Názor k článku Obchodní politika řetězců je často vůči zákazníkům stupidní. Přečtěte si příběh od Autor - Pořád si pokládám obyčejnou otázku, proč ta slečna...

Pořád si pokládám obyčejnou otázku, proč ta slečna nemohla zavolat že vydá dva pytlíčky písku z podlahy zdarma nebo nemohla rozhodnout a mít možnost, že za to naúčtuje pět či deset korun. Žádný problém by nevznikl. Pokud vznikne, vidí většina diskutujících zde problém v zákazníkovi. Je to prudič a trouba a měl držet zobák a jít si sebrat ten písek jinam. Písku má venku dost. Mne zaujalo, že ten problém vůbec nikdo nespatřuje na straně přístupu podnikatele. Pro chování podnikatelů máme pochopení, ale pro reakce, které jejich chování vyvolává v lidech už pochopení nemáme žádné. Lidé jsou prudiči a troubové tím, že se nechají vyprudit. Mají si to totiž nechat líbit, jako každý jiný, nebo jako naprostá většina.

S podivem je také to, že nejdříve něco nejde a pak už to najednou jde, když se nenecháte odbýt napoprvé. To přece také není úplně v pořádku. Buď to nejde nebo to jde. Pokud to jde, tak proč ne hned? To je také chyba zákazníka? Taková praxe dává lidem na výběr. Buď si nechat všechno líbit, jak to určil někdo jiný, nebo budete oním "prudičem" protože pouze tak prosadíte svůj zájem. A ten zájem v tomto případě nebyl opravdu nic nenormálního.

Nedávno mi banka napsala, že mám staré bankovnictví. Pokud jej nezměním budu platit dvakrát vyšší měsíční poplatek. Šel jsem tedy změnit bankovnictví. Sdělili mi, že to lze pouze se změnou čísla účtu. Číslo účtu mi nezachovají. Tedy, buď si změním číslo účtu nebo na to finančně doplatím. Číslo účtu jsem měnit nechtěl, protože už ani nevím komu všemu bych musel tuhle změnu hlásit. Mám hodně aktivit.
Nadvakrát mi nevyšli vstříc. Až písemná stížnost vedení banky že mne nejsou oprávněni finančně diskriminovat oproti jiným zákazníkům pouze proto, že si nechci změnit číslo soukromého bankovního účtu - vedla k úspěchu. Mám schválenou výjimku. Změním si bankovnictví a zachovám číslo účtu. Nebudu na to doplácet. Snadno a jednoduše to ale nešlo. Byla to má chyba a byl jsem prudič? Já to vidím tak, že pouze tímto způsobem jsem proti korporátní mašinerii prosadil svůj zájem, který byl úplně normální. V tom Bauhausu jsem to asi přehnal vůči té paní prodavačce. Obávám se, že někdy jednám již pod vlivem alergie na naše podnikatelské prostředí. Příště už opravdu nebudu trápit nešťastné zaměstnance řetězců. To ode mne nebylo hezké a Vaše reakce zde mi to rozhodně daly důrazně najevo. Nevím, proč by se z toho člověk neměl poučit.

Ale nechat si vše líbit, protože podnikatelé zkrátka velkopodnikají, k takovému přesvědčení, jsem zatím nedospěl.

S pozdravem.