Pokud na vás přijdou úředníci na kontrolu nelegální práce, sepíší protokol o důvodném podezření a následně předají celou záležitosti do správního řízení, samotný protokol nemůže stačit k tomu, abyste dostali pokutu. Úřady vám totiž musí během řízení dokázat, že k zaměstnávání načerno skutečně došlo. Rozhodl o tom na konci dubna Nejvyšší správní soud (NSS).
Rodinná výpomoc v prodejně
K nejvyššímu správnímu soudu se dostal případ z roku 2009. Tehdy přišla k zahraniční majitelce prodejny drogerie a potravin v Praze kontrola z Celního úřadu Praha D1, aby se podívala, zda nedochází v obchodě k nelegálnímu zaměstnávání. Kontroloři zjistili, že se v obchodě kromě podnikatelky nacházeli i muž a žena (oba cizinci), kteří v něm konali práci. Zatímco žena dohlížela na zákazníky, muž vzadu ve skladu přemisťoval krabice. S ani jedním z nich neměla majitelka uzavřena žádnou pracovní smlouvu.
Podnikatelka se bránila tím, že oba cizinci jsou jejími příbuznými (synovec a sestřenice), že jim neplatila žádnou mzdu a že jí v prodejně v rámci rodinných vztahů pouze nárazově vypomohli. Kontroloři tomu však neuvěřili a sepsali protokol, kde uvedli, že na základě zjištění existuje důvodné podezření, že majitelka drogerie umožnila výkon nelegální práce tím, že zaměstnává osoby bez pracovního povolení a řádného pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy.
Čtěte také: Pokuta 1,5 milionu korun pro firmu. Zaměstnala nelegálně Vietnamce
Majitelka celou věc hnala až k NSS
Úřad práce (potažmo ministerstvo práce a sociálních věcí), kterému byl celý případ předán, zahájil správní řízení. Výsledkem bylo, že správní orgán potvrdil výkon nelegální práce a určil majitelce pokutu ve výši 100 000 korun. Podle úředníků patří sice umožnění výkonu nelegální práce mezi nejzávažnější správní delikty, byl však podle nich spáchán přinejmenším z vědomé nedbalosti, což bylo vzato jako polehčující okolnost. Zároveň úřad zamítl protesty potrestané, že šlo o rodinnou výpomoc, s tím, že zákon o zaměstnanosti nestanoví žádné vymezení co do rozsahu či pravidelnosti, ani neurčuje jako podmínku, že musí být prokázána finanční odměna.
Podnikatelka se však s pokutou nesmířila a podala žalobu k Městskému soudu v Praze, kde se snažila domoci zrušení rozsudku úřadu. Soud však pokutu potvrdil a neuznal námitky majitelky. Ta oponovala, že úředníci udělili sankci pouze na základě kontrolního protokolu a neprovedli během správního řízení žádné dokazování a ani nevyslechli svědky. Podle soudu ale protokol k rozhodnutí o pokutě stačil. Podnikatelka se proto obrátila na Nejvyšší správní soud, kde konečně uspěla.
Čtěte také: Zaměstnáváte na černo? Připravte se na kontroly. Budou důsledné
Správní orgán se musí “obtěžovat” s dokazováním
Nejvyšší správní soud dal totiž za pravdu argumentům uvedeným v její kasační stížnosti a navíc přikázal ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV), aby stěžovatelce uhradilo soudní výlohy ve výši 21 400 korun. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nejprve upozornil, že úředníci při udělování pokuty vzali za jediný důkaz protokol. Podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze souhlasit s tím, aby pokuta za správní delikt byla uložena na základě jednoho jediného podkladu, který byl vyhotoven jiným správním orgánem ještě před zahájením řízení o správním deliktu,
napsal ve svém rozhodnutí NSS.
Podle soudu se musí správní orgán, který vede správní řízení, zabývat se důkazními návrhy účastníka řízení a rozhodovat o nich, pokud takové návrhy vznáší. Zároveň s tím se úřad nesmí zříci vlastní důkazní aktivity a postarat se o odstranění případných nejasností a mezer dokazováním. Při rozhodování o vyvození sankční odpovědnosti vůči odpovědnému subjektu se správní orgán nemůže spokojit bez dalšího pouze s kontrolním zjištěním učiněným v rámci kontroly, ale bylo povinností vycházet při rozhodování ze skutečného stavu věci a za tím účelem provést řádné dokazování,
doplnil NSS.
Čtěte také: Neukážete při kontrole švarcsystému smlouvy? Pokutu automaticky dostat nesmíte
Soud navíc upozornil, že správní orgány neprovedly ani řádné dokazovaní samotným kontrolním protokolem. Podle správního řádu má totiž správní orgán provádět důkazy za přítomnosti účastníků řízení, a to buď při ústním jednání, o jehož konání musí dát účastníkům řízení s dostatečným předstihem vědět, nebo mimo ústní jednání, přičemž v takovém případě musí o provádění důkazů účastníky řízení včas vyrozumět. Podle NSS tak správní orgány pochybily, když neprovedly důkaz protokolem o kontrole, jelikož tím upřely podnikatelce možnost vyjádřit se k prováděnému důkazu.
Soud dále zkritizoval i kontrolní protokol, podle něhož byl příliš stručný a obecný a nelze podle něj jednoznačně určit, že došlo ke spáchání správního deliktu. Chybí v něm totiž jakékoliv bližší údaje, dokládající situaci v prodejně a jednání majitelky obchodu, například svědecké výpovědi zákazníků, kteří byli obsluhováni. Při absenci svědeckých výpovědí měl kontrolní orgán v protokolu o kontrole například blíže zdokumentovat, jaká byla situace v prodejně, zda do ní vstupovali zákazníci, v jakém počtu, jak se paní chovala před zahájením kontroly (na základě předchozího nahlédnutí do prodejny) nebo jak reagovala na příchod kontrolorů celního úřadu,
vysvětlil NSS.
Protokol se také nezmiňuje o dalších detailech typu, jaké množství zboží pomáhal synovec „zaskladňovat“ v provozovně stěžovatelky, zda přemísťoval krabice, které byly určeny k prodeji výhradně v provozovně stěžovatelky nebo patřily jiné osobě. Jakékoliv bližší údaje v protokolu o kontrole zcela chybí. Správní orgány chybně neřešily, jakým způsobem a jak často dotyční cizinci pro podnikatelku vykonávali pracovní činnost. Pro posouzení nelegální práce je totiž třeba, aby byla vykonávána soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat nebo odměnu. NSS rozhodnutí pražského soudu zrušil a rovněž tak zrušil rozhodnutí o sankci, které vydalo MPSV.
Foto: www.isifa.com
ČLÁNKY DO MAILU