V čase adventním existuje jedna otázka, kterou nás naši malí zvědavci dokážou pořádně zaskočit. Jak jim vysvětlit, že dárky přinese Ježíšek, když skoro z každé reklamy a z nespočet výkladů na ně juká Santa Claus? Nejen dnešní děti to před Vánoci prostě nemají lehké. Proč věřit na chudého Ježíška, když všude kolem nich se točí červeně oblečení dědové s bílým plnovousem, tučným bříškem a pytlem na zádech, v němž nosí všem hodným dětem dárečky. V jednom předvánočním průzkumu jsem objevil informaci, že, ač se vpád Santa Clause do tuzemských luhů, hájů a hlavně obchodů zdá být nezadržitelný, bude téměř v devadesáti procentech českých domácností o Vánocích nadělovat dárky právě Ježíšek. Přesto se stupňují obavy, že v budoucnu by se usměvavý tlouštík Santa Claus, který se do příbytků prodírá komínem snad ve všech amerických pohádkách, mohl u nás „prosadit“ více než batole, jehož podobu vlastně nikdo nezná. I proto fungují různé iniciativy, které za zachování Ježíška bojují.
Čtěte také: Ježíšek: Santa Clausovi už prostě nevěřím
Ježíšek vs. Santa Claus
Ježíšek se narodil kousek od města Betlém rodičům Marii a Josefovi. Andělé tuto novinu zvěstovali pastýřům, kteří mu přinesli dary. Zobrazován bývá zpravidla jako malé dítě, v podstatě je ale těžko představitelný, ale hlavně „neviditelný“. Dárky, které rozdává 24. prosince večer pod stromeček, když v místnosti nikdo není, nosí sám. Nikdo mu nepomáhá a děti pak k dárkům „zavolá“ za pomoci zvonečku.
Santa Claus žije v oblasti severního pólu většinou ve společnosti rodiny, skřítků a sobů. Oproti Ježíškovi má velmi konkrétní podobu – jedná se o plnoštíhlou veselou postavu děda s mohutným bílým plnovousem v červeném oblečku. Dárky, které vyrábějí Santovi skřítci, rozdává v noci z 24. na 25. prosince, když jsou děti spát. Po celém světě se pohybuje za pomoci saní, které táhne zpravidla osm až devět sobů, a do jednotlivých domovů se protahuje komínem. Děti si pak dárky rozbalují až 25. prosince ráno.
Santa Claus je úspěšnějším produktem, je mnohem více vidět
Skoro každé malé české dítě vám poví, že u nás sice dárky nosí Ježíšek, ale když se ho zeptáte, jak si ho představuje, popíše či nakreslí vousatého dědečka v červeném obleku na saních tažených sobem. Kde se tato šlamastyka zrodila? Co se týče marketingu, tak Santa Claus, ať se nám to líbí nebo ne, je mnohem úspěšnějším produktem. Za posledních dvacet let si u nás na poli obchodním vybudoval jasnou převahu. Ve výkladních skříních „straší“ klidně už dva měsíce před samotnými Vánocemi a s přehledem tak vytlačuje nejen neviditelného Ježíška, ale třeba také svatého Mikuláše, který české děti navštěvuje a obdarovává už zkraje prosince. Santa se u nás prosadil po pádu železné opony a jeho marketingová kampaň je nejintenzivnější zhruba dva měsíce před Štědrým večerem. Ale stejně jako za mořem i u nás už trvá ještě několik dní po tom, co si děti rozbalí své dárky. Duch amerických Vánoc v tomto období nasadí své „kopie“ do obchodních center, kde propagují všemožné obchodní produkty. Ve většině případů na to samozřejmě jdou přes děti, pro něž především Vánoce jsou.
Ilustrační obrázek
Snad nejvýrazněji se tvář červeně oděného dědouška prosadila ve spojení s oblíbeným americkým nápojem, který Santa Clause dostal do celého světa. Hlavně v čase předvánočním se už od roku 1931 stává hlavní hereckou hvězdou společnosti, která ho nasazuje do všech svých reklam a proti které nemají šanci dostat roli ani ty nejvyhlášenější hvězdy showbyznysu. Své spojenectví pak zesílili ještě společnou barvou, jejich favoritem je vánoční červená. A když už jsme u popularity, tak tu Santovi samozřejmě přinesl i průnik do Hollywoodu, kde prorazil i bez pomoci vlivných agentů.
Naopak pro Ježíška je roznášení dárků jen jakousi vedlejší aktivitou. Řečí obchodní se dá říct, že jeho marketing funguje celoročně a promo mu zařizují hlavně kněží na mších. V jeho prospěch hovoří i to, že se stal jednou z postav v nejprodávanější knize v historii lidstva, tedy v Bibli. Zatímco teritoriem jeho červeného konkurenta jsou především obchodní centra a nákupní řetězce, Ježíškovým působištěm jsou naopak vánoční trhy, kde se jako Jezulátko „představuje“ nejen jako figurka, ale také v živých betlémech.
Čtěte také: Milý Ježíšku, nezapomeň na nás. Tvoji podnikatelé
Vánoce si od Santy ani od Děda Mráze vzít nenecháme
Které Vánoce jsou hezčí: české s andělíčky a Ježíškem, nebo přistěhovalecké santaclausovské? U obchodníků to vyhrávají ty druhé. Přebrali zvyky zámořských kolegů, ve výlohách samí Santové a sobi. A to nemluvím o televizi, která tomu také hodně přidá. Tradičních českých vánočních pohádek ubývá a zejména komerční stanice na nás valí jednu rodinnou komedii za druhou, v níž v hlavní roli hraje vánoční muž s anglosaskou tradicí. I přesto, nebo možná právě proto, že se teď se Santa Clausem setkáme doslova na každém kroku a začne se nám jeho všudypřítomnost zajídat, si myslím, že Ježíšek ataku sněžného muže s pytlem dárků na zádech ustojí. Je totiž mnohem vzácnější. „Vidět“ ho lze jen jednou do roka, i když se s ním vlastně setkáme jen 24. prosince večer prostřednictvím dárků pod stromečkem. Určitě ve většině domácností nebudou děti čekat na dárky až na 25. prosince ráno a nebude třeba rozšiřovat komíny. České Vánoce budou žít dál, i když pro obchodníky, a netýká se to jen velkých nadnárodních společností, u nichž se to kvůli aktivitám po celém světě dá čekat, je Santa Claus mnohem univerzálnější a použitelnější než neviditelný Ježíšek. Koneckonců malé jezulátko v noční košilce už zvládlo odrazit i nápor předlistopadového Dědy Mráze, kterého nám jako symbol tehdy soudruzi nutili. Tak hezké české Vánoce!
ČLÁNKY DO MAILU