Na rozdíl od ZSDP, který neupravoval podrobně definici daňového řízení (pouze formou legislativní zkratky v § 2 odst. 2 ZSDP) a všechna řízení považoval za daňové řízení, tak daňový řád si specifikuje daňové řízení v § 134 ve zvláštní části o správě daní a z této specifikace vyplývá, že ne každé řízení je řízením daňovým (např. registrační řízení, řízení o závazném posouzení).
Daňové řízení se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady a končí splněním nebo jiným zánikem daňové povinnosti, která s touto daní souvisí. Daňové řízení trvá po celou dobu existence daňové povinnosti, tj. po dobu, po kterou lze daň stanovit, vybrat a vymoci. Kdykoliv během této doby lze provádět jednotlivé postupy typické pro daňové řízení (např. daňová kontrola, výzva k úhradě daňového nedoplatku). Čtěte také: Odborný průvodce změnami ve správě daní podle nového daňového řádu
Specifičnost daňového řízení spočívá v tom, že probíhá souvisle a nepřetržitě s existencí daňové povinnosti, pokud není dosaženo cíle správy daní. V rovině nalézací daňové řízení končí uplynutím prekluzivní lhůty pro stanovení daně (§ 148), v rovině platební daňové řízení končí uplynutím prekluzivní lhůty pro placení daně (§ 160).
Předmětem daňového řízení je daň posuzovaná ke zdaňovacímu období (daně z příjmů, daň z přidané hodnoty, daň silniční, daň z nemovitostí, spotřební daně) nebo ve vztahu k jednotlivé skutečnosti (daň darovací, daň dědická, daň z převodu nemovitostí).
Části daňového řízení
Daňové řízení se skládá z dílčích řízení, kterými se rozumí:
- a) řízení nalézací – vyměřovací, doměřovací, o řádném opravném prostředku proti platebnímu výměru na daň nebo dodatečnému platebnímu výměru na daň;
- b) řízení při placení daní – o posečkání daně, o zajištění daně, exekuční řízení, o řádném opravném prostředku ve věci posečkání a zajištění daně nebo ve věci exekuce;
- c) řízení o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích proti rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení.
Specifickým dílčím daňovým řízením je nalézací řízení, které může probíhat jako:
- vyměřovací řízení, jehož účelem je stanovení daně,
- doměřovací řízení, jehož účelem je stanovení změny poslední známé daně,
- řízení o odvolání proti rozhodnutí vydanému v řízení vyměřovacím,
- řízení o odvolání proti rozhodnutí vydanému v řízení doměřovacím.
Nalézacím řízením se naplňuje první část cíle správy daní, tj. správně zjistit a stanovit daň (§ 1 odst. 2). Časově je nalézací řízení omezeno lhůtou pro stanovení daně.
V nalézacím řízení rozeznáváme tato podání daňového subjektu o dani:
- řádné daňové tvrzení, za které se považuje daňové přiznání, hlášení, vyúčtování,
- dodatečné daňové tvrzení, za které se považuje dodatečné daňové přiznání, následné hlášení, dodatečné vyúčtování,
- opravné daňové přiznání a opravné vyúčtování – nahrazení daňového přiznání nebo vyúčtování, nahrazení dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nahrazení opravného přiznání nebo opravného vyúčtování.
V § 136 odst. 1 DŘ je upravena lhůta pro prodání daňového přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí 12 měsíců, a to do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V § 136 odst. 2 DŘ je stanovena prodloužená 6měsíční lhůta pro podání daňového přiznání v případě povinného auditu a zplnomocněného poradce. V § 136 odst. 3 DŘ je nově stanovena lhůta pro podání daňového přiznání u daní vyměřovaných na zdaňovací období, které činí 12 měsíců, a to do konce prvního měsíce, jímž začíná běh zdaňovacího období. V § 136 odst. 4 je stanovena lhůta pro podání daňového přiznání, je-li zdaňovací období kratší než 1 rok, a to do 25 dnů po uplynutí zdaňovacího období s tím, že tuto lhůtu nelze prodloužit. Čtěte více: Seznamte se s novými pojmy v daňovém řádu
V ustanovení § 137 odst. 1 DŘ je stanovena lhůta pro podání hlášení, a to do 25 dnů po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci daně povinnost, která je předmětem hlášení.
