Pokud jste se dostali do vyššího levelu podnikání a začínáte dodávat své zboží do maloobchodní sítě, čeká vás setkání s čárovými kódy. Využití automatické identifikace balení pro koncové zákazníky je dnes už nezbytnou podmínkou vstupu na moderní maloobchodní trh. Bez čárového kódu se neobejde nikdo, kdo vyrábí rychloobrátkové nebo spotřební zboží. Nákupčí supermarketů, ale ani menších obchodních sítí se s vámi bez tohoto kódu vůbec nebudou bavit. Ostatně, byly to právě řetězce, které před více než 40 lety iniciovaly vznik strojově čitelného kódu nesoucího číslo výrobku.
Nejde sice o žádnou povinnost a řada lidí se bez čárového kódu stále ještě obejde, ale proč si výrazně neulehčit práci. Čárový kód umožňuje přesné zmapování informací ve výrobě, při příjmu i výdeji nebo inventuře a tím pádem zvyšuje produktivitu práce. Máte díky němu okamžitý a neustálý přehled o stavu zakázek nebo skladových zásob a můžete sledovat pohyb zboží zpětně v celém procesu výroby nebo logistiky, díky čemuž se pak snadno řeší třeba případné reklamace a podobně. To jsou jen některé z mnoha výhod čárových kódů GS1 (do roku 2006 EAN). Právě vlastnosti jako jsou rychlost, efektivita a flexibilita jsou důvodem toho, proč už si dnes maloobchod nelze bez využití těchto kódů vůbec představit.
Výrobce, dovozce, popřípadě distributor, který uvádí zboží své nebo zboží svých obchodních partnerů na tuzemský trh, ale nemá povinnost označovat produkty standardními datovými nosiči pro strojové načítání informací. Identifikace kódem nesoucím takzvaný GTIN (Global Trade Item Number – globální číslo obchodní položky) je dobrovolná a pro výrobce nebo distributory se stává aktuální v momentě, kdy chtějí svůj produkt prodávat nejvýznamnějším kanálem, tedy prostřednictvím maloobchodních řetězců a nezávislých prodejen, disponujících kasami vybavenými čtečkami čárových kódů pro rychlé a bezchybné odbavování položek.
Existují tedy oblasti, kde se standardní automatická identifikace výrobků čárovým kódem i přes masovost prodeje zatím nevyžaduje. Příkladem může být hobby sortiment. Zpravidla jde ale o dovoz z Asie a distributor zboží, pokud ho chce nabídnout do některého z DIY řetězců nebo moderních nezávislých prodejen, musí zajistit jeho dodatečné označení.
Zboží, u kterého se výrobci a obchodníci bez kódování stále obejdou, dnes najdeme zpravidla v e-shopech nebo malých kamenných obchodech s úzkoprofilovým sortimentem. Může jít například o jakostní vína či jiné gastronomické speciality, které by zákazník nehledal v supermarketu,
říká Mikuláš Černý, mluvčí organizace GS1 Czech Republic, která jediná může v Česku mezinárodní GTIN vydávat. Jedním dechem ale dodává, že i v této oblasti jsou viditelné změny: Velké vyhledávače v čele s Googlem usilují o to, aby veškeré zboží prodávané přes internet bylo označeno pomocí GTIN pro efektivnější práci vyhledávačů zboží, online srovnávačů a podobně. Zboží označené identifikátorem GTIN v budoucnu může být nalezeno snáze a dostat se tak ve vyhledávače na vyšší pozice.
Dá se proto očekávat, že výrobci a obchodníci ve snaze o zajištění lepší viditelnosti jejich zboží na prudce se rozvíjejícím online trhu zavedou standardní značení i těch výrobků, u kterých to dosud vzhledem ke specifickému prodejnímu kanálu nebylo třeba.
Historie čárového kódu
Vynálezcem je Američan Norman Joseph Woodland, který se coby zaměstnanec velkého obchodního řetězce snažil urychlit prodej. Inspiroval se Morseovou abecedou a na konci 40. let minulého století přišel s čárovým kódem. V 50. letech pak získal patent. Vynález si ale na své využití musel ještě poměrně dlouho počkat, chyběly totiž technologie na čtení kódů. V praxi se pak čárový kód začal využívat až od roku 1974. Poprvé to bylo v americkém městě Troy a čárový kód se tehdy objevil na obalech žvýkaček.
