Názor k článku Od července se zaměstnanci dočkají "královské" nemocenské od MM - Umělé prodlužování nemocenské je zcela reálný jev v...

Umělé prodlužování nemocenské je zcela reálný jev v hůře placených profesích. Svého času jsem známému pomáhal s agendou firmy a opravdu to vychází tak, že ti nejméně placení lidé jsou nemocní nejdéle. Příčina je prostá: práce těch lidí je ohodnocena natolik špatně, že se jim stejně dobře vyplatí brát polovinu mzdy a nikam nemuset. Ušetří za dopravu, méně toho snědí, méně toho vypijí, boty neošlapou, kalhoty neprošoupou... a ještě mají celý boží den svatý pokoj. A když jim neproplatíte tři dny na začátku, oni si je prostě nastaví na konci.

Proplácení nemoci firmami mi připadá zhůvěřilé vůči těm firmám, které jsou už takhle dost zatíženy tím, že jim chybí zaměstnanec. To, co navrhuji, je, aby si nemocenskou z části propláceli sami zaměstnanci. Stát by dával nemocným nějaký rozumný minimální základ a zbytek by se bral z nemocenského fondu, kam by si zaměstnanec podle vlastního uvážení odléval nějaké to procento z platu. Při nemoci by si pak mohl zaměstnanec určit, do jaké míry chce svou nemocenskou financovat z fondu. Fond by byl samozřejmě ryze dobrovolný a navíc úročený (ovšem jen tehdy, když by se z něj po určitou dobu nečerpalo).

Příklad 1: Pan Josef Hulán se na svůj svátek zlískal do bezvědomí, teď je mu zle jak psovi a v práci by byl houby platný. Dovolenou nedostane, protože už mu žádná nezbývá, jde tedy k doktorovi a úspěšně nasimuluje střevní chřipku. Jelikož však pan Hulán raději pije než počítá, nedával si do nemocenského fondu nic a bude teď týden doma sušit hubu za paušální státní nemocenskou.

Příklad dvě: Paní Jana Janotová trpí na dutiny a prakticky každé jaro a podzim kvůli tomu zůstává minimálně čtrnáct dní doma. Protože je spořivá, dává si část výplaty do nemocenského fondu, z nějž si následně během marodění dorovnává plat do plné výše, takže nemusí sedět v práci a obtěžovat kolegy svým pšíkáním a posmrkáváním. Navíc už má v nemocenském fondu naspořeno tolik, že kdyby se jí náhodou něco stalo, mohla by si dovolit strávit na nemocenské třeba dva měsíce a stále by pobírala plný plat.

Příklad tři: ráno se probudím a není mi dobře, nejradši bych se zahrabal a tiše zdechnul. Vím, že mi nic není a že zítra mi bude zase dobře, takže nehodlám sebe ani doktora ztrapňovat tím, že budu sípat a předstírat kašel. Zvednu tedy telefon a zavolám do práce, že si beru den z nemocenského fondu. Protože nemám neschopenku, nedostanu paušální státní nemocenskou; díky penězům v nemocenském fondu však přesto dostanu za ten den plný plat - a nejlepší na tom je, že nikdo není škodný, protože za ten den strávený doma dostanu zaplaceno SVÝMI VLASTNÍMI penězi. A co je obzvlášť milé: nepřijdu ani o jediný den dovolené! :-)