Nepleťte si dobrovolnictví s tím, že pro vás někdo bude pracovat zadarmo

Fenomén dobrovolnictví má ve světě byznysu zpravidla kladné znaménko. Pro mnohé firmy je to nedílná součást jejich agendy sociálně odpovědného chování. Střední a malé firmy jsou přitom na dobrovolnické bázi aktivní především lokálně. Střední a malé firmy se zapojují například do aktivit v lokalitě, kde působí. Zaměstnanci firmy třeba jdou pomoci místní školce, sportovnímu klubu nebo neziskové organizaci, jejíž činnost znají, říká pro server Podnikatel.cz Pavlína Kalousová z platformy Byznys pro společnost – Fórum odpovědných firem.

Čtěte také: Co přinese firmě dobrovolnictví vlastních zaměstnanců?

I u dobrovolnictví lze sledovat určité trendy, tedy oblasti, po nichž mezi firmami více roste poptávka. Rozhodně sledujeme poptávku po dlouhodobých programech. Firmy chtějí pomoc komunitě začlenit do svých HR procesů a rozšiřovat nabídku, do které se zaměstnanci mohou zapojit, popisuje situaci Kalousová. U malých firem podle ní roste poptávka také o předávání know-how a znalostí, a to prostřednictvím poskytování služeb jako je PR nebo konzultace. Firmy zkrátka chtějí více pomáhat radou, ne jen manuální pomocí.

Podnikatelé se zajímají o dobrovolnictví i v mezinárodním rozměru, což jim umožňuje navázat kontakty s dobrovolníky z jiných firem. Letos máme na mezinárodní projekt Engage přihlášeno devatenáct firem, z toho malé jsou hotel Jalta a Plaza Alta, PDQM a B.I.G. Prague a střední je právnická firma Allen Overy, říká. Co se také ukazuje, že díky dlouhodobosti programů je možné sledovat pozitivní přínosy firemního dobrovolnictví na firemní kulturu i měřit konkrétní dopady, doplňuje.

Nižší náklady ano, ale ne pro firmu

Dobrovolnictví ovšem nelze zaměňovat s prací zadarmo jako možností, jak snížit firemní náklady. Je to totiž přesně naopak. My jako firemní dobrovolnictví definujeme pouze práci, která je pro veřejně prospěšný sektor, vysvětluje Pavlína Kalousová hlavní kritérium. Je to tedy například práce pro neziskovku, nikoliv práce pro obchodní firmu, která si dobrovolnictví plete s prací zadarmo a najme si „dobrovolníky“ kvůli úsporám. Nehledě na to, že k dobrovolné a společensky prospěšné práci také nelze nikoho nutit. Kalousová upřesňuje, že jedním z cílů dobrovolnictví opravdu je minimalizovat náklady, ale na straně neziskových organizací. Dobrovolníci z firem buď mohou zastávat činnosti, na které nezbývají neziskovým organizacím prostředky nebo si mohou dovolit odborné bezplatné služby, které jim pomohou profesionalizovat jejich práci, tvrdí. Právě takovou platformu, jako je Byznys pro společnost, mohou ostatně firmy využít jako garanta toho, že ve svém podniku přistoupí k dobrovolnictví správně, budou si ho také správně vykládat a své dobrovolnické aktivity budou směřovat k důvěryhodným subjektům.

Čtěte také: České firmy ročně věnují až 3 miliardy korun na veřejně prospěšné projekty

Dobrovolně a po vlastní ose

Modely dobrovolnictví mohou být velmi rozličné. Na jeden z možných modelů upozorňuje Petra Michaličková ze společnosti Centrum andragogiky, jež je také členem Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Centrum andragogiky si totiž založilo svou vlastní neziskovou organizaci Šance na vzdělání, která se zaměřuje na vzdělávání a zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Z jaké filozofie vznik vlastní neziskovky vzešel? Nápad zřídit neziskovou organizaci vychází z činnosti naší společnosti. Poskytujeme komplexní systematické firemní vzdělávání. V rámci poradenství pomáháme nastavit procesy CSR – tzv. společenské odpovědnosti, a abychom nekázali vodu a nepili víno, přemýšleli jsme, jak se sami budeme chovat společensky odpovědně. A s tím přišel nápad založit neziskovou organizaci a věnovat se opět vzdělávání, ale ne firemnímu nýbrž sociálnímu, objasňuje Petra Michaličková. Centrum andragogiky neziskovku financuje a jeho zaměstnanci v ní také dobrovolně pracují, což podle Michaličkové podporuje týmovou spolupráci. A firma má navíc celou věc sama pod kontrolou.

Čtěte také: Co všechno může firma dobrovolnictvím získat a co ztratit?

Zkušenosti zadarmo?

Problematikou práce bez nároku na odměnu se zabývá také novinářka a kurátorka Tereza Stejskalová. Dobrovolnictví je samozřejmě v pořádku, pokud se jedná o někoho, kdo chce zkrátka napomoci k vyřešení nějakého společenského problému. Už je méně v pořádku, pokud někdo pracuje zadarmo, protože by jinak (bez zkušeností) nesehnal práci, po které touží, nahlíží Stejskalová dobrovolnictví ještě z trochu jiného úhlu pohledu. Problémem pak je nejen nulová nebo neadekvátní odměna za práci, ale také podpora nerovnosti. Sama tento problém vidí příkladně v oblasti vztahů mezi galerijními institucemi a umělci. Z nějakého důvodu jsou umělci vyškrtáváni z rozpočtů galerií. Nejen, že nedostanou zaplaceno za svou práci na výstavě, ale instituce jim zpravidla ani neproplácí náklady. Provoz těchto institucí je proto doslova dotován z kapes umělců, popisuje situaci v institucích, do kterých navíc plynou finance z veřejných zdrojů. Lidé, kteří v oblasti výtvarného umění pracují a pohybují se na tomto specifickém pracovním trhu, se také proto dokonce spojili ve společné iniciativě Výzva proti nulové mzdě.