Miroslav Huml. Čtěte více: Kontrola z finančáku může připomínat hru na hodného a zlého úředníka
Rizik nákupu na IČ není málo
Největší rizika nákupu na IČ a případné problémy však nespočívají v daňové kontrole, nýbrž se skrývají v úplně jiných věcech. Někteří lidé si totiž neuvědomují, že běžný nákup výrobků nebo služeb pro osobní potřebu se uskutečňuje v režimu občanského zákoníku. Legislativa pak na celý prodej pohlíží optikou vztahu mezi spotřebitelem a podnikatelem. Spotřebitel je v takovém vztahu považován za slabší stranu a zákony mu proto poskytují větší právní ochranu. Pokud ale nakupujete cokoli jako podnikatel, řídí se uzavírání smlouvy obchodním zákoníkem a vy se tak z ochrany spotřebitele vyčleňujete. Některé odlišnosti vás pak mohou nemile zaskočit.
Na první rozdíl lze narazit například už u záruční doby. Tu občanský zákoník stanovuje ve vztahu podnikatel-spotřebitel hlavně v § 619 a následujících. Jestliže se objeví na výrobku vada, má spotřebitel právo třeba na bezplatné odstranění vady či možnost odstoupení od smlouvy v případě výskytu neodstranitelné vady. Zároveň se na základě občanského zákoníku může spotřebitel bránit tehdy, jestliže zboží neodpovídá požadavkům sjednaným ve smlouvě či deklarovaným prodávajícím, tedy pokud je zboží v tzv. rozporu s kupní smlouvou. Čtěte více: Reklamace podle občanského nebo obchodního zákoníku? Obojí je správně
Obchodní zákoník oproti tomu nezná u kupní smlouvy zákonnou odpovědnost prodávajícího z titulu záruky. Podle obchodního zákoníku může být tedy záruční odpovědnost prodávajícího sjednána v kupní smlouvě. Obsahem záruky prodávajícího je odpovědnost prodávajícího za to, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak obvyklému účelu,
vysvětlila pro server Podnikatel.cz Alena Sokolová z advokátní kanceláře FABIAN & PARTNERS.
Nakupujete na IČ v e-shopu? Na odstoupení od smlouvy nemáte právo
Vlastní záruka se tedy ve vztahu podnikatel-podnikatel dojednána smluvně. Pokud není ve smlouvě o záruce ani slovo, tak se řídí jen obchodním zákoníkem, který umožňuje reklamovat skryté vady. Reklamace skrytých vad se ale těžko dokazuje a řada živnostníků u ní neuspěje, jelikož se jim nepodaří prokázat, že vada na věci existovala v okamžiku převzetí a nebyla možnost se této vady při odborném převzetí věci všimnout. Povinnost odborného převzetí věci je tak jednou z největších komplikací živnostenských nákupů,
domnívá se dokonce Miroslav Huml, právník sdružení Spotřebitel net.
Ani v případě, že se ve smlouvě stanovuje záruční lhůta třeba 1 rok, nemáte stejná práva jako spotřebitel. Jestliže se zboží porouchá, můžete jej reklamovat, nemáte ale šanci se dovolávat 30denní lhůty pro její vyřízení. Obchodní zákoník hovoří pouze “o přiměřené dodatečné lhůtě”. Při nákupu na IČ vám též prodávající nemusí přiložit český návod a plnit informační povinnost. Pokud nakupujete jako podnikatel v e-shopech, rovněž se rozlučte s 14denní lhůtou na odstoupení od smlouvy bez udání důvodů a vrácení peněz. Některé e-shopy tuto možnost sice zákazníkům z řad podnikatelů nabízejí, nejedná se ale o zákonnou povinnost. Čtěte také: Bič na české e-shopy, musejí vracet poštovné. V jakých případech?
Mezi poslední významné rozdíly patří právní úprava smluvní pokuty. Podle § 301 obchodního zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu v obchodněprávních vztazích snížit. Tím obchodní zákoník podle odborníků prakticky vylučuje, aby bylo ujednání o smluvní pokutě v obchodním právu shledáno jako nemravné pro nepřiměřenost. Platná úprava v občanském zákoníku naproti tomu moderaci excesivní smluvní pokuty nepřipouští. Jediným řešením je neplatnost dohody o smluvní pokutě pro její nepřiměřenost či pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 občanského zákoníku),
uzavřela Alena Sokolová.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU