Legislativní změny neminuly ani daňový řád. Zákon č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření novelizoval zákon o Jednom inkasním místě (JIM). Tento zákon sice dosud nenabyl účinnosti, ale účinnost některých opatření byla přesunuta do daňového řádu, a to od 1. ledna 2013.
Změny daňového řádu
V daňovém řádu bylo změněno hned několik důležitých ustanovení, především se týkají registrace, posunutí některých termínů a ukládání pokut za řádně nepodaná daňová tvrzení.
Změny v registraci
- Přihláška k registraci a oznámení o změnách (§ 72 odst. 1 daňového řádu) – text daňového řádu byl zpřesněn, a to tak, aby bylo jednoznačné, že přihlášku k registraci i oznámení o změně registračních údajů je možné podat pouze na předepsaném originálním tiskopisu nebo tiskopisu vytištěném z počítače se shodnými údaji.
- Registrační povinnost (§ 125 daňového řádu) – byl výrazně zkrácen a zjednodušen text tohoto ustanovení. Nové znění paragrafu 125 zní: Registrační povinnost vzniká daňovému subjektu, kterému vznikne povinnost podat přihlášku k registraci k jednotlivé dani.
- Oznámení o změnách (§ 127 daňového řádu) – registrovaný subjekt už nepodává oznámení o všech změnách. Některé změny si může správce daně zjistit sám. Novela tím reaguje na zavedení základních registrů. Správce daně by měl na úřední desce zveřejnit, ke kterým údajům má automatický přístup.
- Postup a rozhodnutí o registraci (§ 128 – 129 daňového řádu) – další změny se týkají postupu správce daně při rozhodnutí po podání přihlášky k registraci či oznámení o změnách. Na změny údajů se nevydává rozhodnutí, změna se provede pouze úředním záznamem. V případě důležitých změn (např. změna DIČ) se ale rozhodnutí vydávat bude.
Od roku 2013 se mění se termíny pro registraci k daním.
V daňovém řádu je tedy nyní obsažena pouze obecná úprava registrace s tím, že konkrétní pravidla jsou upravena u jednotlivých daní. Například registraci k dani z příjmu fyzických osob je nutné provést dle § 39 zákona o daních z příjmů do 15 dnů od rozhodného dne, kdy začal vykonávat činnost nebo přijal příjem. Registraci k dani z příjmů ze závislé činnosti (registraci plátce daně, tj. zaměstnavatele) je nutné nově provést do 8 dnů od rozhodného dne. Přihlášku tak musí plátce daně v souladu s § 39b zákona o daních z příjmů nově podat do 8 dnů.
Povinnost sdělení
- Sdělení, proč nebylo podáno přiznání nebo vyúčtování (§ 136 odst. 5 daňového řádu) – jestliže daňovému subjektu ve zdaňovacím období nevznikla daňová povinnost k dani, ke které je registrován, sdělí tuto skutečnost správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo vyúčtování. Nově to platí i pro subjekty, které nejsou k určité dani registrovány, ale podávají vyúčtování (např. za účastníky důchodového spoření). Zjednodušeně to znamená, že pokud subjektu v daném období nevznikla povinnost vyúčtování nebo hlášení (nezúčtoval žádné mzdy), nemusí podávat nulové vyúčtování, ale tuto skutečnost správci daně oznámí.
Nové termíny pro hlášení a vyúčtování
- Posun termínu pro hlášení (§ 137 odst. 1 daňového řádu) – dochází k posunu termínu pro podání hlášení z 25. dne po uplynutí měsíce, ve kterém vznikla povinnost, jež je předmětem hlášení na 20. den následujícího měsíce. Tato změna se bude týkat i nového odvodu důchodového spoření (za zaměstnance účastníky druhého pilíře).
- Lhůta pro vyúčtování (§ 137 odst. 2 daňového řádu) – posunuje se lhůta pro vyúčtování, která je nově stanovena v délce tří měsíců po uplynutí kalendářního roku (do roku 2012 platila lhůta čtyřměsíční). Tato lhůta se dotkne například vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou – podává se do 2. dubna 2013 (1. dubna je svátek).
Dodatečné tvrzení na daň nižší
- Dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování (§ 141 odst. 2 daňového řádu) – daňový subjekt může podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže byla stanovena v nesprávné výši. Jde o doplnění podmínek, za nichž je možné podat dodatečné přiznání na nižší daň, případně vyšší ztrátu. Původně zde bylo uvedeno: .. jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že byla daň stanovena v nesprávné výši. Je tedy zřejmé, že v roce 2013 lze podat dodatečné daňové přiznání nebo vyúčtování i v případě omylu daňového subjektu.
Pokuta za opožděné podání daňového tvrzení
- Pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250 odst. 3 daňového řádu) – zásadně se mění ustanovení o pokutách za opožděné tvrzení daně. Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, pokud její vypočtená výše podle odst. 3 a 4 § 250 daňového řádu dosáhne částku menší než 200 Kč.
- Pokuta za nepodané tvrzení daně (§ 250 odst. 4 daňového řádu) – jestliže daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu pokuty horní hranice (vždy nejméně 500 Kč).
Dosud se nerozlišovala situace, kdy daňový subjekt podal například daňové přiznání se zpožděním nebo ho dokonce nepodal vůbec. V obou případech byla vyměřena pokuta minimálně 500 korun. Nově se v případech, kdy se plátce nebo poplatník snaží své opomenutí napravit a daňové přiznání podá se zpožděním, nemusí pokuta automaticky předepsat. Jestliže však vypočtená pokuta dosáhne částky alespoň 200 korun, bude předepsána stejně jako dosud, tj. nejméně 500 korun.
ČLÁNKY DO MAILU