České dějiny dokázaly vyprodukovat řadu významných osobností ve všech možných oborech a podnikání není výjimkou. Přestože doba tomu mnohdy nenahrávala, dokázala se řada Čechů prosadit a zapsat se zlatým písmem do podnikatelské historie. Vybrali jsme pět největších osobností, které formovali tuzemskou podnikatelskou scénu.
5. Petr Kellner (20.5. 1964)
Do pětice nejvýznamnějších tuzemských podnikatelů historie se dostal pouze jeden současník. Není jím nikdo jiný než Petr Kellner, podle časopisu Forbes 89. nejbohatší člověk planety. Petr Kellner se narodil 20. května v Liberci, kde též vystudoval střední ekonomickou školu. Jeho další kroky směřovaly na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde v roce 1987 získal titul v oboru obor ekonomika průmyslu. Následně krátce pracoval jako referent v podniku zahraničního obchodu Strojimport Praha a pak jako asistent produkce a produkční ve Filmovém studiu Barrandov. Velký zlom v jeho profesním životě přinesla sametová revoluce a následná kupónová privatizace.
Na začátku roku 1991 Kellner nejprve s Petrem Joudalem založil společnost ANO a s teplickým podnikatelem Milanem Vinklerem firmu WIKA. V září téhož roku vznikla společnost Správa prvního privatizačního fondu (přímá předchůdkyně současné skupiny PPF), ve které se Kellner, Vinkler a Joudal stali členy představenstva. Aby se však stala PPF v kupónové privatizaci úspěšná, potřebovala desítky milionů korun na dobrou reklamní kampaň. Ty PPF získala od holdingu Sklo Union, jehož dva manažeři Jaroslav Přerost a Štěpán Popovič poté přešli do PPF.
Mediální kampaň se brzy ukázala jako úspěšná a fondy PPF dosáhly v předkole první vlny kuponové privatizace 1,4 % všech investičních bodů. V předkole druhé vlny si PPF dokonce polepšila na 2,1 % a zařadila se do první desítky správcovských společností. Díky získaným investičním bodům ovládl Kellner asi 200 firem v celkové hodnotě zhruba 5 miliard korun. Po skončení privatizace se fond přeměnil na několik otevřených podílových fondů a společnost PPF se stala manažerskou společností, která ovládala mnoho různých firem.
Zlomovým datem v historii PPF se stal rok 1996, kdy skupina nakoupila 20 % akcií České pojišťovny. Během dalších pěti let zvyšoval Kellner v pojišťovně svůj vliv, který vyvrcholil v roce 2001, kdy od státu odkoupil zbývající podíl. Skupina PPF samozřejmě nezůstala pouze v Česku, například v Rusku patří mezi největší zahraniční investory. Za pomoci svých dceřiných společností působí skupina též v Číně nebo ve Vietnamu a v dalších mnoha (nejen) východních zemích.
V roce 2006 se stal prvním Čechem, který se dostal na seznam miliardářů časopisu Forbes. Jeho majetek tehdy časopis odhadla na 3 miliardy dolarů a umístil se tak na 224. místě. O rok později se majetek Petra Kellera podle Forbesu zdvojnásobil na 6 miliardy dolarů a v žebříčku si polepšil na 119. místo. V roce 2008 se s majetkem v ceně 9 miliard dolarů posunul dokonce do první stovky nejbohatších lidí planety (91. pozice). Vloni se měla hodnota Kellnerova majetku propadnout zpět na 6 miliard dolarů, což však paradoxně znamenalo posun na 76. místo. Letos se navzdory růstu na 7,6 miliardy vrátil na konec deváté desítky.
Kellner však nepůsobí pouze v podnikatelském sektoru. Se svojí manželkou založil nadaci Educa pro podporu sociálně slabších talentovaných studentů a ve školním roce 2005/2006 otevřel kolejní gymnázium Open Gate. Petr Kellner je podruhé ženatý a celkově má z obou manželství 4 děti. Ve Vraném nad Vltavou si nechal postavit vilu, kde se však z důvodu bezpečnosti příliš nezdržuje. Čtěte také: 7 oborů podnikání s nejhorší pověstí.
