Některé přestávky v práci se započítávají do pracovní doby

Inspektoráty práce kontrolují mimo jiné i poskytování přestávek v práci. Zdaleka se nejedná jen o přestávku na jídlo a oddech. Navíc existují práce, které není možné přerušit a přestávku je nezbytné započítat do pracovní doby. 

Přestávka v práci na jídlo a oddech 

Zákoník práce upravuje přestávky v práci ustanovením § 88 a 89. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce (u mladistvých zaměstnanců po 4,5 hodinách práce) přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Přestávka v práci se přitom do pracovní doby nezapočítává, směnu nerozděluje, jen se o tuto přestávku (případně více přestávek) prodlužuje. Zaměstnanec se nemůže čerpání přestávky v práci vzdát a není možné ji určit na začátku či na konci směny. 

Zaměstnavatel může určit pevný časový začátek a konec čerpání přestávky pro všechny své zaměstnance stejně nebo odlišně podle provozních možností. Rovněž je možné, aby si zaměstnanci volili začátek a konec přestávky sami, případně aby se v čerpání přestávky střídali a nedocházelo tím k přerušení provozu. Ve všech případech je nutné prokázat při případné kontrole inspektorátu práce, v jaké délce a kdy byla přestávka na jídlo a oddech skutečně čerpána (kupříkladu přestávka v pevně stanovenou dobu – pracovní řád či jiný interní předpis atd.). Pokud si zaměstnanec volí začátek a konec přestávky sám, má být zaznamenána i v evidenci odpracované doby (např. i manuálním zápisem).  

Zákon ukládá minimální délku přestávky. Zaměstnavatel může samozřejmě poskytovat přestávky delší (například pokud se zaměstnanci stravují mimo objekt a půlhodinová přestávka by nemusela stačit). Přestávku je také možné rozdělit do více částí, přitom alespoň jedna musí činit 15 minut. Ostatní mohou být různě dlouhé podle určení zaměstnavatele.  

Práce, které není možné přerušit 

Existují však práce, které není možné z důvodu čerpání překážky v práci na jídlo a oddech přerušit. Zaměstnanec sice může při práci jíst nebo odpočívat, ale bez přerušení provozu. Nemůže se vzdálit ani být nikým vystřídán. Tato přestávka se mu do pracovní doby započítává a přísluší za ni mzda nebo plat. 

Tyto práce je možné charakterizovat jako: 

• technologická či provozní (funkční) nepřerušitelnost práce, 
• organizační nezajistitelnost pracovní přestávky (nemožnost vystřídání zaměstnance), 
• skutečnost, že zaměstnanec má i bez přerušení provozu nebo práce přiměřenou dobu pro oddech a jídlo. 

V praxi se může jednat o situace, kdy se na pracovišti vyskytuje pouze jedna osoba, kterou nemá kdo vystřídat (vrátní, recepční, obsluha, ostraha objektů, dispečink atd.). Dále se také jedná o zaměstnance, kteří za normálních okolností přestávku čerpají, ale z důvodu mimořádných situací ji čerpat nemohou. Kupříkladu hasiči, policie, řidiči sanitky, lékaři při operaci atd.  

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví

PhDr. Dagmar Kučerová

mzdový poradce

Položit dotaz

Opuštění areálu zaměstnavatele v době přestávky 

Jelikož má přestávka sloužit k jídlu a oddechu, nemůže zaměstnavatel zaměstnanci nařizovat, co má v této době dělat. Obecně by zaměstnavatel neměl zaměstnancům zakazovat opuštění areálu. Zvláště, pokud nemají zajištěno stravování. Jiná situace nastává, jestliže zaměstnanci na pracovišti nebo v areálu zaměstnavatele stravování zajištěno mají a jedná se o pracoviště, kdy je to odůvodněno s ohledem na bezpečnost práce, ochranu objektů nebo zařízení apod. V takových případech odborníci připouští stanovení nebo sjednání zákazu opuštění pracoviště interním předpisem, kolektivní či pracovní smlouvou. 

Pracovní úraz v době přestávky v práci  

V případě posouzení pracovních úrazů v době přestávky v práci je nutno vyjít z ustanovení § 274 zákoníku práce. Zde se píše, v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé a nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech (mimo stravování) konané v objektu zaměstnavatele. Pokud tedy dojde k pracovnímu úrazu zaměstnance i během přestávky v práci na jídlo a oddech v objektu zaměstnavatele, půjde o pracovní úraz. Pokud k tomuto úrazu dojde mimo objekt zaměstnavatele, o pracovní úraz se jednat nebude.  

Zjednodušeně řečeno, úrazy, ke kterým dojde při cestě do jídelny při vlastním stravování v areálu zaměstnavatele, budou pracovním úrazem. Mimo areál již ne. Pracovním úrazem naopak nebude zranění, k němuž dojde v přímé souvislosti se stravováním (kupříkladu pořezání při krájení chleba, popálení při ohřívání jídla apod.). Pokud ale bude zaměstnanec při svačině zraněn jiným způsobem, kupříkladu na něj při svačině spadne těžký špatně zabezpečený materiál, půjde o pracovní úraz. 

 Další přestávky v práci 

Ovšem nejedná se jen o přestávky na jídlo a oddech. Zaměstnavatel musí zajistit i další bezpečnostní přestávky. Nejčastěji se zřejmě jedná o bezpečnostní přestávku řidičů. Zaměstnanci, kteří řídí vozidlo, nesmí překročit dobu řízení 4,5 hodiny. Po uplynutí této doby musí být poskytnuta přestávka nejméně 30 minut (může být rozdělena na dvě části, nejméně po 15 minutách). Bezpečnostní přestávka se do pracovní doby započítává. Pokud se však bezpečnostní přestávka kryje s přestávkou na jídlo a oddech, je možné tyto přestávky sloučit. V souladu s ustanovením § 89 zákoníku práce, připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky na jídlo a oddech, započítává se tato přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby. Pravidla bezpečnostních přestávek platí jak pro řidiče z povolání, tak pro řidiče používající takzvaná referenční vozidla.  

Další přestávky, které mají charakter bezpečnostních přestávek, jsou upraveny nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Jedná se například o přestávky na pracovištích, kde jsou zaměstnanci vystaveni chladu, nebo naopak teplu, při manipulaci s břemeny, monotónní práci, při práci s rizikovými faktory, při psychické zátěži atd.