„Babišovy výrobky nevedeme, neprodáváme! Pokud je u nás najdete, dostanete je zadarmo.“ Tato kampaň se rozjela už na jaře tohoto roku. Nejdřív poměrně nenápadně v klatovském řeznictví Pavla Havlíčka. Mapa České republiky s logy nejznámějších potravin pocházejících z impéria Agrofert Andreje Babiše se rázem dostala do hledáčku médií a víc než ochotně si ji ve svých provozovnách vyvěsili i další živnostníci a podnikatelé, kteří se chtěli proti Andreji Babišovi vymezit. (Nutno zmínit, že to nebylo kvůli tomu, že jim nechutnají jeho výrobky, ale hlavně kvůli krokům, které podniká z pozice ministra financí.)
Facebookové skupině nazvané Bojkot Babišových výrobků dalo k dnešnímu dni palec nahoru bezmála 14 500 lidí. Ne všichni tito lidé jsou pochopitelně podnikatelé, ale měl jsem za to, že nebude těžké živnostníky, kteří se k této formě protestu připojili, najít a vyzpovídat. Jenže ouha. Oficiální seznam těchto protestujících neexistuje. Před třemi týdny jsem se proto vydal na procházku hlavním městem, která měla jediný cíl: najít podniky označené tímto plakátkem. A výsledek? Našel jsem. A nebylo to ani tak složité. Stačilo projít jen dvě městské části, Prahu 2 a Prahu 3. Tím ovšem tour za informacemi skončila. Podnikatelé se o tom, proč se ke kampani připojili, nechtějí bavit.
Nejmenovaný hospodský z Vinohrad se přiznal k tomu, že na sebe nechce upozorňovat v médiích a přivolat zbytečně kontroly. Další pražský podnikatel se nechal slyšet, že připojení ke kampani se mu na tržbách nijak neprojevilo a žádného z jeho zákazníků plakát nijak zvlášť nezaujal. Uvažuje proto o tom, že ho brzy sundá a o tématu se dál odmítá bavit, protože mu přijde zbytečné. A z podobných důvodů jsem nepochodil ani na dalších dvou místech. Proč se připojují k nějaké protestní akci, když se pak o ní bojí mluvit, ptal jsem se sám sebe.
Pak jsem si ale vzpomněl na majitele vinotéky Jiřího Humpolíka, kterého jsem v zimě zpovídal pro seriál Příběhy podnikatelů. V článku nazvaném Vybral svoje stavební spoření a místo práce barmana si otevřel vlastní vinotéku se mladý podnikatel mimo jiné kriticky vyjádřil k návrhu zákona, který by vinotéky téměř zlikvidoval. Asi měsíc poté, co článek vyšel, jsem se u něj zastavil a on mi řekl, že třetí den po vydání už měl ve vinotéce kontrolu. Že by náhoda? Ne. Dámy, které přišly, na článek narazily. Možná mají takové negativní zkušenosti i podnikatelé, kteří se připojili k akci Babišovy výrobky nevedeme, neprodáváme! a jejich odmítavý postoj je podložený reálnými obavami.
Odpůrců na sociální síti přibývá
Ilustrační obrázek.
Nezbývalo tedy, než se obrátit na facebookovou komunitu Bojkot Babišových výrobků. Stačilo slušně požádat, poslat několik dotazů a odpovědi přišly vzápětí. Na otázku, jací lidé se ke komunitě připojují nejčastěji, jsem dostal tuto odpověď: Dvě třetiny fanoušků jsou živnostníci a majitelé firem, třetina pak zaměstnanci. 85 % všech fanoušků jsou voliči pravicových stran – Svobodní, ODS, Strana soukromníků atd.,
píše správce stránky. Kolik firem se k akci Babišovy výrobky nevedeme, neprodáváme! připojilo v reálu ale neví. Jde o spontánní aktivitu a žádné seznamy nevedeme. Určitě je to několik stovek živnostníků a firem, ale může to být i několik tisíc, protože nám chodí zprávy typu: Včera jsme plakát Babišovy výrobky nevedeme, neprodáváme! viděli na pouti v jedné vesnici u Olomouce na stánku se zmrzlinou.
Komentátor či správce profilu poděkoval za zájem, ale odmítl se představit. Z důvodu bezpečnosti jméno neuvedeme. My totiž víme, s kým máme tu čest. Není to žádná legrace,
znělo vysvětlení. Opět důkaz, že živnostníkům není v dnešních dnech zrovna do řeči. Správce profilu komunity Bojkot Babišových výrobků ale přeci jen tak skoupý na slovo nebyl. Ochotně odpověděl na to, k čemu má profil skupiny sloužit a zda jde jen o šíření informací nebo může přerůst v něco víc. Jsme živnostníci a přemýšleli jsme o tom, jak se postavit panu Babišovi na občanský odpor v souvislosti s jeho nechutnými útoky proti živnostníkům, v souvislosti s jeho vyhlášením třídního boje živnostníkům, nadáváním živnostníkům do zlodějů a podvodníků atd. Napadl nás tento bojkot. Primárním cílem této stránky je tedy vyzývat lidi k politickému bojkotu Babišových výrobků. Sekundárním cílem stránky je podpora myšlenek klasického liberalismu. Chtěli bychom, aby v této zemi opět vládla pravice a ne korporátní levice typu ANO, která je antikapitalistická, antiliberální a žene zemi do záhuby.
Protože jen na těchto informacích by ale článek o dopadech bojkotu a jeho vývoji postaven být nemohl, musel jsem se vrátit na samý začátek tohoto příběhu. Oslovil jsem pana Pavla Havlíčka, majitele klatovského řeznictví U Pavlíka, který si mapku s výrobky Babišova koncernu a informací o jejich bojkotu vyvěsil jako první. Už nějakou dobu jsem v časovém presu a musím se hlavně věnovat buřtům, které mi zajišťují živobytí,
zněla jeho první reakce. Nicméně přislíbil, že si čas najde a o tématu si rád promluví. A pár hodin před vydáním svůj slib splnil.