V ustanovení § 137 odst. 2 DŘ je stanovena lhůta pro podání vyúčtování, a to do 4 měsíců po uplynutí kalendářního roku (jiná lhůta, než jaká je v § 69 ZSDP).
Daňový subjekt má podle daňového řádu novou povinnost sdělit správci daně ve lhůtě pro podání přiznání skutečnost, že mu nevznikla daňová povinnost k dani, ke které je registrován (§ 136 odst. 5).
Novinkou je, že vyměřením daně se rozumí i stanovení daně plátci daně k přímé úhradě (§ 139 odst. 2).
Daňový řád upravuje posunutí splatnosti daně vyměřené ve vyšší částce, než jak byla přiznána daňovým subjektem, až na právní moc rozhodnutí správce daně. Tato náhradní lhůta splatnosti daně je patnáctidenní a běží ode dne právní moci platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru (§ 139 odst. 3, § 143 odst. 5). Čtěte také: Jak u firem komunikovat se správcem daně v rámci nového daňového řádu
V případě, kdy se vyměřovaná daň nebude odchylovat od daně tvrzené daňovým subjektem, nemusí správce daně oznamovat výsledek vyměření daňovému subjektu, ale bude muset založit platební výměr do spisu. Proti takovému platebnímu se nelze odvolat (§ 140).
Lhůta pro stanovení daně
Na rozdíl od poslední právní úpravy lhůt pro vyměření daně podle ZSDP, kdy se počátek běhu lhůty odvíjel od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost (srovnej znění § 47 odst. 1 ZSDP do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010), se podle daňového řádu odvíjí počátek běhu lhůty ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení (§ 148 DŘ).
- a) dnem, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo
- b) dnem, v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.
Počátek běhu lhůty se odvíjí ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nikoliv od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost.
Daňový řád stanoví taxativní výčet úkonů, které prodlužují nebo přerušují lhůtu pro stanovení daně.
Úkony prodlužující lhůtu pro stanovení daně o 1 rok (pokud k těmto úkonům došlo v posledních 12 měsících před uplynutím dosavadní lhůty):
- podání dodatečného daňového tvrzení,
- oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení,
- oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
- zahájení řízení o obnově řízení nebo přezkumného řízení,
- oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku,
- prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.
Úkony přerušující lhůtu pro stanovení daně:
- zahájení daňové kontroly,
- podání řádného daňového tvrzení,
- oznámení výzvy k podání řádného daňového tvrzení.
Daňový řád také stanoví, kdy lhůta pro stanovení daně neběží (§ 148 odst. 4) – například se jedná se o probíhající řízení před Ústavním soudem nebo soudem ve správním soudnictví v souvislosti se stanovením daně.
Daňový řád nově stanoví dva případy možnosti stanovit daň po uplynutí lhůty pro stanovení daně, a to tehdy, pokud nabylo právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl daňový subjekt shledán vinným ze spáchání daňového trestného činu (§ 148 odst. 6), nebo pokud se daňový subjekt bude domáhat řádným daňovým tvrzením nebo dodatečným daňovým tvrzením, včetně úhrady daně, stanovení daně pro zánik trestnosti daňového trestného činu z důvodu účinné lítosti (§ 148 odst. 7). Čtěte více: Jak se mění podmínky doručování písemností v novém daňovém řádu?
Pro daňové subjekty a správce daně je velmi důležité přechodné ustanovení § 264 odst. 4 DŘ, podle něhož pro posouzení běhu a délky lhůty pro vyměření, která započala podle dosavadních právních předpisů (§ 47 ZSDP), se ode dne 1. 1. 2011 postupuje podle § 148 DŘ; okamžik počátku běhu této lhůty určený podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem 1. 1. 2011, se posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Zdroj: Daně a právo v praxi č. 8/2010, s. 2 a Daně a právo v praxi č. 9/2010, s. 2.
ČLÁNKY DO MAILU