Bohužel jste zavedl, podmínku rozdělení u společnosti do oblastí (GDPR nerozděluje), avšak nařízení GDPR hovoří:
Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 se nepoužijí pro podnik nebo organizaci zaměstnávající méně než 250 osob....
Tedy ne, že pro určité oblasti ano nebo ne. Hovoří o tom, že při splnění definované podmínky se na něj odstavce 1 a 2 článku 30 vůbec nepoužijí tedy pro něj neplatí.
Tady mi jde zejména o diskuzi zda zpracování např. zaměstnaneckých údajů v souladu s předpisy u vlastních zaměstnanců je v souladu s podmínkou "zpracování není příležitostné", kde zastávám názor, že ano v jiném případě je výjimka svým obsahem prázdná.
Souhlasím s Vámi, že předjímám. Dokud nerozhodne soud, přičemž soud se nemusí ztotožnit s výkladem pracovním skupiny WP29, nebo dá výklad dříve. Dokud však nebude rozhodnutí v dané věci, které nemůže být před 25.5.2018, tak musíme zaujmout určitý postoj k dané věci. Zde osobně zastávám názor, který jsem stručně odůvodnil. V jiném případě by jsme museli totiž celé GDPR vykládat v co nejabsurdnějším smyslu a zde se domnívám, že to není účelem.
Ve vámi prezentovaném postoji jak jej vnímám, by jsme se měli chovat jako by výjimka vůbec neexistovala (pro jistotu), protože k ní nemáme výklad. Ad absurdum pak chování statutára, kdy za tímto účelem najme jinou společnost, aby mu pomohla naplnit vedení záznamů o zpracovaní, by mohlo být kvalifikováno v rozporu s péčí řádného hospodáře.