Nejčastěji užívané typy směnek a jejich formální náležitosti

Každá směnka musí ve svém textu současně obsahovat slovo „směnka“ – směnka tak bude neplatná, pokud v textu směnky bude namísto slova „směnka“ uvedeno například označení „směnečná listina“, „směnečný úpis“ nebo „směnečný závazek“. Na takovéto formality je proto třeba si při vystavování směnky dát vždy dobrý pozor a nepodcenit je. 

Blankosměnka 

Na jednu stranu je pravdou, že listina, která postrádá některou z náležitostí vyžadovanou směnečným zákonem, nebude považována za platnou a vymahatelnou směnku. Výjimkou z uvedeného představuje pouze vydání tzv. blankosměnky, která je vyplněna pouze částečně (tj. některé zákonem požadované náležitosti v ní nejsou obsaženy) s tím, že chybějící údaje jsou doplněny později – zpravidla na základě písemné smlouvy či dohody o vyplňovacím právu směnečném. K tomu, aby se jednalo o blankosměnku a nikoliv jen o bezcennou listinu, která směnkou vůbec není, musí být splněny následující podmínky: (i) listina blankosměnky obsahuje alespoň jeden podpis (zpravidla podpis výstavce), (ii) v textu listiny je výslovně obsaženo slovo „směnka“ a (iii) neúplné vyplnění listiny je záměrné s tím, že výstavce takovéto listiny udělí jejímu nabyvateli tzv. vyplňovací právo směnečné, které zakládá právo doplnit na listině chybějící údaje tak, aby se stala úplnou a platnou směnkou. Jak již bylo nastíněno výše, vyplňovací právo směnečné bývá ve většině případů sjednáno písemně formou dohody či smlouvy uzavřené mezi účastníky, ideálně v písemné formě. 

Funkce a převoditelnost směnky 

Ačkoliv směnečný zákon výslovně zmiňuje a upravuje pouze směnku vlastní a směnku cizí, je možné i směnky (obdobně jako jiné cenné papíry) rozdělit také podle jejich funkcí, a to především na směnky platební a směnky zajišťovací. Funkce směnky není nijak vyjádřena v jejím textu, nýbrž plyne z dohody směnečného věřitele a dlužníka. Účelem platební směnky je, aby v okamžiku její splatnosti došlo k jejímu faktickému proplacení, přičemž tato funkce směnky se využívá především u dodávek zboží nebo služeb. Naproti tomu primární funkcí zajišťovací směnky není její proplacení, ale zajištění, aby byl splněn jiný závazek (např. závazek z úvěru nebo ze zápůjčky) a v momentě, kdy je takovýto závazek zajištěný směnkou splněn, zaniká také povinnost plnit na základě směnky. Jelikož ne vždy je skutečnost, zda se jedná o směnku platební či zajišťovací, z okolností daného případu zcela jasná a zřejmá, bývá funkce a kauza směnky mnohdy předmětem sporu, u něhož důkazní břemeno leží zpravidla na žalovaném ze směnky, který má však v rámci směnečného řízení značně omezené možnosti obrany prostřednictvím tzv. námitek. Zejména pak v případě, kdy funkce či kauza směnky není výslovně vyjádřena v písemné dohodě či smlouvě. 

Účinnost a vymahatelnost směnek, ať už se jedná o směnku vlastní nebo cizí, bývá zpravidla velmi vysoká a řízení o směnečném platebním rozkazu, o kterém soud v rámci směnečného řízení rozhoduje, je většinou rychlé a žalovaný ze směnky nemá proti platně vystavené směnce (splňující veškeré zákonné náležitosti) moc možností obrany. Většinou totiž může namítat jen nepravost svého podpisu a za určitých okolností i neexistenci tzv. kauzy u směnky zajišťovací – spočívající např. v neexistenci či zániku dluhu, který zajišťovací směnka zajišťovala. Proto také směnky bývají mezi věřiteli tak oblíbenými zajišťovacími instrumenty. Nezbytnou podmínkou však vždy je, aby směnka obsahovala veškeré zákonné náležitosti vyžadované k její platnosti.