Novela zákoníku práce zpřísňuje podmínky pro denní i týdenní odpočinek

Termín účinnosti novely zákoníku práce stále nejistý

O připravované „velké“ novele zákoníku práce se hovoří již dlouho. Poměrně hladce postupovala legislativním procesem čtením v Poslanecké sněmovně a vypadalo to, že nabude účinnosti již od měsíce září 2023. Senát však novelu vrátil s pozměňovacími návrhy. Jedním z nich je i odsun účinnosti na rok 2024. Sněmovna ale může senátní změny přehlasovat a přijmout původní verzi novely.

Možné varianty účinnosti i pozměňovací návrhy Senátu jsme vysvětlovali v samostatném článku.

Přečtěte si také:

Čeká se na novelu zákoníku práce. Senát chce změny, dotknou se i dohodářů

Aktuální nepřetržitý odpočinek mezi směnami

Podle současného znění zákoníku práce musí činit odpočinek mezi koncem jedné a začátkem druhé směny alespoň 11 hodin a u mladistvého zaměstnance (zaměstnance mladšího 18 let) alespoň 12 hodin. Počítá se v obou případech během 24 hodin po sobě jdoucích. Existují určité výjimky z tohoto pravidla. Podle ustanovení § 90 odst. 2 zákoníku práce může být odpočinek zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku

• a) v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
• b) v zemědělství,
• c) při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména ve veřejném stravování, v kulturních zařízeních, v telekomunikacích a poštovních službách, ve zdravotnických zařízeních, v zařízeních sociálních služeb,
• d) u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
• e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

Nově upravený nepřetržitý „denní“ odpočinek

Novela zákona zpřesňuje právní úpravu tak, aby se nepřetržitý odpočinek nevymezoval jako odpočinek mezi směnami, ale jako denní, protože rozhodujícím kritériem pro poskytování tohoto odpočinku je cyklus 24 hodin po sobě jdoucích, a nikoliv celková doba mezi koncem jedné směny a začátkem směny následující. Důvodová zpráva k novele zákona upozorňuje, že současné znění ustanovení by bylo možné interpretovat i tak, že pokud by ve dvou dnech po sobě byla určena pouze práce přesčas, nemusel by být mezi těmito dny nepřetržitý odpočinek poskytnut vůbec (nejde o dvě směny).

Nově tedy bude muset být poskytnut odpočinek zaměstnanci i ve dnech, kdy má určenou pouze práci přesčas. Cyklus bude začínat stejně jako dnes, tj. začne běžet od konce jedné směny a bude končit stejnou hodinou následující den. Do tohoto cyklu maximální možné práce se musí vejít jak směna, tak případná práce přesčas i odpočinek, popř. zkrácený (s náhradou) v rozsahu 8 hodin. Toto musí být skutečně poskytnuto, nejen zaměstnavatelem naplánováno. 

Ptejte se odborníka v poradně Mzdové účetnictví

PhDr. Dagmar Kučerová

mzdový poradce

Položit dotaz

Souběžné pracovněprávní vztahy a nepřetržitý odpočinek

Častou otázkou je, jak se povinnost odpočinku posuzuje v případě více souběžných pracovněprávních vztahů u jednoho zaměstnavatele s jedním zaměstnancem. Posuzuje se každý pracovněprávní vztah samostatně, nebo v celku, tj. tak, aby tam bylo požadovaných 11/12 hodin denního odpočinku i při více pracovněprávních vztazích?

Jak pro server Podnikatel.cz upřesnila Eva Davidová za Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, zákoník práce je postaven na základní zásadě: „co není zakázáno, je dovoleno“. Vysloveně nestanoví, že se více základních pracovněprávních vztahů sjednaných mezi stejným zaměstnavatelem a zaměstnancem má posuzovat společně z hlediska např. délky pracovní doby, doby odpočinku apod. Obsahuje pouze omezení, že zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnavatele, jímž je stát, platí první věta jen tehdy, jedná-li se o výkon práce v téže organizační složce státu (§ 34b odstavce 2 zákoníku práce). Z uvedeného lze tedy odvodit, že zaměstnavatel není ze zákona povinen při poskytování nepřetržitého denního odpočinku zaměstnanci zohlednit skutečnost, že zaměstnanec u něho vykonává práci ve více základních pracovněprávních vztazích, a poskytnout mu vždy alespoň 11hodinový nepřetržitý denní odpočinek v rámci 24 hodin po sobě jdoucích (tj. garantovat mu reálnou dobu odpočinku během dne, ve které nebude pro zaměstnavatele konat práci v jiném pracovněprávním vztahu), uzavřela Eva Davidová.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu aktuálně

V zákoníku práce se v ustanovení § 92 uvádí, že zaměstnavatel musí rozvržením pracovní doby zabezpečit zaměstnanci alespoň 35 hodin (mladistvým 48 hodin) nepřetržitého odpočinku v týdnu tak, aby do něj spadala, pokud možno, neděle. Také zde existují určité výjimky, kdy je možné odpočinek zkrátit (s náhradou). Výjimky jsou shodné s výjimkami pro nepřetržitý odpočinek mezi směnami (uvedeno výše). Je zde také odchylka pro technologické procesy, které nemohou být přerušeny, jako jsou např. betonáže. Specifika jsou stanovena rovněž v § 92 odst. 4 zákoníku práce pro práci v zemědělství. Týdnem po sobě jdoucím je myšleno 7 kalendářních dnů. Zaměstnavatel si sám zvolí, kterým dnem u něj sledovaný týden začíná (nemusí to být nutně pondělí).

Nepřetržitý odpočinek v týdnu po novele zákoníku práce

Zde je s odloženou účinností tohoto opatření od roku 2024 plánována změna. Nadále půjde o nepřetržitý odpočinek v týdnu, ale vypouští se slovní spojení o rozvržení pracovní doby. Jde o upřesnění ustanovení tak, aby se zamezilo právním výkladům, kdy postačí pouze rozvrhnout pracovní dobu takovým způsobem, aby zde byl 35hodinový (48hodinový) odpočinek. Tento odpočinek musí být zaměstnanci poskytnut, nejen naplánován (rozvrhnut). 

Navržené znění § 92 odst. 1 zákoníku práce: Zaměstnavatel je povinen v rámci týdne zaměstnanci staršímu 18 let poskytnout nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 24 hodin spolu s nepřetržitým denním odpočinkem podle § 90 odst. 1, na který musí bezprostředně navazovat; celková doba trvání těchto odpočinků je nepřetržitým odpočinkem v týdnu.