Názor k článku Návrat švarcsystému, ukázky české vychytralosti, asi nehrozí od mako - Co se zaměstnávání týče, poslední čerstvou ranou pro...

Co se zaměstnávání týče, poslední čerstvou ranou pro drobné podnikatele a živnostníky je podpora malého a středního podnikání a "pro"zaměstnanecká opatření v podobě nových sociálních zákonů, zejména změna zákona o nemocenské.
Malá firma si nemůže dovolit živit více než 1 úřednici, která zúřadovává agendu mezi firmou a státními institucemi, vede mzdy a účetnictví. Na tuto úřednici jsou našimi zákonodárci v podobě vydávaných zákonů a jejich změn kladeny nesplnitelné nároky a zodpovědnost. Malá firma nemá zdroje kterými by si financovala týmy právních a daňových poradců, nemůže si dovolit při každé změně zákona upgrade účetního a mzdového softwaru. Nemůže si dovolit při každé změně zákona poslat úřednici na seminář. Jsem taková úřednice malého s.r.o. (projekční kancelář). Má pracovní náplň? V podstatě "Ferda Mravenec - práce všeho druhu". Pokud přijdeme k zakázce, na kterou máme profesionálně ale která je nad naše časové možnosti - rozuměj termín na její vyhotovení - máme dvě možnosti : buď ji odmítnout nebo na dobu její realizace přijmout několik zaměstnanců a po dokončení je zase propustit a tak pořád dokola. V reálu nikde nečeká zástup použitelných stavebních projektantů ochotných se nechat zaměstnat. Pokud by v ideálním případě ti zaměstnanci požadované profese a praxe byli k mání, musela by firma přijmout ještě další úřednici, která by agendu spojenou s neustálým přijímáním a propouštěním zaměstnanců byla schopna zvládat. Z obchodních a osobních vztahů víme o několika okamžitě použitelných projektantech OSVČ, kteří by pro nás rádi pracovali ale nejsou ochotni být zaměstnáváni, natož stále dokola dočasně. Rádi by na našich zakázkách nárazově spolupracovali a svou práci pak naší firmě vyfakturovali. To by byl ovšem švarcsystém a všichni bychom se dostali do postavení zločinců. Všichni, kteří máme svou profesi rádi a jsme ochotni něco dělat, jsme tak svázáni nepružnými, zabetonovanými, v praxi nepoužitelnými, komplikovanými, nejednoznačnými a nesmyslně šikanujícími ustanoveními zákonů, vyhlášek a norem, že v podstatě nemůžeme dělat nic. Můžeme buď vědomě zákony porušovat, nebo jen přihlížet jak upadá a stagnuje jakákoli činnost a narůstá nezaměstnanost a doufat, že to právě ta naše firmička přežije a ubrání se svému úhlavnímu nepříteli - státu, že nebudeme nuceni jednou naposledy zhasnout a zamknout a odebrat se do fronty na pracovní úřad.