Mailem mi přišel zajímavý rozbor:
V civilním řízení to chodí tak, že obě strany mají povinnost uvádět důkazy na podporu svých tvrzení (u trestního je to jednodušší) .Kdyby žalovaný měl kliku a soudce nebyl úplný vůl, tak to to chodí takto:
1) nic neobjednal- těžko můžu dokázat, něco co se nestalo. Ale soud musí hodnotit důkazy zvlášť a pak společně v souvislostech, tak tady si žalovaný nestojí špatně.
čím spláchnu pro nedostatečnou důkazní sílu:
2) máme adresní údaje- ty můžu snadno získat kdekoliv.
3) ip adresu- to pouze říká, na koho je smlouva psaná (za předpokladu, že objednávka je učiněna z domácího počítače - a ne třeba ze zaměstnání, kde je ještě navíc za NATem, takže je obtížné identifikovat konkrétní PC, někdy i konkrétní lokalitu. hodně firem používá i proxy server v zahraničí (společný pro celou nadnárodní společnost).
4) další identifikační znaky počítače- to je co? OS a prohlížeč? MAC síťovky? Berme nejlepší možnost-1PC, bez routeru, nešifrované a lze dohledat uloženou objednávku v něm. Tak akorát víme, že IP je tvoje a počítač také, objednávka tam je. Ale pořád nemáme toho, kdo tu objednávku psal.
5) tel. č. v objednávce- tobě nikdo nikdy nevolal z drzých nabízečů čehokoliv a věděl vše, protože je to "z veřejné databáze"? Tak víme, že toto číslo je na tebe napsané a to jen za předpokladu, že to máš na fakturu. Pokud máš předplacenku, tak se ani neví jestli je to "tvoje číslo". V obou případech=na tebe psané, což nevylučuje, že z tvého mobilu může volat kdokoliv.
6) svědek operátor- jak může tebe ztotožnit podle hlasu, když tě nezná? Můžou dát nahrávku, ale i kdyby byl tvůj hlas nezaměnitelný, tak námitka imitace a nikdo ti nebude dělat zvukovou analýzu.
7) výpis hovorů operátora- můžou akorát předložit čísla, čas, délku a možná lokaci. Toť vše, ale zase nevíme kdo volal.
Takže body 2-7 jsou úplná balada o hovně, protože důkazně se nedostanou dál jak k tobě do bytu. Tohle zastraší lamu, která na sebe pak napráská i to co neví, ale ne osobu se znalostí IT a práva.
Finále je, že pořád nemáme ztotožněnou osobu, která objednávku učinila, což je pro merito žaloby rozhodující. Totiž nestačí tvrdit, žes nic neobjednal, ale je vhodné uvést, že u tebe v bytě je to jak v průchoďáku, každý se tam chová jak doma a použije tvůj počítač (nesmí tě soud napráskat, že umožňuješ používání přípojky nečlenům domácnosti a osobám blízkým), když se na něco chce mrknout a jako socky mají předplacenky a ty paušál "neomezený", tak u tebe volají z tvého mobilu, resp. v tomto případě někdo volal, tak to někdo vzal kdo byl nejblíž. No tak to byl něčí blbý fórek ta objednávka. Tím pádem není jednoznačně ztotožněná osoba činící objednávku a šlus. Prodejce je v důkazní nouzi, neunese důkazní břemeno a že se jedná o bagatelní částku, tak to rozhodne prvoinstanční soud bez přípustnosti odvolání a je vymalokvaný. Takže toto se uvede do odporu proti platebnímu rozkazu a pokud nemají advokáty blbce nebo zloděje, tak do toho nejdou.
Obecně platí, že kdo umí líp lhát, vyhraje soud (za předpokladu, že důkazní situace účastníků řízení je taková jako v tomto případě).
Já ještě doplním - že ani nahrávka není výhra - jak potvrdil soudní znalec zde: http://www.novinky.cz/krimi/195137-soud-zjistuje-zda-hlas-z-nahravky-patri-muzi-obzalovanemu-z-vydirani.html , nikdy není možné ztotožnit hlas na 100 %, takže se dá použít jen jako vedlejší důkaz