Součástí pracovního života je umění obstát při různých společenských příležitostech. Jednou z těchto událostí může být návštěva divadla nebo koncertu. Zaměstnavatelé nabízejí zaměstnancům divadelní představení či koncert jako bonus. Jindy může mít společnost k dispozici sponzorská místa nebo ji pozve obchodní partner.
Premiéra nebo repríza?
Obecně pro všechna divadla platí, že premiéra je slavnostnější než repríza. Premiéry se účastní významní hosté uměleckého a politického života, odehrává se za přítomnosti všech tvůrců inscenace. A nezřídka je doprovázena rautem. Jestli jde o premiéru nebo reprízu, je proto vhodné zohlednit i při výběru oblečení.
Lístky do „Národního“?
Zatímco v případě Národního divadla nebo Státní opery je nutné dbát na společenské oblečení vždy, do menších klubových divadel je občas možné obléci si dokonce i čisté džíny se sakem. Často je také rozdíl v tom, kolik je v daném městě divadel. Pokud tam hraje jen jedno větší (většinou městské) divadlo, je namístě opravdu společenské oblečení. Místní diváci jsou na svoje divadlo většinou velice hrdí a oděvem to dávají najevo.
Na koncert vážné hudby je vhodné zvolit společenské a slavnostní oblečení vždy. Většinou k tomu vybízí nejen charakter hudby, ale i prostory, ve kterých se koncerty konají. Výjimkou jsou snad jen koncerty současné vážné hudby, které se mohou konat v odvážnějších prostorách. Když nedávno hrála Agon Orchestra řízená Petrem Kofroněm Vlakovou operu na vlakovém nádraží Praha – Vysočany a v Meet Factory (což je rekonstruovaná industriální budova), nepřišel v obleku pochopitelně nikdo.
Mezi námi diváky
Specifikem divadla i koncertně provozované hudby je, že je dělají živí lidé pro živé lidi, tady a teď. V divadle i koncertní síni je tedy namístě všeobecná ohleduplnost.
Netlačit se a nepředbíhat u šatny je samozřejmostí. Příliš ohleduplné není ani to, když gentleman sedící na kraji řady (a tedy nejblíž šatny) bere po představení kabáty dvaceti kolegyním. Ty to jistě ocení, ale další diváky čeká nekonečná fronta.
Při příchodu do řady, kde již sedí diváci, je slušné procházet čelem k nim, nikoho neohrozit kabelou (jejíž velikost je také vhodné zvážit), nešlápnout nikomu na nohu a za umožnění průchodu řadou poděkovat. A naopak: ten, kdo již sedí, vstane a umožní průchod řadou ostatním divákům.
Na diváka, který sedí na vedlejším sedadle, je možné se usmát, pokynout mu, pozdravit ho. Opěrky na ruku jsou většinou společné pro dva vedle sebe usazené diváky, proto by loket jednoho neměl šťouchat do žeber souseda. Obligátní bonbóny nebo oříšky v čokoládě z divadelního bufetu není vhodné konzumovat při představení. Chroupání opravdu ruší, o šustění sáčků nemluvě. Číst sousedovi divadelní program přes rameno je asi stejně tak „slušné“ jako studovat v metru denní tisk spolucestujících. A vyměňovat si při produkci dojmy se sousedem, kdy i šepot vzhledem k dobré akustice slyší často celý sál, je v divadle a na koncertě nepřípustné. Dorazit na koncert nebo do divadla s rýmou a kašlem taktéž.
Mobil – nepřítel No. one
S mobilními telefony vstoupil do divadla veřejný nepřítel. Mobil je nutné před představením vypnout. Ideálně zcela, nejen zvuk, protože zapnutý mobil může rušit některá elektronická zařízení, která jsou při představení v provozu. Vypnutí zvuku a vibrací je však nezbytným minimem. Pro ostatní diváky není také příjemné, pokud si jejich soused z nudy během představení „esemeskuje”.
Pokud mobil nedopatřením zazvoní, nejhorší je taktika „mrtvého brouka“. Nelze čekat, až vytrvalec přestane vyzvánět, ale urychleně mobil najít a vypnout. Není totiž nic horšího, než když mobil zvoní opakovaně. Nejde jen o to, že je zvonění mobilu velmi nepříjemné pro diváky, ale ruší i herce.
(Ne)vhodné tleskání
Na koncertu vážné hudby má potlesk svá pravidla. Potleskem je doprovázen příchod dirigenta. Vyplatí se alespoň zběžně mrknout do programu, který napoví, kdy tleskat. Především platí, že mezi jednotlivými hudebními větami se netleská. Dá se říci, že podle potlesku lze odhadnout, je-li dotyčný divák hudební znalec nebo laik, který je na koncertu prvně. V tomto případě je na místě být zdrženlivý a vyčkat, až se roztleskají zkušenější diváci.
