V netotalitní společnosti stát nemá mít přehled o tom, co dělají občané, má vždy zasahovat až ex post. Má lidem sloužit a ne je vést, nebo třeba vychovávat a formovat. Měl by jen řešit excesy, které překračují míru toho, na čem se občané dohodli.
Nelze rozhodnutím elit určovat co je dobré. (Ono to ani nejde, elity stejně ani neví, co je v daném okamžiku potřeba udělat, společnost teprve cestu hledá skrze trh).
Například v situaci, kdy stát ekonomicky přestřelí daňovou zátěž, je ekonomicky optimální, aby občané daně ve státem přikázané výši neplatili. A protože svět je dokonalý takový jaký je, tak se i děje bez ohledu na mínění elit, či státu.
Svoboda není důležitá jen pro občany, ale je důležitá pro rozvoj státu. Totalita konzervuje stav, vždy vygeneruje nějakého vůdce, a málokdy ekonomicky přežije jeho smrt, protože rozbije přirozené ekonomické vazby a vytvoří nadměrnou parazitní vrstvu, která těží z nepřirozených ekonomických vztahů a není schopna samostatné existence.
Vidíte, že mnoho potomků stbáků i po 25 letech se snaží vytvořit znovu prostředí, které by jim umožnilo se uplatnit, protože z takové kultury vzešli a na jiné poměry nejsou schopni se adaptovat, protože mají zbytnělé ambice, které neodpovídají jejich reálným možnostem.