4. Emil Škoda (19.11. 1839 – 8.8. 1900)
Emil Škoda se narodil 19. listopadu 1839 v Plzni zámožné rodině Škodů. Otec Emila František Škoda byl uznávaným lékařem, šéfem zemské zdravotní služby a rovněž poslancem říšského sněmu. Emil Škoda vystudoval gymnázium v Chebu, následně pokračoval ve studiích strojního inženýrství na Hornické technické vysoké škole v Praze a na strojírenské fakultě Technické vysoké školy v Karlsruhe.
Pracovat začal Škoda nejprve ve strojírně hraběte Valdštejna – Vartenberka, a to ve funkci vrchního inženýra. Po třech letech práce nabídl Škoda hraběti Valdštejnovi, že podnik od něj odkoupí. Emil Škoda totiž pochopil, že jestli má firma obstát v konkurenci, potřebuje nové investice a celkovou modernizaci a ani do jednoho se Valdštejnovi příliš nechtělo. V polovině roku 1869 proto za 167 642 zlatých prodal podnik Emilu Škodovi, který se ihned vrhl do jeho rozvoje.
Zakrátko svůj závod rozšiřuje a v osmdesátých letech zakládá na svou dobu velmi moderní ocelárnu, která je schopná dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun,
uvádí se na stránkách firmy Škoda Auto. Hlavním obchodním artiklem Škodových závodů se staly zbraně. Firma vyráběla též ocelové mechanismy pro cukrovary, sladovny, doly, hutě a válcovny železa. Z podniku, který měl 33 zaměstnanců, se během několika let stala velká světoznámá firma s více než 4000 pracovníky.
Emil Škoda ovšem nepatřil pouze mezi špičkové technické vizionáře, ale byl i šikovným obchodníkem, který dokázal chytit příležitost takříkajíc „za pačesy“. Hodně mu v jeho podnikání pomohlo zaměření na výrobu těch dílů, které nedokázali vyrobit nikde jinde. Nebál se vzít v podstatě jakoukoli zakázku a dokázal požadavky svých klientů vždy uspokojit. Tyto skutečnosti brzy způsobily, že Škoda začal dostávat objednávky prakticky z celé Evropy a Plzeň se na čas dokonce stala centrem loďařské výroby.
Ke konci 19. století se čím dál více ukazovalo, že úspěšná firma se neobejde bez objemných finančních prostředků, a proto se Škoda rozhodl převést podnik na akciovou společnost Škodovy závody. V ní zůstal až do své smrti prezidentem a generálním ředitelem. Emil Škoda zemřel v nedožitých 61 letech ve vlaku ve Štýrsku. Pochován byl na hřbitově v rodné Plzni, kde se stal jeho pohřeb význačnou událostí. Čtěte také: 5 mýtů o českých podnikatelích, který je podle vás nejčastější?
3. Emil Kolben (1.11. 1862 – 3.7. 1943)
Emil Kolben měl celkem 9 sourozenců a narodil se 1. listopadu roku 1862 německy mluvící rodině židovského drobného obchodníka. Po absolvování gymnázia zamířil na elektrotechniku a strojnictví německé technické univerzity. Díky stipendiu, které obdržel, mohl cestovat po světě, kde se seznamoval s technologiemi rozličných průmyslových podniků. V USA se pak stal dokonce šéfinženýrem ve vývojových laboratořích firmy Edison Machine Company (předchůdce dnešní General Electric) a dokonce osobně spolupracoval s Thomasem Alvou Edisonem.
Jeho kariéru však nejvíce ovlivnilo setkání s vynálezcem Nikolou Teslou, který objevil vícefázový střídavý proud. Vynález Tesly Kolbena zcela uchvátil a po svém návratu se začal věnovat jeho propagaci. V roce 1896 vznikla Kolbenova první firma, která o tři roky později dostala název Elektrotechnická a.s. Kolbenovi se podařilo ideálně využít šance, kterou mu přinesl nástup elektřiny. Jeho střídavé napětí průmyslníkům vyhovovalo více než stejnosměrný proud, který prosazoval František Křižík, a Kolbenova firma vyrábějící motory, generátory, zařízení pro elektrárny a továrny zaznamenala nebývalý vzestup.