Divadlo znamená hravost
„V Česku někdy v souvislosti s oblečením pozoruji nemístný strach, Češi jsou zbytečně konzervativní. Proč si nevzít v létě do saka místo košile tričko s límečkem? Vhodnost oděvu přeci spočívá v tom, že koresponduje s tím, co je vně: ať už je to počasí nebo prostor divadla. Divadlo je slavnost. Společenským oděvem projevujeme úctu tomu, kdo nás pozval, ať už je to osoba nebo instituce,” objasňuje pro business server Podnikatel.cz Helena Jarošová, která se zabývá oděvem a zdvořilostí na katedře estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Dnes však není pro oblečení do divadla nějaká jednoznačná norma, která by se naplňovala. Divadlo má blíže k uvolněnějšímu, rozvernějšímu oblečení než třeba vážná hudba. Na koncertě vážné hudby opravdu dominuje černá. Stejně tak větší vážnost vzbuzuje opera než činohra. Důležitější je ale dnes prožitek. Tedy jak diváci divadlo přijmou a jak se v něm budou cítit. V divadle chtějí lidé něco zažít,” uvádí pro server Podnikatel.cz Jarošová.
A na základě vlastních zkušeností doplňuje: „V lóži je nutné brát ohled na to, že za námi někdo sedí. Třeba nevykyvovat se – což dělají ostatně i diváci v parteru. Úprk do šatny, předbíhání také nejsou na místě. O přestávce je hezké se projít, poznat architekturu divadla, dát si šampaňské…”
„Lidé dnes nejsou vystaveni přísným pravidlům, všechno je na nich – odpovědnost za štíhlost, za vzhled, účes… Móda je výraz toho, že patřím k současnosti. Každý musí být vnímavý k situaci či prostředí, do kterého se obléká,” tvrdí Jarošová.
Do divadla rovnou z práce? Žádná věda!
Problémem často je, co dělat, pokud se jde „za kulturou” rovnou z práce. Stačí na návštěvu divadla nebo koncertu myslet už ráno a vyměnit večer jen drobné rekvizity. Klasický tmavý kostým je možné ozvláštnit například výrazným náhrdelníkem – letos třeba slaví velký comeback perly, které si třeba s černou barvou oblečení výtečně rozumějí. Dalším řešením je luxusní šála. V obchodech se jich letos objevila spousta a trendovými materiály jsou například samet nebo satén.
Ani pro toho, kdo do práce v kostýmu nechodí, nemusí být přeměna v outfit do divadla nebo na koncert nijak složitá. Jako základ je možné použít tmavé úzké kalhoty – dokonce i černé nebo velmi tmavé neopírané džíny, které se letos nosí. Do práce si k nim klidně lze obléct cokoliv včetně trička s potiskem, do divadla pak třeba další hit letošní zimy: halenku, rolák nebo tmavé triko v maxi-délce do poloviny stehen. Tato lichotivá fazóna se objevila už letos na jaře a její vítězné tažení pořád ještě trvá. Je in, elegantně zakryje (kromě nedostatků nositelky) i džínové kapsy kalhot, ze kterých vykouzlí stylové „roury”. Stačí už jen vklouznout do bot na vysokém podpatku a proměna je hotová.
Pánové, kteří nosí do práce oblek, mají samozřejmě při běžné návštěvě divadla či koncertu po starostech. I tak se ale vyplatí vzít si s sebou ještě jinou „slavnostní”kravatu a jako vrchol elegance ji barevně sladit s oblečením partnerky. I pro toho, kdo nenosí oblek, je rada snadná: tmavé kalhoty je možné doplnit rolákem nebo hladkým svetrem, ideální je tenká směs vlny s kašmírem, která uspokojí i zarytého příznivce pohodlného oblečení. Další ležérní a přitom velmi stylovou variantou je kombinace tmavých oblekových kalhot s kvalitní košilí. Dobrá zpráva: kravatu je možno v tomto případě vynechat. Elegantní boty ovšem nikoliv.
Hlavně se cítit luxusně
V zásadě je tedy lepší jít ve slušném, ač ne třeba vrcholně slavnostním oblečení, když si předtím divák vyšetří 15 minut na učesání, opláchnutí obličeje, přelíčení očí a nanesení večerního parfému nebo zapnutí šperku. Než když někdo přijde do divadla sice převlečený, ale uhoněný. Není důležité mít na sobě něco luxusního, ale cítit se luxusně. A právě třeba speciální večerní parfém nebo nápadnější šperk, který by si dotyčný nikdy nevzal do kanceláře, může navodit tu správnou slavnostní náladu.
ČLÁNKY DO MAILU