Smlouva o zakoupení zboží je platnostná až po převzetí VYTIŠTĚNÉ a podepsané faktury zákazníkem.
Pokud nepřevezme zákazník zboží (vytištěnou fakturu), nemůže na něm obchod vymáhat žádné pohledávky a nebo náklady za "zbytečné" odeslání zboží.....
Webové objednávky odeslané pouze objednávkovým formulářem postrádají platnost klasické kupní smlouvy, protože nejsou adresné, respektive nejsou opatřeny elektronickým (= žádným) podpisem kupujícího ani prodávajícího.
(* Pro info - Vyplývá to i z judikatury soudu, jenž v takové záležitosti nedávno rozhodoval případ paní z Kutné Hory. Ta vyplnila na stránkách cestovní kanceláře formulář označený jako „cestovní smlouva – závazná přihláška“ (stejný formulář jako v případě "závazná objednávka" - pozn. prodejce) k zájezdu.
Když dostala fakturu na 25 tisíc korun, dva týdny před termínem zájezdu od něj odstoupila. Cestovka ji zažalovala. Okresní i krajský soud dospěly k závěru, že paní cestovce nic platit nemusí, protože smlouva je neplatná, neboť nebyla v písemné formě. Cestovka ale trvala na svém a soudila se dál.*)
Vyplněný formulář není smlouvou.
Nejvyšší soud to sice vrátil zpět na okres, ale také konstatoval, že formulář vystavený na webových stánkách žalobkyně (cestovky) není smlouvou v pravém slova smyslu. Nevyhovuje totiž požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle občanského zákoníku.
Nebyl určen (adresován) konkrétní osobě, a podle soudu tudíž „nesplňuje ani požadavek písemnosti právního úkonu učiněného elektronickými prostředky“. Není zkrátka opatřen elektronickým podpisem.
„Formulář vyplněný návštěvníkem webových stránek slouží poskytovateli služeb (zboží) ke sdělení zájmu o službu (zboží) a k odeslání osobních údajů nezbytných k předložení návrhu cestovní smlouvy (kupní smlouvy). Je impulzem k iniciativě poskytovatele (prodejce) předložit adresovaný písemný návrh smlouvy zákazníkovi,“ dodal Nejvyšší soud.
To znamená, že pouze na základě návrhu opatřeného zaručeným elektronickým podpisem (nebo podepsaným a vytištěným tiskopisem) může být završen kontraktační proces – dojde k uzavření smlouvy.
I v případě odeslání objednávky z tohoto obchodu jde pouze o webový formulář a nikoliv o papírovou smlouvu nebo on-line smlouvu opatřenou elektronickými podpisy - jinak by i paní učitelka, ze které si žáci udělali srandu, byla povinná platit náklady ze nepřevzetí objednávky. A to - uzná i redakce - je totální nesmysl.
Bylo by dobré si nejprve ověřit údaje, o kterých píšete - abyste zbytečně nemátli čtenáře...
W.
Neznám konkrétní vámi popisovaný případ, ale můžu vás ubezpečit, že řádná kupní smlouva uzavřená prostředky dálkové komunikace je platná i bez el. podpisu. A soudy na to bez problémů slyší, mám několik rozsudků, kdy byl advokátní kanceláří zastupující naši firmu žalován spotřebitel, který takto kupní smlouvu uzavřel (následně objednávka ověřená po telefonu), zboží nepřevzal a nijak nekomunikoval a nereagoval na opakované výzvy k úhradě nákladů na poštovné, které nám tímto jeho jednáním vznikly.
Vždy je to stejné - výzva k úhradě poštovného s dodejkou a vyplněnou složenkou - žádná reakce. Dále předžalobní výzva od advokátní kanceláře s dodejkou - žádná reakce. Žaloba, soud vydá platební příkaz - opět žádná reakce. Nabytí právní moci, výzva advokátní kanceláře k uhrazení přiznané částky včetně nákladů řízení - opět žádná reakce. Podání exekučního návrhu, exekuční titul, zahájení exekuce (navíc + náklady nalézacího a exe řízení). Opět žádná reakce. A dál je vám to asi jasné jak postupuje exekutor... A to, že ve finále se vymáhá mnohonásobek částky díky NAPROSTÉ IGNORACI spotřebitele je jen jeho problém.
Pokud zákazník opravdu "naprosto nekomunikuje", tak je to nejlepší varianta. Platební rozkaz (tedy žádný příkaz) vydá soud na základě pokynů žalobce, aniž ověřuje situace s žalovaným. (Mohu tedy klidně podat návrh na vydání platebního rozkazu na prezidenta, že mi rozbil okno a soud ho vydá). Pokud ten se proti němu v zákonné lhůtě neodvolá, tak je vykonavatelný, třeba i exekucí. Pokud se ale odvolá, tak teprve následuje klasické soudní líčení, které může skončit různě - a tam už vstupují do hry ty různé výklady práva (tedy např. je-li zákazník vázán obchodními podmínkami, které nepřevzal) a samozřejmě i určitá role náhody (každý soudce na to může koukat jinak). Nejjednodušší ze strany zákazníka je tvrdit, že žádnou objednávku neuzavřel.
Fajn, zkuste to u soudu - tvrdit, že jste nic neobjednal, když máme adresní údaje, ip adresu + další identifikační znaky "počítače" z něhož bylo objednáno, tel. číslo udané v objednávce, svědka operátora, který na tom čísle objednávku telefonicky ověřil + výpis hovorů od operátora prokazující, že v daný den byl na t.č. spotřebitele veden z naší strany hovor...
Ani jediný námi žalovaný objednávající nikdy nepřišel k soudu. Nemají na to koule lhát soudci do očí.
Zdejší diskuze odráží morálku této společnosti...
