Oblast pracovního práva je široká a stejně široce do ní zasahuje i nový občanský zákoník účinný od roku 2014. Přinášíme výčet dalších změn, které tento právní předpis do pracovněprávní praxe přinese.
Podnikatel podle nového občanského zákoníku
Nový občanský zákoník nově definoval pojem podnik a podnikání. To je důležité z hlediska posuzování nelegální práce (práce takzvaně načerno i zastřeného pracovněprávního vztahu.
V souladu s § 420 nového občanského zákoníku je podnikatelem fyzická nebo právnická osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Obdobně podnikání definuje § 2 živnostenského zákona. Je jím plnění svěřených úkolů, a to samostatně, soustavně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem zisku, za podmínek stanovených živnostenským nebo obchodním zákoníkem.
Zastřený pracovněprávní vztah
Zákoník práce definuje závislou práci v paragrafu 2. Jestliže pracuje občan v závislé práci, musí to být na základě uzavřené pracovní smlouvy nebo sjednané dohody o provedení práce či pracovní činnosti.
- Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
- Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
Nový občanský zákoník přesně definoval také zastřené právní jednání v § 555. Zde je uvedeno, že jestliže má být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Pokud tedy bude nějaká osoba vykonávat pro zaměstnavatele činnost vykazující znaky podnikání, měla by ji vykonávat na základě obchodní smlouvy (smlouva o dílo apod.). A naopak, pokud vykazuje znaky závislé práce, jedná se o pracovní činnost a ne o obchodní vztah. Situace se posoudí jako zastřené právní jednání (tzv. švarcsystém) se všemi právními důsledky, tj. pokuta oběma smluvním stranám, doměření daně z příjmů ze závislé činnosti, sociálního a zdravotního pojištění.
Svéprávnost nezletilých
Novinkou občanského zákoníku je nabytí svéprávnosti osob, které sice nejsou zletilé, ale jsou schopny se samy živit a obstarávat si své záležitosti. Nový občanský zákoník obecně uvádí, že nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti (tedy nedosáhl 18 let), je způsobilý k právním jednáním co do povahy rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. V souladu s § 32 nového občanského zákoníku bude moci, přestože ještě nenabyl plné svéprávnosti, právně jednat, a to v případech, kdy souhlasí jeho zákonný zástupce. Může se jednat o jednotlivý čin nebo i o komplex jednání, ale vždy vztažený k určitému konkrétnímu účelu. Rodiče vyhodnotí, zda je nezletilý pro dané právní jednání způsobilý a mohou dát k právnímu jednání souhlas.
Pracovní poměry nezletilých
Dle zákoníku práce může pracovní smlouvu uzavřít osoba, která dosáhne věku 15 let, ovšem zaměstnavatel nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy bude ukončena povinná školní docházka. Od ledna 2014 může v souladu s § 35 občanského zákoníku nezletilý uzavřít pracovní smlouvu až po dokončení povinné školní docházky. Smlouvu tedy nebude možné před ukončením školního roku ani sepsat (byť se dnem nástupu až o prázdninách).
I svéprávný zaměstnanec bude nadále mladistvým.
Možnost nabytí svéprávnosti před dosažením věku 18 let pracovní právo neovlivní. Ochrana mladistvého zaměstnance tak, jak je koncipovaná současným zákoníkem práce, zůstane zachována. Nadále se tedy bude na zaměstnance mladší osmnácti let nahlížet jako na mladistvé se speciální úpravou (nemohou kupříkladu pracovat přesčas nebo podepsat dohodu o hmotné odpovědnosti).
V novém občanském zákoníku bude stanoveno právo rodičů (zákonného zástupce) nezletilého zaměstnance, který nedovršil věk 16 let, rozvázat jeho pracovní poměr písemným okamžitým zrušením. A to tehdy, jestliže to bude nutné v zájmu jeho vzdělávání, vývoje nebo zdraví. K platnosti zrušení pracovního poměru ale bude nutné přivolení soudu. Obdobně se bude postupovat při zrušení dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.
Povinnosti a práva manželů
Nový občanský zákoník popisuje povinnosti a práva manželů v § 687 a následujících. Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a které žije spolu s manžely v rodinné domácnosti, a popřípadě dalších členů rodiny.
Z toho plyne jednoznačná informační povinnost mezi manžely, kupříkladu o zamýšleném vzniku pracovního poměru, podání výpovědí, zahájení podnikání apod.
Zákaz konkurence
Ustanovení o konkurenční doložce najdeme v § 310 zákoníku práce. Aktuálně je ale popsán i v § 432 nového občanského zákoníku. Pokud pověřený zástupce jedná na vlastní účet (ve svůj prospěch) může podnikatel (zaměstnavatel) požadovat náhradu škody, za předpokladu, kdy zaměstnanec ví, že svou činností zaměstnavatele poškozuje.
Jednání vůči zaměstnancům
Další novinka se týká společností, které mají jako kolektivní statutární orgán i zaměstnance. Pak by měly pověřit jednoho člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům. V opačném případě tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu (úprava v § 164 nového občanského zákoníku).
Dědictví pro zaměstnance
Nový právní předpis zásadně mění i oblast dědění. Kupodivu může dědictví zasáhnout i do pracovního práva. V paragrafu 1624 nového občanského zákoníku umožňuje odkázat jednotlivou věc konkrétní osobě, která nebude dědicem. Konkrétně se může jednat o určité věci či menší odměny, a to zaměstnancům.
Nájem služebního bytu
Ustanovení § 2297 a následující nového občanského zákoníku řeší nájem služebního bytu. Jestliže je nájem bytu ujednán v souvislosti s výkonem zaměstnání, funkce nebo jiné práce a jestliže je podle výslovného určení smlouvy pronajat byt služební, mohou být práva nájemce služebního bytu omezena. Nájem služebního bytu skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém nájemce přestal vykonávat práci, aniž k tomu měl vážný důvod. Pokud přestane práci vykonávat z důvodů spočívajících v jeho věku nebo zdravotním stavu, z důvodu na straně pronajímatele nebo z jiného vážného důvodu, skončí nájemci nájem služebního bytu uplynutím dvou let ode dne, kdy přestal tuto práci vykonávat.
ČLÁNKY DO MAILU