Bude vás zajímat: Babišova republika: Čtěte, co všechno Babiš vlastní a kam až sahá jeho moc
Jak to vidí řezník, který to všechno začal
Krást se nemá, říká Babiš a nechá si odsouhlasit dotace na pět miliard. Živnostníci kradou, tak je necháme finančně vyhladovět. Znáte to, jak se dobývala města. Vyhladověním přece. A vyhladovíme i živnostníky. Jsou jako hmyz a obtěžují nás, slušné miliardáře, svou každodenní lopotou. Navíc se zákazníci hromadně začínají zajímat, co vlastně jí. Zda levné potraviny, nebo kvalitní jídlo,
říká Pavel Havlíček. Toto uvažování pro něj bylo prvním impulsem k bojkotu, který si začal žít svým vlastním životem. Řezník ale přiznává, že to nebyl jen jeho nápad. Ve zhruba stejné chvíli se totiž objevila už zmíněná facebooková stránka Bojkot Babišových výrobků, ke které se okamžitě přihlásil.
Zpočátku se nedělo nic. Jen pár ohlasů na sociální síti a podnikateli přišel celý protest spíš jako internetová recese. Věci se daly do pohybu v momentě, kdy dospěl k přesvědčení, že je potřeba celý protest dostat do reálného života a vyvěsil plakátek ve svém řeznictví. Moje facebooková stránka během jediné noci nasbírala tisícovku fanoušků a moje fotka obletěla internet i tištěná média,
vzpomíná podnikatel. Bojkot Andreje Babiše dostal svou reálnou tvář. Nevím, zda jsem byl impulsem já sám, a nebo spíše to, že jsem vystoupil z anonymity. Faktem ale je, že míra únosnosti pro mne přetekla,
dodává Pavel Havlíček. Mediální zájem trval a protest klatovského řezníka stálo zato sledovat i dál. Ozvala se totiž firma Kostelecké uzeniny.
Po Velikonocích se u něj objevil obchodní zástupce Kosteleckých uzenin (jedna z firem spadající pod Agrofert). Nejprve s milým úsměvem a prý nabídkou spolupráce. Vy jdete kvůli tomuhle, že?
ukázal Pavel Havlíček na plakátek. Obchodnímu zástupci nezbývalo než přiznat pravdu. Ještě ten samý den dostal řezník pozvání na návštěvu přímo ke generálnímu řediteli Kosteleckých uzenin. Domluvili jsme si termín a já ho ubezpečil, že můj protest má dvě roviny, a tu politickou nehodlám opustit,
komentuje Pavel Havlíček a pokračuje…
Zavřel jsem krám. Na celý den. Pro to, abych mohl jet do Kostelce na pozvání pana generálního ředitele Hanuše. Napadá mě, jestlipak Andrej zastaví provoz svého gigantu na celý den, aby mohl jet na návštěvu za mnou. Po příjezdu nás čekalo pohoštění v podobě mísy nakrájených uzenin. S velkým díky jsme oba dva odmítli jak pohoštění, tak připravené dárky a já poukázal na to, že ze zcela jistě pochopitelných důvodů nevezu ani já dárek či ochutnávku panu generálnímu řediteli, byť přibalit kousek poctivého uzeného by nebyl nejmenší problém. Přijali jsme jen kávu a sklenici vody a místo zdržování šli přímo k věci.
Pan Hanuš mi sdělil, že by rád nějakým způsobem rozmělnil můj postoj a pokusil se jednat o kvalitě výroby v Kosteleckých uzeninách. Upozornil, že v podniku je patnáct set lidí, které můj bojkot uráží. Nu což, to je možné, odpověděl jsem. To je mi sice líto, ale já nemám problém s lidmi, kteří tam pracují. Zdůraznil jsem, že jsou to jistě zdatní a šikovní řemeslníci. Jistě umí vyrobit dobrý výrobek a fabrika jistě vyrábí jak kvalitní zboží, tak i neskutečný hnůj. V otázce výroby hnoje se první ozval pan výrobní šéf s tím, že výrobní portfolio začíná na cca 50 % masa. Na to jsem oponoval, a nakonec jsme se shodli na tom, že neměl na mysli portfolio, ale část portfolia, která je bez separátu. Posuďte sami. Tam, kde se nepoužívá separát, začínají výrobky na přibližně 50 % masa! Ale ani to nebylo to nejdůležitější a opět jsem zdůraznil, že obchodní politika je jejich věc a chápu, že se musí podřizovat diktátu řetězců.
Říká se, že koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A pan generální ředitel Hanuš se choval skutečně loajálně a zpočátku držel Babišovu linii. Nabídl mi, že v případě zájmu zprostředkuje setkání přímo s Andrejem Babišem. Odvětil jsem, že nemám potřebu se s ním potkávat. To je úkol pro politika nebo politickou partaj. Stanovisko mé a dalších statisíců lidí Babiš zná a není důvod mu ho znovu prezentovat. Pokud však on bude toužit po setkání se mnou, klidně se s ním sejdu a vypiji kafe stejně tak, jako se brzy sejdu s předsedou Svobodných a europoslancem Petrem Machem. Pan Hanuš vyjádřil přesvědčení, že by bylo společné setkání s panem Babišem jistě užitečné a majiteli Agrofertu jej doporučí. Za sebe mohu říci jediné. Já o něj nestojím. Pokud on bude stát o setkání se mnou, neodmítnu ho.
ČLÁNKY DO MAILU