Jak jsem psal - to, že zákazníci k soudu nechodí je to nejlepší co (pro Vás) mohou udělat. Protože platební rozkaz vydá soud na popud kohokoliv a na vrub kohokoliv a není třeba nic složitě dokazovat.
Jak by se to vyvíjelo v případě, že by se zákazník proti platebnímu rozkazu odvolal (ať už by argumentoval čímkoliv) je věc druhá a rozhodně nelze s jistotou říci, jak by výsledek sporu dopadl. Takových případů, kdy "zcela jasný" případ rozhodl soudce absolutně neočekávaně bylo a ještě bude. Aneb jak se říká - k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek.
Tudiz nemate zhola nic. Dotycnemu staci, kdyz se proti rozhodnuti odvola a prohrajete. Jelikoz jednoduse nejste schopni dolozit, kdo celou tu akci spachal.
Ale zadny problem klidne predvedu, poridim simku za korunu, zadam vasi adresu, telefonni cislo dane simky, po telefonu radostne potvrdim, a muzete si zalovat sam sebe. Sim pochopitelne uz lezi v popelnici a telefon za petku z frcu taktez.
A pokud presne toto rekne dotycny soudci, tak ten automaticky konstatuje, ze ma pravdu.
Mailem mi přišel zajímavý rozbor:
V civilním řízení to chodí tak, že obě strany mají povinnost uvádět důkazy na podporu svých tvrzení (u trestního je to jednodušší) .Kdyby žalovaný měl kliku a soudce nebyl úplný vůl, tak to to chodí takto:
1) nic neobjednal- těžko můžu dokázat, něco co se nestalo. Ale soud musí hodnotit důkazy zvlášť a pak společně v souvislostech, tak tady si žalovaný nestojí špatně.
čím spláchnu pro nedostatečnou důkazní sílu:
2) máme adresní údaje- ty můžu snadno získat kdekoliv.
3) ip adresu- to pouze říká, na koho je smlouva psaná (za předpokladu, že objednávka je učiněna z domácího počítače - a ne třeba ze zaměstnání, kde je ještě navíc za NATem, takže je obtížné identifikovat konkrétní PC, někdy i konkrétní lokalitu. hodně firem používá i proxy server v zahraničí (společný pro celou nadnárodní společnost).
4) další identifikační znaky počítače- to je co? OS a prohlížeč? MAC síťovky? Berme nejlepší možnost-1PC, bez routeru, nešifrované a lze dohledat uloženou objednávku v něm. Tak akorát víme, že IP je tvoje a počítač také, objednávka tam je. Ale pořád nemáme toho, kdo tu objednávku psal.
5) tel. č. v objednávce- tobě nikdo nikdy nevolal z drzých nabízečů čehokoliv a věděl vše, protože je to "z veřejné databáze"? Tak víme, že toto číslo je na tebe napsané a to jen za předpokladu, že to máš na fakturu. Pokud máš předplacenku, tak se ani neví jestli je to "tvoje číslo". V obou případech=na tebe psané, což nevylučuje, že z tvého mobilu může volat kdokoliv.
6) svědek operátor- jak může tebe ztotožnit podle hlasu, když tě nezná? Můžou dát nahrávku, ale i kdyby byl tvůj hlas nezaměnitelný, tak námitka imitace a nikdo ti nebude dělat zvukovou analýzu.
7) výpis hovorů operátora- můžou akorát předložit čísla, čas, délku a možná lokaci. Toť vše, ale zase nevíme kdo volal.
Takže body 2-7 jsou úplná balada o hovně, protože důkazně se nedostanou dál jak k tobě do bytu. Tohle zastraší lamu, která na sebe pak napráská i to co neví, ale ne osobu se znalostí IT a práva.
Finále je, že pořád nemáme ztotožněnou osobu, která objednávku učinila, což je pro merito žaloby rozhodující. Totiž nestačí tvrdit, žes nic neobjednal, ale je vhodné uvést, že u tebe v bytě je to jak v průchoďáku, každý se tam chová jak doma a použije tvůj počítač (nesmí tě soud napráskat, že umožňuješ používání přípojky nečlenům domácnosti a osobám blízkým), když se na něco chce mrknout a jako socky mají předplacenky a ty paušál "neomezený", tak u tebe volají z tvého mobilu, resp. v tomto případě někdo volal, tak to někdo vzal kdo byl nejblíž. No tak to byl něčí blbý fórek ta objednávka. Tím pádem není jednoznačně ztotožněná osoba činící objednávku a šlus. Prodejce je v důkazní nouzi, neunese důkazní břemeno a že se jedná o bagatelní částku, tak to rozhodne prvoinstanční soud bez přípustnosti odvolání a je vymalokvaný. Takže toto se uvede do odporu proti platebnímu rozkazu a pokud nemají advokáty blbce nebo zloděje, tak do toho nejdou.
Obecně platí, že kdo umí líp lhát, vyhraje soud (za předpokladu, že důkazní situace účastníků řízení je taková jako v tomto případě).
Já ještě doplním - že ani nahrávka není výhra - jak potvrdil soudní znalec zde: http://www.novinky.cz/krimi/195137-soud-zjistuje-zda-hlas-z-nahravky-patri-muzi-obzalovanemu-z-vydirani.html , nikdy není možné ztotožnit hlas na 100 %, takže se dá použít jen jako vedlejší důkaz
Ne tak docela, ta smlouva uzavrena sice je, ale ze strany prodejce je nevymahatelna. Prodejce totiz netusi, s kym tu smlouvu uzavrel. Nemluve o tom, ze objednat si zbozi na cizi adresu je bezna vec. Zcela bezne takto objednavam i ja veci, kterym doticni nerozumi, ale nechci jim to jeste vozit.