Problematiku začátku a konce pracovní doby řeší zákoník práce. Otázka ohledně stanovení času k odchodu zaměstnance z pracoviště se objevuje v dotazech a odpovědích mířených na Státní úřad inspekce práce.
Zkušenost z praxe:
Zaměstnavatel mi nařídil, abych opouštěla pracoviště 5 minut po skončení pracovní doby. Ve vnitřním předpisu je doslova napsáno, že s ohledem na očistu po výkonu práce a převlékání bude odchod z pracoviště 5 minut po skončení pracovní doby. Může to zaměstnavatel nařídit? Neměla by ta doba být započítána do pracovní doby?
Jak je uvedeno v zákoníku práce (§ 78 odst. 1 písm. a)), pracovní doba je dobou, během které je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.
Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 zákoníku práce). Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny.
Jak uvádí Státní úřad inspekce práce, zákoník práce výslovně neobsahuje právní úpravu zápočtu doby osobní očisty do pracovní doby. Dobu určenou pro osobní očistu nelze považovat za výkon práce, protože zaměstnanec během ní nepracuje.
Čtěte také: Přijímací pohovor má svá pravidla, kterými se musí zaměstnavatel řídit. Jaké otázky je možné pokládat a jaké jsou zcela nepřijatelné. „Žijete sama, máte přítele?“ Mohou takové otázky zaznít při přijímacím pohovoru?
Obecně tedy platí, že zaměstnanci mají osobní očistu vykonávat mimo pracovní dobu, tj. po skončení směny. To platí pro všechny zaměstnavatele a všechna pracoviště. Z toho lze dovodit, že zaměstnavatel může nařídit zaměstnancům opuštění pracoviště z důvodu osobní očisty 5 minut po skončení směny,
uzavírá Státní úřad inspekce práce.
ČLÁNKY DO MAILU