U nás se EAN kódy začaly používat ještě o něco později. Poprvé se objevily na obalech cukrovinek, které tehdejší národní podnik Čokoládovny exportoval do britského řetězce Tesco Stores. Československo se v roce 1983 stalo první zemí východního bloku, která se stala členem sdružení EAN, předchůdce dnešní GS1 Czech Republic, a o dva roky později se s kódy setkali zákazníci pražského Domu elegance. Běžné ale kódy nebyly ještě ani po převratu v roce 1989. Prosazovat se začaly až s větším nástupem moderních technologií. Dnes má čárové kódy registrováno přes 7000 českých firem. Kódy jsou běžnou součástí zboží a jejich načtení doprovázené charakteristickým pípnutím u pokladny je provedeno přibližně 5 miliardkrát denně ve 150 zemích světa.
Jak a kde získat čárový kód?
Pro získání čárových kódů v globálním standardu Systému GS1, který umožňuje jejich bezproblémové načítání pokladními terminály v prodejnách, je potřeba se do Systému GS1 zaregistrovat. To je možné u GS1 Czech Republic (založeno v roce 1983 jako EAN Československo), tato organizace je jediným autorizovaným pracovištěm pro registraci do Systému GS1 na území České republiky. O registraci může požádat každá firma s právní subjektivitou v České republice. Služba je zpoplatněna, žadatel o kód musí uhradit jednorázový vstupní a provozní roční poplatek. Jednorázový vstupní poplatek činí 5000 korun, výše ročního poplatku pak závisí na obratu společnosti.
Poté sdružení GS1 Czech Republic přidělí žadateli čtyř až šestimístné identifikační číslo firmy GCP, tedy Global Company Prefix. Nově zaregistrovaný subjekt dále dostane k dispozici číselný interval, ze kterého si již sám čerpá čísla pro označování jednotlivých produktů a emituje kompletní GTINy, které dále poskytuje s dalšími produktovými daty maloobchodníkovi. Ten ve svém informačním systému tyto GTINy propojuje s cenami,
vysvětluje Mikuláš Černý. Každý GTIN je globálně unikátní. Dojde-li k ukončení produkce výrobku, jemu přidělený GTIN už není dále používán. Po uplynutí určité doby ho ale výrobce může podle pravidel opět přidělit jinému výrobku.
O tom, jak čárové kódy pomohly začínající firmě otevřít dveře řetězců farmářských prodejen, jsme psali v článku Vývary jako od Steva Jobse. S takovými nejen v Česku proráží tři nadšenci.
I čárové kódy se modernizují
Jako spotřebitelé lidé nejčastěji přicházejí do kontaktu s kódy EAN-13. První tři číslice v něm označují autorizovaného národního registrátora kódu, v Česku tedy GS1 Czech Republic, který má přidělen identifikátor 859. Samotný výrobek nicméně nemusí pocházet ze země, kde je kód zaregistrován. Kódů ale existuje celá řada, některé se ovšem používají výhradně v lékařství, jiné v logistice nebo v knihovnách. Nejčastěji evropskými symboly jsou EAN-13, EAN-8 a nově také GS1 DataBar.
Vedle lineárních EAN kódů se dnes hodně prosazují QR kódy. Ty patří do druhé skupiny, takzvaných dvojrozměrných neboli 2D kódů. Mohou nést více dat na menším prostoru, dají se dekódovat i při částečném poškození a mají řadu dalších výhod. QR kód se ale etabloval hlavně jako dominantní nosič pro URL adresu a slouží k pohodlnému přístupu na internetové stránky po načtení kódu z obalu výrobku, letáku, plakátu nebo billboardu. Nástup 2D kódů ale neznamená konec klasických lineárních kódů. Jsme svědky postupného zavádění nového lineárního datového nosiče GS1 DataBar, který ve formě Expanded může kromě čísla výrobku GTIN nést i dynamická data jako například datum spotřeby nebo hmotnost. S tímto kódem se můžete už dnes setkat například v řetězci MAKRO,
dodává mluvčí organizace GS1 Czech Republic Mikuláš Černý.
ČLÁNKY DO MAILU