Ve 20 letech odjel za velkou louži studovat angličtinu. Původně plánovaný půlroční pobyt si mladý student protáhl na osm let a stal se z něho úspěšný podnikatel. Jeho návratu do České republiky napomohla životní i hospodářská krize. V byznysu se ale našel, a proto si firmu přenesl do vlasti. A především si přinesl celou řadu zkušeností a poznatků. Představujeme podnikatele Petra Kleňhu, majitele společnosti Petrovo malování.
První rok jsem ve státech dělal barmana a dost se v tom plácal. Pak jsem si našel práci v malířské firmě, která dělala zakázky v milionářských čtvrtích Chicaga. Všechno tam muselo být provedeno precizně. Musím přiznat, že mě první rok v práci pérovali na každém detailu. Naši klienti byli velmi nároční, pro ně hrál roli každý milimetr. Díky tomu jsem se ale naučil pracovat s vyššími standardy, které jsou v Americe oproti Česku běžné,
říká Petr Kleňha. A totéž podle něj platí i o pracovním nasazení. Amerika není bohatá proto, že má delší historii kapitalismu. Důvodem je to, že lidé jsou tam naučeni dřít. Pracují 10 až 12 hodin denně šest dnů v týdnu. A nezáleží na profesi. Reálná Amerika není hollywoodský film. Skutečně se tam maká. Tady u nás lidi víc žijí. Málokdy vidím, že by někdo tak dřel. Američani jsou navíc zvyklí podnikat a nebojí se postavit na vlastní nohy,
vzpomíná podnikatel. Jedním dechem ale dodává, že Američané jsou na to stavění a mají k podnikání mnohem příhodnější podmínky než Češi.
Rozjet firmu v USA trvá kratší dobu, než u nás čekat na vyrobení vizitek
Petr Kleňha, zakladatel firmy Petrovo malování.
Když se člověk rozhodne podnikat ve Spojených státech, stačí zvednout telefon a požádat o licenci. Příslušné úřady pak vše vyřídí a pošlou žadateli potřebné dokumenty takřka obratem poštou. V České republice je vyřizování živnostenského listu nebo zakládání firmy mnohem komplikovanější a především zdlouhavější. Navíc jsou za oceánem podmínky a zákony týkající se byznysu stálé. Petr Kleňha patří do velké skupiny podnikatelů, která si stěžuje na časté změny legislativy. Mám skvělého účetního, ale míval jsem pocit, že má v papírech zmatky. Pokaždé něco dělal jinak než předtím. Jenže ono to tak je. Těch úprav a novelizací je tolik, že je těžko stíhají monitorovat a pochopit právníci, natož lidi v reálném byznysu,
líčí Petr Kleňha s tím, že rozjezd a podnikání vůbec je v Americe výrazně jednodušší než v Evropě. Tady mu přijde, že stát a jeho úřady hází lidem, kteří se chtějí osamostatnit, klacky pod nohy. Může to posoudit, protože řadu let podnikal v USA a teď už má šestým rokem firmu v Česku.
Nutno dodat, že celou dobu je řeč o období před vypuknutím ekonomické krize. Amerika byla na svém vrcholu a vydělat dobré peníze nebyl pro zdatného řemeslníka žádný problém. Když jsem si zakládal vlastní firmu, bylo mi 22 let. A svému tehdejšímu zaměstnavateli jsem říkal, že do roka mu seberu všechny kšefty. Skoro to tak dopadlo. Sebral jsem mu nejen klienty, ale okopíroval celý koncept firmy. Byla to drzost, ale přesto z nás byli přátelé a chodili jsme spolu na obědy i na pivo. Zákazníků bylo před krizí tolik, že jsme si je mohli vybírat i odmítat,
vzpomíná Petr Kleňha. Až tak lehkomyslný mladík to ale nebyl. Pravdou je, že za tři měsíce se mu podařilo zaplatit všechny vstupní náklady a mohl si začít užívat. On ale první tři roky dával všechny výdělky zpět do své firmy. Postupně si vybudoval takové jméno, že mu firma šlapala úplně sama, a zaměstnával několik lidí. Důkazem toho může být i fakt, že při práci stíhal studovat design na chicagské Triton College.
Američtí klienti 90. let a na začátku nového tisíciletí byli podle Petra Kleňhy nároční, ale také štědří. Za dobře provedenou práci náležitě zaplatili. Jak se ale začátečník bez potřebných zkušeností prosadil? Překvapivě mu v podnikání pomohl i jeho evropský původ a trochu lži. Na začátku člověk musí umět lhát. Tvrdil jsem, že už v oboru dělám pět let a mám spoustu zkušeností. Zřejmě zafungovala shovívavost a někteří důvěřivci mě zkusili. Jinak se ale jméno samozřejmě buduje kvalitou. Stačilo proto využít příležitosti a ukázat, co umíme. Když už jsem měl hotových několik domů, nabídky začaly chodit samy od sebe, protože spokojení zákazníci si to nenechali pro sebe. V tom je další paradox. My si myslíme, jak jsou Američani uzavření a falešní, ale oni dobrou práci umí ocenit. Doporučí vás dalším deseti lidem. Pro Čechy je dobrá práce automatická a málokdo vám dá doporučení,
vysvětluje podnikatel. Jedni z jeho prvních zákazníků pak také měli české nebo alespoň slovanské kořeny. Dodnes je běžné, že se krajané v zámoří podporují a udržují komunitu. A to i přesto, že v už jsou v Americe několikátou generaci a v České republice nikdy nebyli.
