Jen bych poopravil titulek. "Nenažraný a hladový modrobolševik vyplácí jen minimální mzdy a proto nemá lidi ve výrobě."
Zaplať a budeš jich mít dost, hová*ko. Platíš dost? (to si ale myslíš jen ty.) Tak asi manažeři neumějí jednat s lidma. Sundej si zamlžený brýle zavři excelové tabulky, zvedni pr*el od stolu a běž se sám do výroby zeptat proč lidi odcházejí a nikdo v dohledu. Už mi je z toho naříkání těch hladových xindlů na zvracení.
To mate pravdu, ale velmi casto ten manazer prdel nezvedne a nejde se podivat a v tabulkach mu vychazi ze je ma vyhazet. Bohuzel vyhodi specialisty nebo je donuti odejit a pak horkotezko zjisti ze pri rychle vymene zamestnancu to sice spori prachy ale tabulky se po nejakem case zacnou hroutit. Pozde pak zjisti ze ten clovek ktery odesel tam byl vlastne dulezitej.
lidí je dost,pouze zmetci co nechtějí zaplatit a plat třeba zámečníka,svařeče si představují 12200kč hrubého,to je tak 10 čistého,to v dnešní drahotě není ani na přežití a zaplacení faktur a dopravu do práce,a nebo se někde chovají k zaměstnancům jak k dobytku,tak potom nemají lidi,tak to je vážení...
Nedá mi to, po přečtení několika článků na toto téma zareaguji:
Dříve jsem byl zaměstnancem jednoho velkého řetězce obchodů s potravinami (převážně).
Prachy nebyly nejhorší, na to, že to byl řetězec obchodů, tak zase platil dobře. Ale v prosinci ty směny - 5× 15 hodinovek za sebou, 280 hodin za měsíc (fyzicky náročná práce)...Po operaci prasklé tříselné kýly šéf nařídil 15ti hodinovky, tak jsem ho poslal do prdele a 2 dny na to jsem skončil dohodou. Za branou prý čekalo dost lidí, kteří mě nahradily. Dneska má ten řetězec velké plakáty na rodinných barácích - Pojď pracovat k nám.
Shrnu to do následujících bodů:
1. Pracujte normálně, svým tempem (někdy trošku zrychlete) - zdraví vám nikdo nikdy nevrátí.
2. Pokud nezvládáte prac. tempo k spokojenosti zaměstnavatele, hledejte si jinou práci nebo zkuste podnikat.
3. Až přijde další finanční krize (a ta určitě někdy přijde) nebo přírodní katastrofa či dlouhodobý energetický blackout, tak může jít zaměstnavatel do jiného státu a nebo do kytek...
4. Zkuste šetřit na zadní vrátka - vím, je to náročné z malého platu ušetřit...
Je mi 34 let, měl bych pomalu přemýšlet o rodině. Ale z finančních důvodů to ještě nejde - nemám dluh, ale prostě vím, že bych to ještě nezvládl (snad za 2 roky...).
Podnikám na hl. výdělečnou činnost, ale pro jistotu jsem si našel i dlouhodobější brigádičku (příjmy z podnikání nejsou stabilního rázu), u které se hodně chodí ve skladu; nejvíc jsem za směnu (8 hodin) nachodil 19 kiláčků (trošku to byl fičák...); vedení je se mnou prakticky spokojené, já jsem s brigádou taky spokojen.
Ve fabrikách jsou někteří manageři úplně mimo, někteří personalisté taky tak - při pohovorech jsem několikrát zjistil, že v inzerátech lžou. Firma, která lže u mě končí.
Rada či spíš doporučení na závěr - zkuste žít v průměru; nemějte přehnané nároky na živobytí. Podívejte se na M. Schumachera - peněz má s prominutím 3 p*dele, ale zdraví mu to nevrátí.
V tom podnikání si taky moc neodpočinete, zejména pokud pracujete hlavou i rukama a potřebujete i zaměstnance - stresu se nevyhnete, to právě naopak a času taky nebudete mít právě nazbyt - dokud jste sám, tak je to pohoda, ale jakmile budete chtít uživit rodinu, bude to jiné kafe...Pravda, budete svým pánem, ale taky plně zodpovědným za všechno, co uděláte vy a vaši zaměstnanci - a pokud některý měsíc na sebe zaměstnanci nevydělají, zaplatíte jim z vlastní kapsy - jim i státu...ale budete relativně svobodný a jediný blb, kterého budete mít nad sebou, bude váš zákazník - někdy je to horší, než buzerující šéf.
