Oblékat olympioniky je prestiž a vstupenka do světa byznysu

17. 2. 2014
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Ilustrační obrázek. Autor: Ondřej Hošt, Internet Info
Ilustrační obrázek.
Mahulena a Jiří Pertlovi pletou svetry a čepice. V podnikání se ale nespletli, naopak využili příležitosti. Nahlédněte do firmy, která obléká olympioniky.

„Homo putat, Deus mutat“, tedy latinské přísloví „Člověk míní, bůh mění“, není vždy přesné. Další díl seriálu Příběhy podnikatelů je důkazem toho, že někdy člověk zvládne měnit sám. Stalo se tak v rodině Pertlových, která se už od revoluce zaměřuje na výrobu čepic, svetrů a dalších zimních doplňků. Vítejte ve společnosti Kama.

Počátky firmy spadají do poslední fáze předlistopadové éry. Tehdy se mladá maminka Mahulena Pertlová, vystudovaná logopedka, začala na mateřské dovolené nudit a také potřebovala vylepšit rodinný rozpočet. Začala proto s pletením čepic a nevědomky položila základ firmě, která je dnes v kategorii českých rodinných podniků na špičce. Nevznikli jsme jako klasická firma, tehdy to ani nešlo. Prostě jsem jen hledala možnost přivýdělku. Plánovala jsem, že se po mateřské vrátím ke své původní profesi, uvádí hned na úvod Mahulena Pertlová. Že by její výrobky mohly mít větší úspěch, to si potvrdila na tehdejším Salonu mladých výtvarníků na pražském výstavišti. Poprvé jsme se báli vůbec tam přijít. Říkali jsme si, že budeme za pultem stát sami a nikdo si nás nevšimne. Jenže naše barevné a veselé zboží s norskými vzory v tehdejší šedi a unifikovanosti zaujalo. Před stánkem byl neustále hrozen lidí. A to jsme tehdy nabízeli jen čepice, čelenky a možná pár šál, vzpomíná Mahulena Pertlová s tím, že toto byl první impuls k tomu, aby rodina začala přemýšlet o rozjezdu skutečné firmy.

Převrat pak nahrál tomu, aby se plány staly realitou hned na samém začátku 90. let. Mahulena Pertlová začala podnikat s manželem, svou sestrou a švagrem. Název firmy Kama vznikl použitím prvních slabik jmen obou sester, tedy Kateřiny a Mahuleny. Neměli jsme žádný byznys plán. Možnost podnikat nás zastihla nepřipravené, ale zato plné elánu. Začali jsme chápat, jaké možnosti se nabízejí, ale nikam jsme to nehrnuli. Každý jsme měli své. Já jsem původně muzikant. Až když jsme pochopili, že má naše snažení efekt, začali jsme se obchodováním a marketingem zabývat intenzivněji, říká Jiří Pertl.

Od práce na koleně k vlastní fabrice

Ilustrační obrázek.
Autor: Ondřej Hošt, Internet Info

Mahulena a Jiří Pertlovi pletou svetry a čepice. V podnikání se ale nespletli, naopak skvěle využili příležitosti. 

Začátky podnikání probíhaly v domácích a nezřídka i spartánských podmínkách. Nejdřív jsme si mohli dovolit vlnu nakupovat jen v malém množství. Manžel pro ni jezdil na Sokolovsko. Přivezl mi tři kila, já to zpracovala, prodala zboží a vydělala si na to, aby mi příště mohl přivést o kilo nebo dvě materiálu víc. Postupně jsme se propracovali k tomu, že přivezl auto vlny, líčí podnikatelka. Zájem o výrobky značky Kama sílil. Jedním z dalších zlomů byl úspěch značky na veletrhu Sport Prague, kde si zboží nenakupovali koneční zákazníci, ale přímo obchodníci. Bylo jasné, že je potřeba najmout další pracovní síly. Postupně Kama zaměstnala padesát žen, které si do bytu Pertlových chodily pro materiál a ten zpracovávaly u sebe doma na hobby pletacích strojích. Práci tak v nové firmě našly pletařky a šičky z krachujících družstev Drutěva a Zádruha.