Na jiný přístup zákazníků v České republice si Petr Kleňha stále zvyká. Zjistil, že v Česku příliš nechválí ani spokojení zákazníci a bez reklamy podnikat prakticky nejde. Vydávám spoustu peněz a energie na to, abychom byli na prvních místech v internetových vyhledávačích, abychom byli vidět a trochu se o nás mluvilo. Naplnili jsme internet stovkami článků o malování. O tohle všechno se vám ve Státech postarají spokojení klienti. Tady ne. Lidi jsou k novým firmám nedůvěřiví a navíc jsou nenároční. Většina jich chce jednoduše vymalovat. V Americe jsme dělali mnohem fajnovější a detailní práci. Tady ji nikdo nevyžaduje a už vůbec nezaplatí,
říká Petr Kleňha. Situace se ale zvlášť v Praze začíná proměňovat. Mladá generace už si nechce za každou cenu hrát na kutily a ráda si zaplatí za vymalování nebo jinou práci, aby si mohla užít volný víkend. Priority se pomalu mění. Vítězí volný čas a odborně odvedená práce.
Rozdílů mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými vidí podnikatel ještě mnohem víc. Dobrý řemeslník si u nás sice vydělá, ale lidi se na něj pořád trochu dívají přes prsty a neváží si ho. I to podle něj může být důvodem, proč se mladí na tradiční řemeslné obory nehlásí. Chybí jim potřebný feedback. Ve státech je naopak kvalitní řemeslník váženou personou. Vnímám to i z pozice zaměstnavatele. Mám dvě odlišné skupiny pracovníků. V první jsou starší chlapi, kteří jsou vyučení a něco umí. Nejsou sice na moderní postupy a nehrají si s detaily, ale jsou to výborní kluci. V druhé skupině jsou pak mladí, kterým nevyšly jejich původní plány. Zaměstnávám třeba moderátora vyhozeného z rádia, herečku nebo kluka, který přišel z banky. Nikdo z nich není vyučený, ale jsou šikovní. Řemeslo se učí pod vedením těch starších a jsou skvělí na detaily. Jsou náročnější,
vysvětluje podnikatel.
Petr Kleňha zjistil, že přenést byznys z Ameriky do Evropy není až tak jednoduché a musel se přizpůsobit zdejším podmínkám. Zatímco v Americe podle něj může člověk za pár let hodně zbohatnout, u nás si dobrý řemeslník bude maximálně slušně žít. Svého návratu ale nelituje. Má rád českou kulturu a lidi a tvrdí, že peníze nejsou všechno. Život za velkou louží mu ale hodně dal a této zkušenosti si váží. Díky tomu svoji firmu profiluje směrem k náročnějším zakázkám, které mu dělají dobré jméno a posouvají jeho samotného i zaměstnance. Na svém kontě má práci pro několik ambasád nebo repase historického nábytku. I do tohoto oboru se totiž postupně pustil. A navíc přibírá další, pomalu se začíná realizovat i v rekonstrukcích bytů.
Nechci být živnostníkem, jsem podnikatel
Co se týká budoucnosti, chce se podnikatel držet hlavně kvality a vnést do Česka trochu americké náročnosti. Trh je podle něj na první pohled přesycený. V jeho oboru jde ale hlavně o živnostníky, kteří dělají sami na sebe. Vedle nich je pak hodně malých firem, které berou jakoukoli zakázku a ženou se za čtverečními metry. Petrovo malování patří do skupiny firem, které jsou sice dražší, ale nabízejí kvalitní provedení i přístup k zákazníkům. Spousta lidí dělá jednu zásadní chybu. Chce si udělat práci, papírování i komunikaci s klienty bez pomoci. To ale není možné. Jakmile někde něco brousím nebo maluju, utečou mi zakázky. Nestíhám reagovat na poptávkových serverech, neodpovídám klientům na e-maily. A večer už jsem na takovou práci stejně utahaný a nechci se topit v papírech. Člověk se musí rozhodnout, buď bude živnostník nebo podnikatel,
říká Petr Kleňha. Navíc trpí kvalita odvedené práce, protože na ni vytížený šéf ani nestíhá dohlížet.
Přiznává ale, že stejnou chybu dělal po návratu do České republiky, kdy se snažil rozjet byznys alespoň na úrovni své zámořské firmy, i on sám. Uvědomil si to až před dvěma lety, kdy po napadení skinheady strávil měsíc na lůžku. Musel jsem to akceptovat a začít se věnovat jen zákazníkům. A přišel jsem na to, že je to i zábava a práce s lidmi mě baví,
říká Petr Kleňha. Do dílny ale přesto dál utíká alespoň si odpočinout.
ČLÁNKY DO MAILU