V souladu s § 66 odst. 1 zákoníku práce může pracovní poměr ve zkušební době zrušit jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Zaměstnavatel ovšem nesmí pracovní poměr zrušit v době prvních 21 kalendářních dnů nemoci, tj. v době poskytování náhrady mzdy. V praxi ale mohou nastat různé situace, kdy nemusí být na první pohled zřejmé, zda ke zrušení pracovního poměru došlo či nedošlo. Čtěte také: Pracujete na dohodu? Od dubna vás čeká povinná lékařská prohlídka
Výpověď ve stejný den jako začátek nemoci
Příkladem může být pracovní poměr sjednaný dobu určitou se zkušební dobou 3 měsíce. Zaměstnanec 31. ledna 2012 bez omluvy nepřišel do práce. Zaměstnavatel z logických důvodu k tomuto datu pracovní poměr ve zkušební době ukončil. O zrušení pracovního poměru samozřejmě informoval zaměstnance doporučeným dopisem. Ten však následně telefonicky oznámil, že je počínaje dnem 31. ledna 2012 v pracovní neschopnosti. Je či není výpověď platná? Musí zaměstnavatel v takovém případě zaměstnanci platit náhradu mzdy? O nemoci zaměstnance v okamžiku rozvázání pracovního poměru přece nevěděl. Čtěte také: Výpověď nebo dohoda pro nadbytečnost není totéž
Vysvětlení a správný postup jsme hledali u odborníků. Podle právníků z advokátní kanceláře Marie Šebalové došlo v uvedeném případě k neplatnému rozvázání pracovního poměru. Tedy za předpokladu, že zaměstnanec byl skutečně uznán ke dni 31.ledna 2012 dočasně práce neschopným a že si převezme oznámení o zrušení pracovního poměru, jehož vystavení je datováno do doby dočasné pracovní neschopnosti. Jedná se však o neplatnost relativní, které se musí zaměstnanec dle § 69 odst. 1 zákoníku práce dovolat bez odkladu poté, co se o rozvázání pracovního poměru dozví, upozorňuje Ondřej Šebala. Dodává, že pokud zaměstnanec neoznámí, že trvá na dalším pokračování pracovního poměru, má se za to, že pracovní poměr skončil dohodou ke dni uvedenému v oznámení o zrušení pracovního poměru. Zaměstnanci v takovém případě přísluší náhrada mzdy z titulu rozvázání pracovního poměru za období sjednané výpovědní doby. Čtěte také: Zákoník práce 2012 mění podmínky pro výplatu mezd
Pokračování PP je třeba písemně oznámit
Jestliže zaměstnanec písemně oznámí, že trvá na pokračování pracovního poměru, tak pracovní poměr trvá i nadále. V takovém případě náleží podle oslovených právníků náhrada mzdy za dobu od okamžiku, kdy zaměstnanec oznámí zaměstnavateli, že trvá na dalším pokračování pracovního poměru do doby, než mu zaměstnavatel umožní další výkon práce či do doby platného rozvázání pracovního poměru. Tato náhrada mzdy bude ve výši průměrného výdělku. Vzhledem k faktu, že je zaměstnanec v dočasné pracovní neschopnosti, tak mu tato výše náhrady přísluší až od 22. dne po začátku pracovní neschopnosti. Do té doby by mu měla být vyplácena náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost, která činí 60 % průměrného výdělku, uvádí Ondřej Šebala z advokátní kanceláře Marie Šebalové.
Pracovní neschopnost byla zaměstnancem oznámena bez zbytečného odkladu, ovšem zaměstnavatel mezitím oznámil ukončení pracovního poměru ve zkušební době, protože o nemoci nevěděl. Nyní bude záležet na skutečnosti, zda zaměstnanec písemně oznámí nebo neoznámí, že na pokračování pracovního poměru trvá. Další možnost, kdy lze se zaměstnancem ve zkušební době zrušit pracovní poměr bude až uplynutím prvních 21 kalendářních dnů nemoci.
Není náhrada jako náhrada
V doporučeném postupu byly zmíněny dvě náhrady. A to náhrada mzdy v době prvních 21 dnů nemoci a náhrada mzdy z titulu rozvázání pracovního poměru. Samozřejmě zaměstnanci nikdy nepřísluší obě náhrady současně. Ani od 22. dne nemoci, kdy nemocenskou vyplácí již sociálka, nemůže dojít k případu, že by zaměstnanec pobíral jednak nemocenskou od sociálky a zároveň náhradu mzdy z titulu rozvázání pracovního poměru. Po dobu trvání pracovní neschopnosti bude pobírat nemocenskou, jakmile se uzdraví bude pokračovat v práci nebo bude mít mít nárok na náhradu mzdy z titulu rozvázání pracovního poměru ve výši průměrného výdělku.
ČLÁNKY DO MAILU