Situace ale byla neudržitelná. A to i z obchodního hlediska. Naše zboží se zalíbilo obchodníkům z Francie. Z katalogových obrázků byli nadšení, ale z obchodu sešlo poté, co se dověděli, že všechno vzniká na domácích hobby strojích. Báli se o kvalitu. My jsme ale chtěli jít dál, a proto jsme došli k rozhodnutí koupit první průmyslový pletací stroj. To bylo velké rozhodnutí. Průměrný plat se tehdy pohyboval kolem 3000 korun, stroj stál 3 miliony. Švagr zastavil dům na Hanspaulce, stroj jsme koupili na leasing a strachy skoro nespali, vzpomíná Jiří Pertl.

Aby se obrovská investice do pletacího stroje využila, pracovalo se v Kamě na tři směny. Postupem času si firma dokoupila ještě další tři stroje a přesídlila z pronajatých prostor do vlastní budovy na pražském Suchdole. Vzniklo malé rodinné impérium, ale Pertlovým to prý ani nepřijde. V jedné internetové diskuzi mi někdo napsal, že vybudovat firmu s obratem 50 milionů korun za 25 let není nic moc. Dobrý manažer to dokáže do pěti let. My na to ale holt tak netlačíme. Máme docela normální a zdravě se vyvíjející podnik, vysvětluje Jiří Pertl.

Jak se buduje značka

90. léta se vyznačovala touhou zákazníků po všem, co přicházelo ze západu. Značky jako Adidas, Nike nebo Reebok byly na výsluní. Co mělo český původu, považovalo se skoro automaticky za šunt. Zdálo by se, že začínat s tuzemskou značkou v této silné konkurenci a za daných podmínek, je holé šílenství. Ale opak byl pravdou. Světoví výrobci otevírali své vlastní značkové obchody, do malých prodejen vůbec nedodávali. Vytvořili tak jedinečný prostor pro Kamu a další malé producenty. Nestíhali jsme vůbec vyrábět. Obchodníci nás prosili, abychom jim nějaké zboží nechali. Také nám pomáhalo, že jsme od začátku kladli obrovský důraz na vlastní značku. Nechtěli jsme být jen nějakým bezejmenným zbožím. Toho se držíme dodnes, říká Mahulena Pertlová.

Značka Kama bodovala se svými norskými vzory, které jsou ale vždy originální, a cizokrajně znějícím jménem. Dodnes třetina zákazníků netuší, že se jedná o ryze českou firmu. Jméno Kama mnozí automaticky směřují kamsi do Skandinávie. To se snažíme změnit. Chceme dát najevo, že jsme zdejší, že zaměstnáváme Čechy, že platíme daně v České republice. Situace se změnila a je tu nový fenomén. Lidé preferují české výrobky, zvlášť ty textilní, protože už mají dost nekvalitní asijské produkce, vysvětluje situaci Jiří Pertl.

Ne všechno zboží z Asie je špatné. Vyrábí tam i velké firmy známých jmen. Ty tam ale mají své zástupce, kteří hledí na kvalitu provedení. Dělají to tak i někteří čeští výrobci. Nekontrolované zboží je pak vždy šito takzvaně horkou jehlou. My si zakládáme na tom, že naše zboží je skutečně české. Je to součást naší filosofie. Pochopitelně si kvůli tomu ale leccos musíme upřít. Naši zaměstnanci nebudou dělat za 200 korun na týden jako ti v Číně. Výrobu chceme mít pořád u nás a pod kontrolou. Navíc nám to pomáhá zlepšovat image, protože lidé si uvědomují, jak důležité je vyrábět u nás. Dává jim to pracovní příležitost, dodává podnikatel a jeho žena doplňuje: Jsme také schopni osobně ručit za kvalitu. Vždyť se denně pohybujeme přímo ve výrobě. A jsme také flexibilnější. Děláme i zakázky malého rozsahu, třeba stovku čepic pro jednu firmu. Takovou zakázku výrobny v Asii ani nepřijmou.

