Na nízkopříjmové totiž nynější inflace dopadá nejtvrději a jsou to právě nízkopříjmoví, kteří buď vůbec, nebo jen málo profitovali ze zrušení superhrubé mzdy. Pokud chce vláda hojit rozpočty na zaměstnancích, měla by tak učinit spíše skrze daňovou progresi. Možností má přitom dle expertů hned několik.
Co se dozvíte v článku
Vláda zvažuje zvýšit nemocenské pojištění zaměstnanců
Vláda dle svých slov chystá konsolidační balíček opatření, který by měl přinést jak zvýšení příjmové strany státního rozpočtu, tak úspory na výdajové straně. Jednu z možností, kterou kabinet zvažuje, tvoří i zavedení (zvýšení) nemocenského pojištění pro zaměstnance ve výši 1,1 % z hrubé mzdy. Aktuálně se platí nemocenské pojištění ve výši 2,1 % hrubé mzdy jako sazba na straně zaměstnavatele. Celkově by si státní rozpočet nárůstem nemocenského pojištění o 1,1 p.b. polepšil o 24 mld. Kč.
Ekonomičtí experti se vesměs shodují, že bez určitého zvýšení daňového zatížení zaměstnanců se strukturální deficit nepodaří výrazněji snížit. To, že strukturální deficit do velké míry nafouklo zrušení superhrubé mzdy z dílny ANO a ODS, které připravilo rozpočty o 100 mld. korun ročně a nakoplo inflaci, jelikož nebylo doprovázeno škrty na výdajové straně, nevidí v současnosti už jen blázni, a pokud chce vláda opravdu se strukturálním deficitem něco udělat, vyššímu zdanění zaměstnanců se zřejmě nevyhne. Navýšení nemocenského pojištění však patří ze všech možných špatných kroků mezi ty nejhorší.
Ze zrušení superhrubé mzdy řada nejchudších nic neměla
Pro důvody je nutné se podívat, které skupiny profitovaly ze zrušení superhrubé mzdy a zavedení 15% sazby z hrubé mzdy. Jak ukázaly studie IDEA Cerge, největší kus koláče si ukrojili vysokopříjmoví zaměstnanci. První tři kvintily, tedy spodních 60 % zaměstnanců, si ukrojily jen 40 % z celkového objemu úspor na daních. Naopak vysokopříjmoví (nejvyšší pětina zaměstnanců) získali z úspor 80 miliard korun 36 %. Zaměstnanci v nízkopříjmové pětině ušetřili v prvním roce po snížení daní v průměru 500 Kč měsíčně, zatímco ti ve vysokopříjmové pětině v průměru 4000 Kč měsíčně.
V důsledku změn se pak celkové odvody na dani z příjmů snížily z 227 mld. Kč o 116 mld. Kč na 111 mld. Kč – tedy o více než polovinu. U nízkopříjmové skupiny navíc platí, že část zaměstnanců ze zrušení superhrubé mzdy neměla nic, jelikož žádnou daň už předtím díky slevám na dani neplatila.
Zvýšení nemocenského nejvíce dopadne na nejchudší
Pokud by nyní koalice skutečně prosadila zvýšení nemocenského pojištění, což by se dotklo všech zaměstnanců, paradoxně by se některým nízkopříjmovým v součtu se zrušením superhrubé mzdy zvýšilo zdanění práce, zatímco vysokopříjmovým by kleslo. Jak navíc spočítal ekonom Michal Šoltés, zvýšením nemocenského pojištění by se nejvíce zvýšily odvody ze mzdy právě těm nejchudším. Sociální politika, kdy bohatší přispívají chudým, by se tak převrátila naruby. Jakoby nestačilo, že stát pomocí tzv. úsporného tarifu a cenových stropů na energie dotoval i bohaté.
Na modelu TAXBEN spočítal @michalsoltes nárůst odvodů po zvažovaném zvýšení nemocenského pojištění pro skupiny zaměstnanců. První kvintil je 20% nejchudších zaměstnanců.
— Filip Pertold (@FPertold) May 3, 2023
Nárůst je nejvyšší v 1.kvintilu, protože mají nejvyšší podíl pojistného na celkových odvodech z práce. pic.twitter.com/3stSyEfmk1
Pokud změny u zdanění práce, tak zavést progresi
Pokud chce vláda látat rekordní deficity opětovným zvýšením daňového zatížení práce, bez kterého to upřímně asi nepůjde, měla by místo zvyšování nemocenského pojištění zvolit raději vyšší daňovou progresi. Nejméně vydělávajících zaměstnanců by se to nedotklo a vybralo by se více prostředků do rozpočtu. Systém přitom není nutné vracet před rok 2021, kdy byla zrušena superhrubá mzda.
Think-tank IDEA při CERGE-EI ve spolupráci s výzkumnou organizací PAQ Research například přinesl dva návrhy, jak lze upravit zdanění zaměstnanců a získat desítky miliard korun do rozpočtu. První varianta může přinést navíc 32 miliard Kč, druhá 59 miliard Kč.
I při progresi by bylo nižší zdanění než před rokem 2021
První alternativa počítá s ponecháním základní sazby 15 %, zavádí progresi od průměrných příjmů – 23 % od hranice průměrné hrubé mzdy 40 353 Kč v roce 2023 a 31 % od čtyřnásobku průměrné mzdy (cca od 160 tisíc Kč). Sleva na poplatníka by se zvýšila na 31 140 Kč a přecházela do daňového bonusu. Sleva na děti by v této variantě činila 22 320 Kč bez ohledu na pořadí a zrušily by se další slevy a odečitatelné položky (manžel/lka, hypotéka, penzijní). Tyto změny by znamenaly, že 20 % nejméně vydělávajícím zaměstnancům by zdanění práce dokonce kleslo, dalším 40 % zůstalo prakticky stejné a vzrostlo především 20 % nejvíce vydělávajícím. I tak by ale zdanění nejbohatších bylo nižší než před rokem 2021.
Druhá varianta zvyšuje základní sazbu na 17 %, od hranice průměrné mzdy zavádí 25 % sazbu a od trojnásobku průměrné mzdy sazbu 33 %. Sleva na poplatníka by v této alternativě vzrostla na 35 292 Kč (nulová daň z min. mzdy) a nebyl by umožněn přechod základní slevy do daňového bonusu. Podobně jako v první variantě by se zavedla sleva na děti 22 320 Kč bez ohledu na pořadí a zrušily se další slevy a odečitatelné položky. I v této variantě by 20 % nejméně vydělávajících daně klesly.
Ohodnoťte komunikaci ministrů Fialovy vlády jako ve škole.
Zvýšit progresi radí i OECD
Zvýšit progresi ostatně radí ČR i OECD. Zdanění práce je v ČR vyšší oproti průměru OECD u všech příjmových skupin zaměstnanců, nejvíce však u nízkopříjmových. OECD a upozorňuje, že co se týče indikátoru progresivity, patří ČR mezi státy s nejnižším číslem. Není v tomto ohledu bez zajímavosti, že druhý nejvyšší indikátor progresivity ze všech zemí OECD má Irsko, tedy země s celkovým nízkým zdaněním.
V ČR však bohužel bývá zvykem, že vymýšlíme vlastní delší, zato horší cesty. Nemělo by nás tak překvapit, že vláda nakonec bude prosazovat zvýšení nemocenského pojištění místo zvýšení daně z příjmů.
ČLÁNKY DO MAILU