V roce 1921 se Kolben spojil s Českomoravskou strojírnou a podnik se přejmenoval na Českomoravská-Kolben. Další fúzí z roku 1927 s firmou Brettfeld-Daněk pak vznikla dodnes známá ČKD (Českomoravská Kolben-Daněk), jejímž generálním ředitelem byl jmenován právě Kolben. Podnik měl na svém vrcholu před Velkou depresí 12 tisíc zaměstnanců a vyráběl širokou škálu produktů od leteckých motorů až po lokomotivy.
Do života Kolbenova na sklonku třicátých let opět výrazně zasáhly události doby. Zatímco rozmach elektřiny na začátku století mu pomohl stát se významným podnikatelem, nástup nacismu a protektorát Čechy a Morava znamenal jeho nejen podnikatelský konec. Emil Kolben byl kvůli svému židovskému původu nejprve zbaven majetku a funkcí v ČKD a posléze byl transportován do Terezína, kde v roce 1943 také zemřel.Čtěte také: Co radí ostřílení matadoři podnikatelským zelenáčům? Hlavně vytrvalost
2. Václav Klement (16.10. 1868 – 12.8. 1938)
Václav Klement se narodil v roce 1868 ve Velvarech. Brzy mu zemřela matka, macecha se mladému Václavovi navzdory jeho nadání prakticky nevěnovala, a ten byl tak od svých 14 let odkázán sám na sebe. Kvůli tomu musel manuálně pracovat a zapomenout na studia, o kterých snil. Klement se přesto aspoň vyučil knihkupcem a při zaměstnání navíc vystudoval měšťanskou školu. Po vyučení zamířil Klement nejdříve do Prahy a pak do Mladé Boleslavi, kde se kromě prodávání knih věnoval i jízdním kolům.
A právě láska k cyklistice stála u zrodu přerodu Klementa v úspěšného podnikatele. V roce 1896 si totiž koupil kolo od německé firmy Seidel & Nauman, na kterém se však brzy objevila závada. Klement chtěl kolo reklamovat a poslal firmě česky psaný dopis, ve kterém žádal o opravu. Společnost mu však odpověděla, že aby reklamaci přijala, musí zákazník používat „pro ni srozumitelný jazyk“. Postup firmy Seidel & Nauman přiměl Václava Klementa, aby společně s Václavem Laurinem založili opravnu bicyklů s příznačným pojmenováním Laurin & Klement.
Jenže nezůstalo pouze u oprav jízdních kol. Firma Laurin & Klement začala kola sama vyrábět a dala jim značku Slavia. Podnikatelský úspěch umocnila výroba motocyklů, které se začala po Klementově cestě do Francie firma věnovat. Její prototyp nesl stejnou značku jako jízdní kola, tedy Slavia. První motorka Slavia spatřila světlo světa v roce 1899 a jednalo se současně o historicky první motocykl tuzemské výroby. Prodeje ale na začátku vázly. Václav Klement však dokázal obratně využít úspěchů motocyklu Slavia na motocyklových závodech v Paříži, které využil jako reklamu.
Podnik Laurin & Klement od té doby předcházela dobrá pověst, která se navíc rozšířila po celé Evropě. Firma zaznamenává nebývalý nárůst, který podpořila roku 1905 výroba automobilů. O několik let později začala společnost produkovat rovněž nákladní vozy, sanitky a poštovní vozy a do roku 1914 se stala největší automobilkou Rakouska-Uherska.
Na rozvoji firmy se podílela skutečnost, že se Laurin a Klement dobře doplňovali. Zatímco Václav Laurin se věnoval hlavně technickému chodu podniku, jeho jmenovec Klement byl vzorem dnešního kvalitního manažera. Podle historiků měl velký obchodní talent a uměl jednat s lidmi. Zároveň ale proslul přísností vůči zaměstnancům, u kterých nesnesl lenost. Za všechno mluví čísla. Z malé opravny kol s pěti zaměstnanci dokázal za deset let udělat obrovskou firmu s více než 600 pracovníky, která vyráběla 14 typů motocyklů a několik druhů aut.
