A jaká byla ta cesta? Samé jedničky od školky po střední, i ve školce se totiž dají dostat jedničky. Maturita s klasickou nervozitou, ale levou zadní, všechny vysoké školy mi řekly ano, bingo, mezinárodní obchod pokořen. To už jsem se chystala do světa na zkušenou, někam daleko, japonská univerzita tak byla ideální příležitostí. Snaha o odborný elaborát se vyplatila, diplomka s nominací a nabídka na doktorské studium. S koncem studentských let přišlo několik nabídek práce, které se neodmítají, a několik prací, ze kterých se neodchází.
Čtěte také: Jak si splnit sny? Co pro to zkusit něco udělat?
To je ve zkratce můj perfektní, nalinkovaný a úspěšný život. Neberte to. Je mi až záhadou, jak se mi mohlo všechno takhle dařit. Jeden zdolaný cíl za druhým padal k zemi a já si vždy dala zase další o něco vyšší. To bych nebyla já. Pracovala jsem ve významných nadnárodních korporacích, na pozicích, na které se student či čerstvý absolvent jen tak nedostane, s nadprůměrným platem, nadprůměrnými možnostmi kariérního růstu a nadprůměrnými výsledky. A já vždycky odešla. Nechtěli mě pustit, ani jednou. Ale bez bázně, sice s provinilým srdcem, jsem dala sbohem.
Teplé místo v kanceláři, jistotu krásného platu, sociální status, možnost rozdávat vizitky s dlouhým názvem toho, na jaké pozici pracuji, a klidný spokojený život, o kterém většina lidí sní, jsem vyměnila za nejistotu. A to ve všem. Člověk by si řekl, ta holka je blázen. A asi je, ale který podnikatel není? Takže takhle jsem se k podnikání dostala já. Něco mi v tom perfektním životě prostě začalo chybět. Chyběla mi svoboda. Svoboda v rozhodování a konání.
Čtěte také: Být na volné noze je dřina, ale je to ta nejlepší věc, co mě mohla potkat
V korporátu mi chyběla svoboda
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale mám takovou nutkavou potřebu si rozhodovat o tom, co budu dělat a jak to budu dělat, sama. A tím rozhodnutím je i uznání, že druhý člověk má pravdu nebo lepší řešení, ale je to právě to osobní svobodné rozhodnutí. Pro mě je nejtěžší dělat něco, když mně osobně nedává smysl, proč to vlastně dělám. V klasické korporaci založené na hierarchii a pevně stanovených procesech se tomu nevyhnete. Možnost diskuze jako rovný s rovným se tak ztrácí v dáli.
I když jsem se snažila, do korporátního systému jsem nezapadla. Nemohla jsem přenést přes srdce firemní byrokracii a neustále se opakující neefektivní procesy. Někdy to bylo úsměvné. Předstírání, že pracuji, i když nemám co na práci, zažil určitě každý. Ale hraní na schovávanou s kolegy, když se přiblížil deadline pro jejich úkoly, mě překvapilo. Sezení na židli od do, abyste splnili pracovní dobu, mi pak občas připomínalo doby minulé. Flexibilní řízení času nebylo v kurzu a nic naplat, že jsem počet odpracovaných hodin vždy přeplnila.
Chyběl mi vyšší smysl mojí práce. Sice to byla důležitá práce v rámci firmy, ale upřímně, moje snažení přispělo jen k tomu, aby firma měla vyšší zisk. A jak? Prostě tak, že jsem pomohla něco vnutit zákazníkům, kteří si to koupili, i když to třeba reálně nepotřebovali. Ať už tak, že jsem to něco pomohla vyvinout. Nebo tak, že jsem přišla na to, jak toho něčeho zvýšit prodeje. Možná si řeknete, holka, probuď se, však o tom je podnikání. Já doufám, že ne. Pro mě je podnikání činnost, která přináší zákazníkům vyšší hodnotu, a s tím také dalším stakeholderům, kam patří majitelé firmy, dodavatelé i veřejnost. Člověk by neměl jen brát, ale také dávat.
Čtěte také: Proč jít na volnou nohu? Protože budete šťastnější
Začínající podnikatel je vlastně polyhistor
Třeba u nás v Lískovém oříšku se snažíme dávat zákazníkům kromě řešení jejich potřeby ještě něco navíc, inovaci v tradičním oboru, možnost a prostor pro vyjádření toho, co mají na srdci, a all-inclusive přístup, který však je vždy individuální. My jako majitelé získáváme odměnu za práci, dobrý pocit ze smysluplné činnosti a možnost tvořit bez hranic. Dodavatelům přinášíme rozšíření povědomí a podporu prodeje jejich unikátních výrobků a veřejnosti poctivé výrobky bez chemie a ekologických dopadů a eliminaci neetické výroby.
Ono být analytik nebo developer zní mnohem lépe, než no víte, já mám dárkovou službu. Pak se na vás sesypou nechápavé otázky typu: A na tohle jsi studovala a jezdila do zahraničí? Jenže nikdo si už neuvědomí, že když si založíte firmu, tak jste vlastně všechno. Analytik, developer, obchodník, markeťák, právník, účetní, manažer a mohla bych pokračovat donekonečna. Prostě takový polyhistor. V antickém Řecku by na začínající podnikatele byli určitě hrdí.
Chyběla mi možnost jít vlastní cestou s vlastní vizí. Zjistila jsem, že klasické názory, stokrát ověřené způsoby a líbivá řešení, za které vás v práci pochválí, protože to takto bude určitě fungovat, vytvářejí pevné hranice a cestu nalinkovanou na míle dopředu. Pravda, někdy jsou takovéto procesy potřebné, jen se kolem nich nesmí točit celá vaše aktivní činnost. Už jsem párkrát slyšela, ta holka má ale svoji hlavu, tu bych doma nechtěl mít. Ono to není tak horké, ale musím jim dát za pravdu, že ta hlava rozhodně nesdílí většinový pohled. Což je někdy skvělá výhoda a někdy strašná nevýhoda. Možná jdu tou hlavou proti zdi a třeba se nakonec budu muset otočit. Ale to uvidíme. Dám vám vědět.
ČLÁNKY DO MAILU