Ohledně stresu při podnikání - i kvůli tomu je pro mě fajn ta brigádička - přejdu na jiné myšlenky, jsem mezi lidmi (kolegy - z 99% normálními).
Jako OSVČ nemám zaměstnance - podnikám v oboru, kde z hlediska bezpečnosti (data od zákazníků) nechci mít kolegu - nemůžu zaručit, že kolega zákazníkových dat nezneužije. Mám pouze externí účetní.
K té rodině - proto ji nechci ještě teď založit - když vím, že by to bylo momentálně pro mě silně náročné, tak nejsem magor.. A máte pravdu, pak to bude silné kafe...
Sice se říká - "náš zákazník, náš pán", ale všechno má své meze; někteří zákazníci chtějí dělat dusno, tak je posílám ke konkurenci. Pokud chtějí fakturu, což většinou chtějí, tak moc konkurence ve 100 tisícovém městě není - díky EET a práci Finanční správy.
Je to všechno na dlouhou diskuzi, pomalu to je na diskuzi u piva...
Tak to máte zatím pohodu - tak si to užívejte, dokud to jde.
Já dělám v oboru, kde se úplně bez zaměstnanců neobejdu - těch pár, co mám, jsou spolehliví - jinak účetní mám taky externě - hlavně na výplaty, tu by člověk jinak nezaplatil.
Takže přes den v terénu v práci, odpoledne pro materiál (to už mají zaměstnanci padla) a objíždění starých a nových zakázek a po večerech kalkulace a kreslení návrhů - není každý den tak narvaný - to je fakt, ale na začátku sezóny (jarní i podzimní) to je pár týdnů na mašli.
Jenže mně je 55 a podnikám už přes 20 let - já už si šéfa nad sebou ani neumím představit a taky - kde by mě chtěli v tomto věku, že... : D
Moje příjmy z podnikání jsou velice nestabilní. Někdy je to mrtvé, ale někdy se zase celý měsíc nezastavím a administrativu řeším až následující měsíc.
I když se třeba celý měsíc v rámci podnikání nezastavím, furt je co ve volnu řešit - musí se řešit např. inovace, nákupy nových softwarových licencí atd. atd.; prostě neusínat na vavřínech. Do toho započítejme normální fungování v životě: např. občasné výlety do přírody - pro mě super na pročištění mozku, občasné spláchnutí starostí pivem či vínem, "bouře" s přítelkyní...:D
Snažím se být normální a použitelný... :D
Když vám přestane fungovat zdraví ve větším měřítku, tak je to náročné při hledání práce - na hodně inzerátů už nebudete reagovat, moc možností nezbývá.
K tomu, zda mi ujíždí či neujíždí vlak - to je věc názoru. Snažím se ještě dost věcí řešit.
P.S. Slušně řečeno: založit rodinu umí kdejakej b*bec, ale pak se o tu rodinu musíte postarat. Nejsem jako někteří noví "občané" západní Evropy či podobné existence v ČR a na SR...
Nic ve zlém - s tím "vlakem" je to tak, že byste si neměl nechat ujít příležitosti, které se už nemusí opakovat jen proto, že o ně zatím nestojíte. Až budete mít rodinu, těžko se vám bude podnikání rozjíždět naplno - on ten druhý má do toho taky co kecat a většinou kecá : )
O zdraví taky něco vím - před 7 lety rakovina - pracovat (i fyzicky) se do jisté míry dá i při chemě a ozářkách - jen je člověk zbitý jako pes...
Tak se dejte do pořádku a hodně štěstí!
Napiš za 10 roků, jestli už se prosperita vyšplhala dost vysoko na založení rodiny.
Z vlastní zkušenosti - když přijde rodina, jde ekonomika živnostníka tak na čtvrtinu. Dvojnásobné nároky na výdaje a poloviční čas na práci. Je to jak se sportem za svobodna a po svatbě.
Jinak rodiny se zakládaly a děti rodily i za války, takže jenom o penězích a jistotách to určitě není.