Obecná část nového občanského zákoníku se věnuje převážně novým pojmům. V úvodu popisuje soukromé právo, svéprávnost osob, osoby blízké, jméno a trvalé bydliště.
Soukromé právo a nový pojem „svéprávnost“
Občanský zákoník popisuje v hlavě první soukromé právo. Rozdíl mezi soukromým a veřejným právem je zřejmý. Veřejné právo upravuje styk občana s orgány veřejné moci. Účastníci si nejsou navzájem rovni, na rozdíl od práva soukromého, kde platí rovnost účastníků. Podle veřejného práva je podstatný veřejný zájem, v soukromém právu je podstatný soukromý zájem. Jednotlivec může dělat v podstatě cokoli, co není zvlášť zákonem zakázáno nebo mu není jinak nařízeno.
Dále se zákon samostatně věnuje osobám. Osoby jsou fyzické (lidé) a právnické. Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. U fyzické osoby vzniká narozením a končí smrtí. V souladu s novým občanským zákoníkem je svéprávný člověk dovršením osmnácti let věku. Stejně jako v původním znění zákona se může stát po dosažení věku šestnácti let svéprávným, a to uzavřením manželství se souhlasem soudu. Svéprávná osoba je s to nabývat pro sebe soukromá práva a povinnosti z vlastní vůle. Nový občanský zákoník již nepoužívá dosavadně užívaný termín „způsobilost k právním úkonům“.
Svéprávnost nezletilých
Rodiče posoudí, zda je nezletilý způsobilý samostatně právně jednat.
Novinkou je nabytí svéprávnosti osob, které sice nejsou zletilé, ale jsou schopny se samy živit a obstarávat si své záležitosti. Nový občanský zákoník obecně uvádí, že nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti (tedy nedosáhl 18 let), je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Jsou však situace, kdy, přestože nezletilý ještě nenabyl plné svéprávnosti, bude moci právně jednat, a to v případech, kdy souhlasí jeho zákonný zástupce. Může se jednat o jednotlivý čin nebo i o komplex jednání, ale vždy vztažený k určitému konkrétnímu účelu,
vysvětluje Magdalena Vašinková z Advokátní kanceláře Tomáše Rašovského. Dodává, že paragraf 32 nového občanského zákoníku vychází z myšlenky, že zákonní zástupci, tedy zpravidla rodiče, jsou ti, kdo nezletilého nejlépe znají a spolu s ním dokáží nejlépe posoudit jeho rozum, vůli a další individuální schopnosti. Je tedy na nich, aby vyhodnotili, zda je nezletilý pro dané právní jednání způsobilý či nikoliv a dali k právnímu jednání souhlas. Bez tohoto souhlasu nebude moci nezletilý uskutečnit úkony, které jsou vázány na plnou svéprávnost.
Kupříkladu sedmnáctiletý syn, který je na rodičích nezávislý, žije sám v pronajatém bytě a má vlastní příjem. Pokud bude dostatečně vyspělý, nemusí vyžadovat souhlas rodičů při vyřizování svých záležitostí (na rozdíl od dosavadní právní úpravy). Může například podepisovat smlouvy týkající se nájmu bytu apod.
Výdělečná činnost nezletilých
Zákoník práce říká, že pracovní smlouvu může uzavřít osoba, která dosáhne věku 15 let, ovšem zaměstnavatel nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy bude ukončena povinná školní docházka. Nově ale v souladu s § 35 občanského zákoníku může nezletilý uzavřít pracovní smlouvu až po dokončení povinné školní docházky. A to je zásadní rozdíl. Smlouva tedy nemůže být sepsána před ukončením školního roku, byť s dnem nástupu o prázdninách. Výjimkou je samozřejmě činnost nezletilých v oblasti umění, reklamy, kultury nebo sportu, kde jsou stanoveny zvláštní podmínky zákonem o zaměstnanosti.
