Českého zemědělce je třeba udržet naživu z jediného důvodu, a tím je potravinová soběstačnost.
Až přijde skutečná krize, nemůžeme se spoléhat na dovozové potraviny. Mléko od Němců sežerou Němci, brambory z Egypta sežerou Egypťané, hovězí z Argentiny sežerou Argentinci. A Čech, který nechal české zemědělce v dobách blahobytu vyhynout kvůli o pět korun nižším cenám, nebude mít ani mléko, ani brambory, ani hovězí.
Možná se ozvou hlasy, že potravinová soběstačnost je v dnešní době překonaný koncept. Ale historie mu dává za pravdu: v časech krize je nezbytné mít potravinové zdroje ne dále než půl dne cesty na kole, protože jakákoliv delší vzdálenost se stává prakticky vzato nedostupnou. V časech krize se obyvatelé měst stěhují na venkov, protože na venkově bylo vždy co jíst; ale čím je tam nakrmíte dneska, snad řepkou olejnou?