V roce 1925 se pak majitelé automobilky rozhodli prodat své podíly výše jmenovaným Škodovým závodům, díky čemuž vznikla značka Škoda. Samotný Václav Klement ale zůstal automobilů věrný a působil ve Společnosti pro výrobu a prodej automobilů – ASAP. Zemřel krátce před Mnichovem v srpnu roku 1938 v Mladé Boleslavi. Čtěte také: První podnikatelské krůčky? Přinášíme 5 + 1 tipů, na co se zaměřit
1. Tomáš Baťa (3.4. 1876 – 12.7. 1932)
Za nejvýznamnějšího českého podnikatele historie vybral server Podnikatel.cz „překvapivě“ Tomáše Baťu, jehož odkaz a postupy se dodnes využívají a který ovlivnil svou činností celou českou společnost. Tomáš Baťa pocházel ze ševcovské rodiny. Narodil se 3. dubna 1876 ve Zlíně jako třetí dítě otce Antonína Bati. Už od mládí se Tomáš Baťa zajímal o ševcovské řemeslo a ve 14 letech proto odešel z domova do Prostějova, kde pracoval ve společnosti, která vyráběla ševcovské stroje. Ve firmě však brzy skončil a po svém návratu domů se nechal společně se sourozenci vyplatit z rodinného podniku.
Tomáš Baťa poté založil na svého bratra (sám nebyl ještě plnoletý) obuvnickou živnost a začal vyrábět valašskou prošívanou houněnou obuv. Firma měla zhruba 10 zaměstnanců, kteří pracovali na pevnou pracovní dobu za stálý plat, což v té době znamenalo v podstatě revoluční počin. Jenže podniku se nedařilo, v roce 1895 museli Baťové zastavit veškerý svůj majetek a hrozily jim žaloby. Po odchodu Antonína na vojnu se ujal řízení podniku Tomáš a pokusil se o nemožné, vzkřísit zadluženou firmu.
To se mu díky jeho velké píli a odhodlání podařilo a v roce 1895 byly již všechny dluhy zaplaceny. Brzy se Tomáši Baťovi podařilo postavit první výrobní halu, ve které mohl zaměstnat kolem 40 dělníků a 20 šiček. Po smrti bratra stanul Tomáš definitivně v čele firmy, kde začal aplikovat zkušenosti, které nabral po cestě Amerikou. V roce 1910 již firma měla stovky dělníků a dále se rozrůstala a vznikl tak problém, kde budou pracovníci bydlet. Tomáš Baťa se proto rozhodl postavit jim domy, tzv Baťovy domky, které lze dodnes poznat díky červeným páleným cihlám, z nichž byly postaveny.
Po skončení první světové války dolehla na Baťův podnik krize, tu se však podařilo Baťovi díky geniálním krokům překlenout. Tomáše Baťu totiž napadlo snížit cenu obuvi o 50 %, čímž k sobě přilákal davy zákazníků. Díky deflaci, která v té době panovala, se navíc každý utržený peníz výborně zhodnocoval. V roce 1923 měla firma Baťa již 112 poboček a její majitel se začal rozhlížet po zahraničí. Zde dokázal vybudovat obchodní síť, když drtil svoji konkurenci nižšími cenami a boty Baťa se začaly nosit prakticky v celém světě.
Dalšímu rozvoji firmy nahrál i vznik samosprávných dílen, které měly vlastní výsledovku a odpovědnost. Tomáš Baťa též vymyslel několik druhů mezd, kterými své zaměstnance odměňoval. Klasikou, která přetrvala dodnes, se staly Baťovy ceny, které končily devítkou a zboží tak díky nim vypadalo levněji. Expanzi společnosti pomohlo zavedení pásové výroby, díky které vzrostla produktivita práce až o 75 %. Obraty firmy v druhé polovině 20. let minulého století dosahovaly miliard korun. V roce 1931 se podnik přeměnil na akciovou společnost s tehdy nevídaným základním kapitálem 135 milionů korun.
Jen o rok později však zasáhla firmu tragédie. Tomáš Baťa totiž 12. července 1932 zahynul při letecké nehodě, když mířil do Švýcarska otevřít novou pobočku. Přestože se Tomáš Baťa nedožil ani šedesáti let, vstoupil svou činností navždy do českých dějin.
ČLÁNKY DO MAILU