Nový občanský zákoník a možnost nabytí svéprávnosti před dosažením věku 18 let pracovní právo neovlivní. Ochrana mladistvého zaměstnance tak, jak je koncipovaná současným zákoníkem práce, zůstane i po 1.1. 2014 samozřejmě zachována, což je mimo jiné dáno i závazky ČR vyplývající z mezinárodních smluv a evropského práva,
vysvětlila advokátka Tereza Hašová. Dodala, že v novém občanském zákoníku bude dokonce stanoveno právo rodičů (zákonného zástupce) nezletilého zaměstnance, který nedovršil věk 16 let, rozvázat jeho pracovní poměr nebo obdobný vztah založený jinou než pracovní smlouvou. A to tehdy, bude-li to nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého.
Nadále se tedy bude na zaměstnance mladší osmnácti let nahlížet jako na mladistvé se speciální úpravou. Takový zaměstnanec například nemůže pracovat přesčas nebo podepsat dohodu o hmotné odpovědnosti.
Nový občanský zákoník naopak umožňuje paragrafem 33 samostatnou výdělečnou činnost nezletilých. Jestliže je člověk, který nenabyl osmnácti let, způsobilý samostatně jednat a nenabyl svéprávnosti, může samostatně provozovat obchodní závod (tj. činit vše, co je s jeho provozem spojeno) nebo vykonávat jinou obdobnou výdělečnou činnost. A to na základě povolení (souhlasu) zákonného zástupce k samostatné výdělečné činnosti (alespoň jednoho). Vzhledem k závažnosti tohoto opatření pro nezletilého i pro osoby třetí se vyžaduje, aby záležitost byla objektivně posouzena a rozhodnuta soudem. To znamená, že v určitých případech bude moci nezletilý vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, ale pouze za situace, kdy k tomu udělí souhlas zákonný zástupce nezletilého a navíc bude o této skutečnosti rozhodnuto soudem,
uvádí advokátka Magdalena Vašinková. Pokud soud uzná, že samostatná výdělečná činnost odpovídá schopnostem nezletilého, nahradí soudní rozhodnutí podmínku dosažení věku, která je pro samostatné podnikání potřebná. Advokátka připomíná, že je třeba respektovat další předpisy, které stanoví věk pro výkon práce, který nesmí být nižší než nejnižší věk skončení povinné školní docházky a v žádném případě nižší než 15 let.
Zákonodárci předpokládají využití tohoto ustanovení v případech takzvaných rodinných firem. Nový občanský zákoník zavádí pojem obchodní závod, který lze chápat ve smyslu podnik dle dosavadní právní úpravy.
Osoby blízké
Zákoník se v paragrafu 22 zabývá i osobami blízkými, kterými jsou příbuzní v přímé (rodiče – potomci, prarodiče – vnuci) nebo ve vedlejší linii (sourozenci, bratranci). Osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Mezi manželi (příp. registrovanými partnery) není příbuzenský poměr, ale vztah založený uzavřením manželství (registrovaného partnerství). Rozvodem se z nich opět stávají cizí osoby.
Určení okruhu blízkých osob je z hlediska soukromého práva důležité. Nejedná se jen o ekonomické vazby, případné dědictví apod., ale z okruhu blízkých osob se přednostně vybírá opatrovník, poručník atd.
Osobní jméno a bydliště
Další novinkou je osobní jméno. Bude se užívat pojmu osobní jméno a příjmení, ne křestní jméno a příjmení. Většina obyvatel není křtěna, a tak se legislativci rozhodli zaměnit tento vžitý výraz výrazem pro dnešní dobu výstižnějším.
Ustanovení 80 občanského zákoníku se věnuje pojmu bydliště. Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem tam žít. Rozhodně se nemusí jednat o místo trvalého bydliště, sloužící pro evidenční účely. Jestliže není možné bydliště zjistit, považuje se za bydliště místo, kde má člověk majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.
Použitá literatura a zdroje:
- www.justice.cz
- Občanské právo pro každého (Wolters Kluwer 2013, kolektiv autorů)
ČLÁNKY DO MAILU