Přesto je Kama v Asii známá. A to kvůli plagiátorství. Tamní výrobci sice nekopírují značku jako takovou, ale nestydí se vyrábět na vlas stejné zboží. Na mezinárodním veletrhu sportovních potřeb ISPO v Mnichově se například objevil katalog, který prezentoval stejné výrobky dokonce i se stejnými popiskami. Této kuriozitě se vlastníci Kamy rozhodli věnovat i prostor na vlastním webu.

Plagiátorství nás nijak zvlášť nepoškozuje. Vlastně se dá i těžko prokázat. Naše vzory, takzvaný norský žakár, jsou sice originální, ale pracuje se s tradičními motivy. Ty jsou složené z vloček, hvězdiček, srdíček, křížků a jednoduchých geometrických vzorů. Nedá se to ani patentovat. To bychom museli nechat patentovat každou čepici zvlášť. A tak se stává, že se probíráme nabídkou a řekneme si. Jé, to je naše loňská čepice. Firmy, které kopírují vzory, tu byly, jsou a budou. I pro nás je těžké přijít každou sezónu s novými vzory. Plagiátorství nám sice bere část zákazníků, ale bereme to jako poctu. Je docela hezké být na špici a být napodobovaný. Těší nás to, je to důkaz dobré práce, říká Jiří Pertl.

Naši partneři mají sportovního ducha, jsou čestní

Dnes se čepice, rukavice nebo svetry značky Kama prodávají ve dvaceti zemích světa od Japonska až po Kanadu. Export je pilířem existence firmy. Na vývoz jde 60 % veškeré produkce. Velmi dobře se Kama prodává třeba v Rusku, protože tamní trh je velký a také studený. Právě zima je z pochopitelných důvodů důležitou podmínkou pro dobrý obchod. Jak se na hospodářském výsledku Kamy podepíše letošní teplá zima, to se uvidí za rok. Soustředili jsme se více na český trh a počasí nám to pokazilo. Prodejcům zůstalo zimní zboží na skladech a je otázkou, jestli na příští sezónu nakoupí. Nějaké ty čepice nebo svetry sice prodají vždycky, ale peníze jim leží třeba v drahých lyžích a dalším sportovním vybavení. Někteří nebudou mít na nákup nové kolekce peníze. Po letošku s tím budeme muset počítat i my, uvádí Jiří Pertl. 

Problém je také v tom, že Češi nejsou nastavení na to, že obchodník si objednává. Jsou zvyklí u výrobce jen nakupovat. Bývalo dobrým zvykem a ve světě se to ještě dodržuje, že výrobce vytvoří prototypy, nabídne svou kolekci a čeká na objednávky. Takhle to ale v Česku  v řadě případů nefunguje. Prodejci nemají na to, aby investovali do závazné předobjednávky. Přichází za námi až na začátku sezóny. Každoročně slýcháme větu: „Tak se nám ochladilo, co pro nás máte?“. A my musíme být připraveni něco nabídnout. Bereme na sebe riziko investice a přebíráme odpovědnost za druhé. Na druhou stranu jsme díky tomu připraveni a vždy máme co nabídnout, říká podnikatel.

 

Start: Začněte podnikat s Podnikatel.cz

Světové trhy jsou v porovnání s tím tuzemským také trochu více kultivovanější. Minulý režim zdevastoval naši morálku. Obchodníci ze světa ji díky letitým zkušenostem mají vycizelovanější. Narazili jsme ale samozřejmě i v Německu nebo v Rusku. Vždy je to o lidech. A ne každý, kdo má horší platební morálku, musí být automaticky gauner. Jde o to, jestli byznys berete nebo neberete vážně, uzavírá Jiří Pertl a jeho žena doplňuje: My jsme zvyklí dodávat do sportovních prodejen. Ty většinou provozují aktivní nebo bývalí sportovci a jsou čestnější. Dá se s nimi lépe mluvit a jednat. Vědí, že úspěchu nikdo nedosáhne zadarmo. Vítězství v žádné sportovní disciplíně se nedá dosáhnout fintami. Sport podnikatelům z řad sportovců formuje nejen tělo, ale i morálku. 

