Nedá mi to, po přečtení několika článků na toto téma zareaguji:
Dříve jsem byl zaměstnancem jednoho velkého řetězce obchodů s potravinami (převážně).
Prachy nebyly nejhorší, na to, že to byl řetězec obchodů, tak zase platil dobře. Ale v prosinci ty směny - 5× 15 hodinovek za sebou, 280 hodin za měsíc (fyzicky náročná práce)...Po operaci prasklé tříselné kýly šéf nařídil 15ti hodinovky, tak jsem ho poslal do prdele a 2 dny na to jsem skončil dohodou. Za branou prý čekalo dost lidí, kteří mě nahradily. Dneska má ten řetězec velké plakáty na rodinných barácích - Pojď pracovat k nám.
Shrnu to do následujících bodů:
1. Pracujte normálně, svým tempem (někdy trošku zrychlete) - zdraví vám nikdo nikdy nevrátí.
2. Pokud nezvládáte prac. tempo k spokojenosti zaměstnavatele, hledejte si jinou práci nebo zkuste podnikat.
3. Až přijde další finanční krize (a ta určitě někdy přijde) nebo přírodní katastrofa či dlouhodobý energetický blackout, tak může jít zaměstnavatel do jiného státu a nebo do kytek...
4. Zkuste šetřit na zadní vrátka - vím, je to náročné z malého platu ušetřit...
Je mi 34 let, měl bych pomalu přemýšlet o rodině. Ale z finančních důvodů to ještě nejde - nemám dluh, ale prostě vím, že bych to ještě nezvládl (snad za 2 roky...).
Podnikám na hl. výdělečnou činnost, ale pro jistotu jsem si našel i dlouhodobější brigádičku (příjmy z podnikání nejsou stabilního rázu), u které se hodně chodí ve skladu; nejvíc jsem za směnu (8 hodin) nachodil 19 kiláčků (trošku to byl fičák...); vedení je se mnou prakticky spokojené, já jsem s brigádou taky spokojen.
Ve fabrikách jsou někteří manageři úplně mimo, někteří personalisté taky tak - při pohovorech jsem několikrát zjistil, že v inzerátech lžou. Firma, která lže u mě končí.
Rada či spíš doporučení na závěr - zkuste žít v průměru; nemějte přehnané nároky na živobytí. Podívejte se na M. Schumachera - peněz má s prominutím 3 p*dele, ale zdraví mu to nevrátí.