Nový občanský zákoník pod lupou. Komentuje ho advokát

Rekodifikace civilního práva je zajisté monumentální počin (jen samotný občanský zákoník má více než 3000 paragrafů, zákon o obchodních korporacích pak přidává dalších téměř 800 a další stovky paragrafů obsahují navazující zrušovací a pozměňovací předpisy, které se nyní připravují). 

Samozřejmě tedy nelze vyloučit chyby, a tak i když základní kodex soukromého práva by ze své podstaty měl být co nejstabilnější, odborná veřejnost tak nějak automaticky počítá s tím (a vlastně i doufá), že v počátcích účinnosti tohoto velkého díla (nebo dokonce i před ní) dojde k vychytání „mušek“. 

Nebylo by to ostatně poprvé v našich dějinách. Některá ustanovení, která by mohla mít v praxi nepříjemné dopady, jsou předmětem našeho krátkého seriálu. První část je věnována zástavním smlouvám, konkrétně možnostem zpeněžení zástavy. 

Prodej zástavy – nyní to nejde bez dohledu státu 

Dle současných pravidel musí věřitel, který se chce domáhat práv ze zástavy, podat návrh (buď běžnou žalobu nebo návrh na soudní prodej zástavy) k soudu, nebo předložit uznání závazku dlužníkem formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Samotný prodej pak probíhá formou dražby (ať již soudní – exekuční dražbou nebo dražbou prováděnou některou z licencovaných společností), tj. veškeré prodeje zástavy musí probíhat transparentně na základě exekučního titulu (ať již písemného uznání dlužníka formou notářského rozhodnutí nebo na základě soudního rozhodnutí). 

Nová úprava nahrává věřitelům

Ustanovení § 1359 a následující nového občanského zákoníku značně liberalizují možnosti prodeje zástavy. Podle nich bude totiž platit, že zástavu lze prodat bez dalšího ve veřejné dražbě, zároveň však lze dohodnout i jiné způsoby zpeněžení. Ty zákon nijak konkrétněji nevymezuje, pouze je uvedeno, že nelze dohodnout, že „věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo si ji za libovolnou, anebo předem určenou cenu může ponechat“. 

Petr Dobeš, advokát, TaylorWessing e|n|w|c advokáti

Se spotřebiteli a malými a středními podnikateli takovou dohodu nelze uzavřít vůbec, s ostatními před splatností pohledávky. Nic však věřitelům nebrání dohodnout si v zásadě jakékoliv způsoby zpeněžení zástavy, a to i takové, kdy prodej zástavy nebude probíhat pod kontrolou soudů. Stačí pouze, aby byl tento způsob dostatečně specifikován v zástavní smlouvě (např. zastavená nemovitost bude prodána prostřednictvím realitní kanceláře XY, zájemci, který podá nejvyšší nabídku; informace o prodeji nemovitosti bude zveřejněna alespoň 2 dny na vývěsce této realitní kanceláře v 1. podzemním podlaží pastoušky v Horní Dolní).

Drobní dlužníci se musí mít více na pozoru 

Občanský zákoník sice obsahuje řadu obecných pravidel (zákaz zneužití práva atp.), která teoreticky brání podvodným jednáním. Soudy časem v rozhodovací praxi pravděpodobně vymezí, jaké dohody o způsobu prodeje zástavy jsou ve vztahu ke slabším stranám (především spotřebitelům) nepřípustné a tedy neplatné. Vytvoření stabilní judikatury je však otázkou mnoha let a během těchto let může dojít k mnoha lidským tragédiím. 

Dosavadní vývoj historie české demokracie napovídá, že každá mezera v pravidlech byla okamžitě a beze zbytku využita. Vzpomeňme si např. na zneužívání náhrad nákladů řízení při vymáhání tzv. bagatelních pohledávek. I nyní lze proto očekávat nárůst podobných případů, kdy často naivní a svá práva nehlídající drobní „dlužníci“ přijdou o střechu nad hlavou bez toho, že by za ztracené nemovitosti získali odpovídající protináhradu.

Perexové foto: www.isifa.com