Nový judikát k uplatnění daňového zvýhodnění při střídavé výchově

Společně hospodařící domácnost

V případě střídavé výchovy se totiž jedná o dvě společně hospodařící domácnosti. Podle Nejvyššího správního soudu historické souvislosti, ustálený výklad pojmu domácnosti, jakož i § 35a odst. 9 a § 35bb odst. 5 zákona o daních z příjmů, svědčí o zřejmém úmyslu zákonodárce, aby ve vztahu k jednomu dítěti bylo daňové zvýhodnění a sleva na dani uplatňována pouze jednou. Pojem společně hospodařící domácnost je definována v ustanovení § 21e odst. 4 zákona o daních z příjmů. Pro účely daní z příjmů se společně hospodařící domácností rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby (nemusí se jednat o trvalé bydliště).

Záleží na rozhodnutí soudu či dohodě obou rodičů

Příslušnost dítěte k domácnosti jednoho z rodičů bude po jejich rozvodu zpravidla založena dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu. Rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů lze chápat jako určení společně hospodařící domácnosti. Je-li totiž respektováno, je právním základem trvalého žití dítěte v domácnosti pečujícího rodiče. Je však třeba vycházet ze skutečného stavu věci v konkrétním případě, neboť není vyloučeno, aby se skutečné poměry (zejména na základě dohody rodičů) od soudní úpravy odchýlily.

Tato situace je v současné době upravena pokynem Generálního finančního ředitelství D-22, kde se v komentáři k ustanovení § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů píše, že není důležité, jakým způsobem se oba výchovně způsobilí rodiče v péči o dítě v pravidelných časových intervalech střídají. Rozhodnutím soudu o svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů není rozhodnuto o tom, se kterým z rodičů bude žít dítě trvale ve společně hospodařící domácnosti. Pro posouzení příslušnosti nezletilých dětí ke společně hospodařící domácnosti je důležitá rovněž dohoda rodičů.

Uplatnění daňového zvýhodnění v praxi

Daňové zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů tak může uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období pouze po dobu, ve které je dítě příslušníkem jeho společně hospodařící domácnosti. Je ale možná i dohoda, kdy dítě bude žít nadále ve společně hospodařící domácnosti jen s jedním z rodičů, bez ohledu na rozhodnutí soudu o střídavé výchově obou rodičů. Potom bude daňové zvýhodnění uplatňovat po celé zdaňovací období jen jeden rodič a druhému z rodičů daňové zvýhodnění náležet nebude.

Avšak po dobu, po kterou toto dítě žije podle dohody rodičů ve společně hospodařící domácnosti jednoho z nich, nelze pak toto dítě u druhého z nich po tuto dobu zahrnovat do počtu vyživovaných dětí (jedná se o jinou domácnost).

Příklady uplatnění ve střídavé výchově

Správně: 

Chybně:  

Je zřejmé, že výše uvedená první varianta, která je však v souladu se zákonem, je méně výhodná, jelikož neumožňuje využití daňového zvýhodnění ve výši na druhé dítě. Lze ale nastavit uplatnění daňového zvýhodnění i jiným způsobem, který umožní jeho maximální možné využití.

V případě, kdy budou ve společně hospodařících domácnostech ještě další děti (děti s novým manželem/manželkou), se bude situace odvíjet podle počtu dětí v této konkrétní domácnosti vždy z pohledu poplatníka.

Sleva za umístění dítěte

Rodiče mají možnost (nikoli povinnost) uplatnit si nejen daňové zvýhodnění, ale i slevu za umístění dítěte. V případě rodičů, kteří mají dítě ve střídavé nebo společné péči, je proto primárně na nich samotných, aby se dohodli, který z nich bude tyto daňové úlevy uplatňovat.

U střídavé výchovy si může každý rodič uplatnit slevu za umístění dítěte za zdaňovací období (např. i počet měsíců), kdy měl dítě ve společně hospodařící domácnosti. Zde jde rovněž o dvě společně hospodařící domácnosti. Avšak vždy se jedná o stejné období, které je uplatňováno pro účely daňového zvýhodnění. Nemůže se jednat o rozdílná období, jedno využít pro účely uplatnění daňového zvýhodnění a druhé uplatnění slevy za umístění dítěte.

Každý z rodičů si aktuálně může uplatnit v době, kdy bylo dítě v jeho domácnosti, slevu za umístění dítěte dle jím skutečně zaplaceného školkovného až do výše aktuální minimální mzdy. Na což ve svém rozsudku Nejvyšší správní soud také upozornil. Dítě bude velmi často umístěno v jednom předškolním zařízení i v případě rodičů nežijících v jedné společně hospodařící domácnosti. I kdyby však navštěvovalo dvě předškolní zařízení, náklady za umístění dítěte v předškolním zařízení se oběma rodičům buď poměrně, nebo alespoň částečně sníží v rozsahu, ve kterém v daném měsíci bude dítě navštěvovat druhé předškolní zařízení. Po dobu pobytu dítěte u druhého z rodičů také klesají přinejmenším náklady na stravu dítěte jednomu z rodičů. 

Záměrem zákonodárce zřejmě nebylo zvýhodnění takzvaných neúplných rodin před úplnými, jelikož v těchto rodinách lze uplatnit slevu za umístění dítěte prakticky ve dvojnásobné výši, což je v rozporu s ustanovením § 35bb odst. 4 zákona o daních z příjmů. Úplné rodiny nemohou nést větší daňové zatížení než neúplné. Proto se dá v nejbližší době očekávat novela zákona o daních z příjmů, eventuálně výklad ze strany finanční správy k uplatnění slevy za umístění dítěte u dětí ve střídavé výchově tak, aby již nedocházelo k zvýhodňování oproti rodinám úplným.