Kama je firma založená na sezónním zboží. Musí proto pracovat s ročním předstihem. Už teď v zimních měsících probíhají prezentace kontraktace a pomalu se rozbíhá výroba. Od června pak probíhá expedice do zahraničí a na podzim pak v České republice. Během toho vznikají nové nápady, aby byl nejpozději v listopadu hotový nový katalog a vše začíná nanovo. Dnes už je firma schopna přestát i „hladové“ letní měsíce, ale vždy tomu tak nebývalo. 

Při sledování zahájení her v Soči jsme řvali jak na lesy

Velké pozdvižení nastalo v rodině a firmě Pertlových v pátek 7. února. Všichni sledovali zahajovací ceremoniál zimních olympijských her. Kromě české reprezentace se jejich pozornost upínala především ke sportovcům z Andorry. Právě tuto výpravu firma Kama na sportovní svátek částečně oblékla. Reprezentanti malého knížectví z Pyrenejí jsou vybaveni čepicemi a svetry z Prahy už podruhé. Prvně je Pertlovi oblékli před čtyřmi lety ve Vancouveru. K olympijskému výboru malé země se rodinná firma dostala díky svému obchodnímu zástupci ze Španělska, který závodně lyžoval. Malá a na míru tvořená kolekce se zalíbila a je z toho oboustranně výhodná spolupráce. V žádném případě ale nejde o dobře placený kšeft.

Dodávat výbavu pro olympioniky je otázkou prestiže. Je to pro nás velká pocta. Olympiádu sleduje celá planeta a pro nás to znamená vstupenku do světa. Je jasné, že olympionici by na sebe během konání her neoblékli žádné nekvalitní a no name zboží. My se pak můžeme prezentovat tím, že jsme schopni dodat doplňky vysoké kvality, které si se světovými značkami v ničem nezadají, říká hrdě Mahulena Pertlová a v nadsázce říká, že donedávna si západní obchodní partneři mysleli, že jsme v Česku teprve slezli ze stromů. Oblékání olympioniků a dalších vrcholových sportovců je důkazem toho, že něco umíme.

Spolupráce s olympioniky se vyplácí. Má ale svá přísná pravidla. V Kamě už mají spoustu fotek ze zahajovacího ceremoniálu v Soči, ale použít je ke komerční prezentaci je možné až po skončení her. 

V roce 2006 Kama dodala svetry a čepice i pro českou olympijskou výpravu na hry do Turína. Lidé se rádi ztotožňují se svými idoly, sportovními nevyjímaje. Proto se svetr se vzorem z Turína dobře prodává dodnes. Měla ho totiž na sobě Katka Neumannová a sportovní fanoušci ho chtějí taky, říká Jiří Pertl. Zájem je mezi Čechy překvapivě ale také o čepice a svetry andorrské reprezentace nebo čepice kanadských biatlonistů, se kterými Kama spolupracuje.

Marketing Meeting AI a tvorba obsahu

Spolupráce s vrcholovými sportovci má svůj podíl na zvyšování prodeje, ale nemusí jít za každou cenu o reklamu. Jde o sponzorské a charitativní aktivity. Kama léta spolupracuje s Českým lyžařským svazem, pořadateli Jizerské padesátky nebo bývalým reprezentantem v běhu na lyžích Stanislavem Henychem z Jilemnice, který pořádá běžecké závody pro děti. Vše zdarma. Jen za banner na závodišti nebo vylepšení profilu společensky odpovědné společnosti. I to je totiž pro podnikání důležité.

A vzkaz na závěr? Každý, kdo podniká nebo chce podnikat, musí mít dost odvahy. Doba ale není tak těžká, jak se říká. Stačí se chovat rozumně a pracovat. Ani nám současná pozice nespadla jen tak z nebe. A ví to celá řada úspěšných lidí. Mám možnost se s nimi potkávat. Těch, které podnikání baví, daří se jim a jsou v něm spokojení, těch je celá řada, uzavírá Mahulena Pertlová.

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).