Sestavit správně smlouvu není legrace, s volně dostupnými vzory zacházejte opatrně

23. 9. 2010
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Autor: 329515
Chcete-li se svým obchodním partnerem uzavřít smlouvu, která nespadá pod žádný smluvní typ, dejte si pozor. Volně dostupné vzory na internetu nejsou vždy košer, a proto spíše se vyplatí poradit se s právníkem.

Jaká má být smlouva mezi obchodními partnery?

Se svým obchodním partnerem potřebuji uzavřít smlouvu. Spolupráce se týká internetového prodeje (e-shopy). Náplní partnera je starat se o chod obchodu – vyřizování objednávek, doplňování zboží, propagace a také investice na uskutečnění projektu. Všechno máme prokonzultované, chybí pouze smlouva jako jistota obou stran. Partner vloží určité finance a bude mít určitý podíl na zisku (%). Stačí mně vzor smlouvy, která se týká tohoto obsahu. Již jsem jich několik prošel, ale chci mít jistotu, že je to ta pravá. Jsem živnostník. Ještě bych měl k tomu dotaz, jestli by byl problém, kdyby partner nebyl živnostník, ale „jen“ fyzická osoba. Vzal bych si to na sebe, ale potřebuji nějakou smlouvu



Podle právníků z advokátní kanceláře Havel & Holásek se tato situace se dotýká několika různých smluvních typů a závisí proto na více faktorech. Dá se však shrnout, že obchodní partner čtenáře má mít povinnost poskytnout určité finanční prostředky pro podnikání, vykonávat určitou činnost (starat se o internetový obchod) a mít právo podílet se na zisku. Takováto situace ovšem nespadá pod žádný zákonem výslovně upravený smluvní typ. Při takovémto nastavení spolupráce přichází podle našeho názoru v úvahu uzavření tzv. nepojmenované smlouvy dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, uvedl serveru Podnikatel.cz právník Štěpán Štarha z advokátní kanceláře Havel & Holásek.

§ 269 obchodního zákoníku

1) Ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.

(2) Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není.

(3) Dohoda o určité části smlouvy může být nahrazena dohodou stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu závazku, jestliže tento způsob nezávisí jen na vůli jedné strany. Má-li být chybějící část smlouvy určena soudem nebo určitou osobou, vyžaduje se, aby dohoda měla písemnou formu a platí obdobně § 291.

Co se týče “příbuzných” smluv, popisované situaci se asi nejvíce blíží dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr dle § 74 – 77 zákoníku práce, a smlouva o tichém společenství dle § 673 a následujících obchodního zákoníku. Nicméně v případě smlouvy o tichém společenství je sporné, zda vkladem partnera jako tichého společníka mohou být jeho osobní výkony (v tomto případě správa chodu internetového obchodu). V současné době převládá názor, že osobní výkony (práce) nemohou být vkladem tichého společníka,” upozornil Štěpán Štarha. Stahujte smlouvu o tichém společenství.

§ 673 obchodního zákoníku

(1) Smlouvou o tichém společenství se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet, vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání. Ve smlouvě o tichém společenství musí být dohodnutý rozsah účasti tichého společníka na zisku a ztrátě stejný.

(2) Smlouva vyžaduje písemnou formu.

U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr by se zase obchodní partner dostal do pozice zaměstnance, který vykonává závislou práci (podle § 2 zákoníku práce), a čtenář by musel být v postavení zaměstnavatele. Tím pádem by však nešlo o rovnoprávné partnerství, nýbrž o vztah zaměstnavatel – zaměstnanec. Jak navíc připomíná právník Štěpán Štarha, náklady (investice na projekt) by měl nést podnikatel – zaměstnavatel. Nicméně by se dal problém financování vyřešit samostatným sjednáním podmínek investice např. ve formě úročené půjčky. Čtěte také: Podmínky u dohody o provedení práce jsou jednodušší.

Bez právníků ani ránu

Podle názoru odborníků by bylo nejlepším řešením uzavřít nepojmenovanou smlouvu dle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, kterou lze nazvat jakkoliv – například jako smlouvu o partnerství. Vzhledem k tomu, že se však nejedná o základní smluvní typ, pravděpodobně nebude lehké nalézt volně dostupný smluvní vzor. Nicméně je možné využít smluvních vzorů pro jiné smluvní typy (například pro dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr a smlouvu o tichém společenství) a svoji smlouvu o partnerství z nich vhodně zkompletovat, připustil Štěpán Štarha z advokátní kanceláře Havel & Holásek.

Zároveň však Štarha nepovažuje tento způsob za nejšťastnější a raději doporučuje využít služeb právníků. Volně dostupné vzory smluv bývají totiž často s chybami a laik jen málokdy dokáže do detailu analyzovat jejich obsah a dopad jednotlivých ustanovení. Jakákoliv chyba při jejich využití tak může mít v budoucnu fatální následky. Náklady na právníka se podle Štarhy podnikatelům bohatě vrátí v podobě ušetřených nákladů na případné soudní spory. Stahujte pracovní smlouvu.

Co by smlouva měla určitě obsahovat

Pokud se podnikatel přesto rozhodne smlouvu sepsat sám, měl by mít na paměti několik zásadních věcí. Obchodní zákoník především říká, že v nepojmenované smlouvě musí být dostatečně určen předmět závazku smluvních stran. Pouze u toho by ale podnikatel zůstávat neměl. Ve smlouvě o partnerství by měly být dostatečně identifikovány smluvní strany a mělo by být stanoveno, jaké práva a povinnosti ze smlouvy komu plynou. Vzhledem k tomu, že jde smlouvu, kterou legislativa přímo neupravuje, měl by podnikatel vymezit práva a povinnosti smluvních stran co nejpřesněji. Měli byste pamatovat i na nepříjemné otázky, kterými jsou možnosti ukončení smluvního vztahu, náhrada škody a smluvní pokuty v případě porušení smluvních povinností, dodal serveru Podnikatel.cz Štěpán Štarha.

Jestliže je partner daného podnikatele pouze fyzická osoba a má se starat o chod podniku a zajistit též investici, musí si zařídit živnostenského oprávnění. Také z partnerovy strany totiž zřejmě půjde o podnikání (tj. o soustavnou činnost, prováděnou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku) a v případě absence živnostenského oprávnění by šlo o nedovolené podnikání. Odlišná by byla situace, kdyby byl celý problém řešen prostřednictvím dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Vzhledem k povaze činnosti by měla být v takovém případě uzavřena dohoda o pracovní činnosti, doplnil na závěr Štěpán Štarha. Tento model by však neodpovídal vztahu, který čtenář ve svém dotazu popsal.

Autor článku

Daniel je zástupce šéfredaktora Podnikatel.cz a BusinessCenter.cz a jako ekonom se věnuje oblasti byznysu a také ekonomice. Chystá nový byznysový podcast.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).