Od pokeru do dílny: Vyrábí v ní originální nábytek z ohýbaného betonu

Motivací byla betonová světla

Když si Jan Nohejl zařizoval první byt a hledal osvětlení, zaujala jej betonová světla. Zdála se mu však hodně drahá. Říkal si, že na tom nic není a mohl by si je zkusit vyrobit sám. To se mu sice nepovedlo, ale poté našel dílnu, kde začal vyrábět květináče. Líbily se mu i stoly. U nich hned věděl, že je chce dělat. S betonem ani podnikáním přitom neměl žádné zkušenosti. Do té doby byl hráčem online pokeru a hodně cestoval. Když jsem se vrátil domů, už mě nebavilo sedět celou dobu před počítačem. Hledal jsem něco, co mě bude naplňovat, a našel jsem se v betonu, říká na úvod.

Tehdy se každý den učil něco nového. Přiznává, že se pořád učí spoustu nových věcí, a má pocit, že je stále na začátku. Podnikání si představoval jinak a věřil tehdy průpovídkám typu, že když je dobrý produkt, tak si najde zákazníka sám. Snažil jsem se dělat všechno, i když na něco nejsem talentovaný, třeba na marketing. Moje role je v dílně vyvíjet produkty a zjednodušovat výrobní procesy, doplňuje s tím, že největší výzva je pro něj delegovat práci, aby se mohl věnovat tomu, co mu jde nejlépe, a byli všichni spokojení.

Jak se pracuje s ohýbaným betonem?

YGLU pracuje s ohýbaným betonem. Honza vysvětluje, že se zjednodušeně jedná o betonové pláty o různých tloušťkách, které se v určité fázi tuhnutí a tvrdnutí mohou tvarovat pomocí různých kopyt nebo forem. A to tak, aniž by finální produkt ztratil na pevnosti nebo kvalitě materiálu. Je to vždy určité časové okno, které se musí vychytat. Když se beton začne ohýbat moc pozdě, beton už začne praskat a produkt je nepoužitelný. Naopak když se začne ohýbat moc brzo, tak v těch tvarech začne stékat a produkt je zmetek, popisuje. Je to o tom docházet k nějaké modularitě, aby nešlo jen o standardní odlévání, kde by byl Jan definovaný formou, ale snaží se vytvářet také nějaký ohybový vzorec. Ten by se mohl prolínat výrobky, působit jako podpis produktu, a navíc by se tím zefektivnila výroba.

V Janově dílně se nachází hodně věcí a spousta ručních strojů, které používal. Postupem času však dospěl k tomu, že mu stačí míchadlo a flexa (úhlová bruska, pozn.) s regulací otáček. Tyto dvě věci používá několik hodin denně. K tomu má zednickou lžíci a vibrační stůl, který začal používat v poslední době. Snažím se, aby ta výroba byla plně minimalistická. Když zjistím, že nějaký stroj půl roku nepoužívám, tak ho nemusím mít. I materiál tu mám jen pro výrobu. Můj sen je mít opravdu čistou dílnu. Nehromadit produkty do budoucna a jenom brát věci na zakázku, dodává Jan.

Na tuhnutí betonu je horší zima, kdy trvá výrazně déle, než výrobek dozraje do požadované pevnosti. Když je v létě kolem 30 stupňů, procesy jsou mnohem rychlejší. Dnes už se však používají urychlovače a Janovi tak i v zimě stačí okolo pěti až šesti hodin, aby formy obrátil a znovu vylil. Není to však nic hrozného. Výroba se maximálně o několik dní protáhne.

Materiály musí být čisté a kvalitní

Beton, se kterým Jan Nohejl pracuje, je spíše kompozit. To znamená, že se v něm nepoužívá hrubé kamenivo a je tam jen písek, bílý cement a několik přísad. Tyto materiály musí být nejčistší a nejkvalitnější. Skelná vlákna v betonu pak neslouží k tomu, aby se zvýšila finální pevnost (ta je dostatečná sama o sobě), ale právě kvůli tvárnosti. Díky nim je Jan schopen výrobky ohýbat a tvarovat. Vím, že dnes se do betonu dává hodně plastifikátorů, extrémní množství polymerů, takže se snažím směs držet v nějakých mezích. Když tam dám polymer, tak jen stopové množství, vysvětluje dále.

Materiály se z 90 % dají běžně sehnat. Pak jsou podle Jana nějaké přísady, například porcelánové složky zpomalující proces tuhnutí, u kterých je to problém a musí je dovážet z Ameriky. Něco zase sežene tady, ale jedná se o přeprodej ze zahraničí. Cement je z Dánska, písek z Německa a skelná vlákna zase z Japonska. Výsledek je tedy lokální produkt z Česka, ale původ má v zahraničí.

• 
• 
• 

Dalších 23 fotografií

Velký výběr barev i povrchů

Produkty mohou mít několik povrchů a při výběru je potřeba řídit se různými věcmi. Jedna z nich je pigment, kdy se beton dá obarvit prakticky na jakoukoliv barvu, od oranžové, přes zelenou po sytě žlutou. Už to nejsou vybledlé, ale krásné tóny, zdůrazňuje Jan. Druhá věc se týká toho, jak hluboko do betonu je možné brousit. Nepigmentový beton je celistvý a není v něm vidět písek, ale někomu se líbí, když se zbrousí mikro vrstva a je tam stínový povrch. Nebo se to zbrousí do větší hloubky, chemicky začistí a vynikne, co je uvnitř, tedy písek nebo kamení. Vzniká tak terasový efekt, uvádí Jan. 

Další úprava se týká impregnace, kdy záleží, v jakých prostorách výrobek bude. Vybírá se také podle vzhledu, ať už jde o mat, lesk nebo suchý či mokrý vzhled. Když podle Jana někdo chce betonové výrobky, nejčastěji volí klasickou šedivou, protože tak mají lidé beton zažitý. A to je ten důvod, proč si jej pořizují a líbí se jim v tom surovém stavu.

S tím souvisí také to, že lidé od betonu chtějí typičnost. Tedy, že jde o nějakou pevnou hmotu. Proto stolky spíše zesilovali, než ztenčovali, což přineslo spoustu výhod. Jednou z nich bylo právě vnímání lidí, že jde o beton. Jan chce prosazovat, že výrobky z betonu nejsou nábytek, který se má šoupat ze strany na stranu. Chci, aby to byl kus nábytku, který se někam postaví a tam zůstane. Jako těžký, stabilní objekt, který je navždy. Nechci to prodávat tak, že je to lehké a dá se s tím pohybovat. Na to jsou jiné typy nábytku, podotýká.

Beton je tvrdý, ale zároveň křehký, a tomu nepomohou ani skelná vlákna. Odolnost je však slušná a naprosto dostačující. Když jej někdo pustí ze schodů, tak je konec. Ale jak se o něj člověk stará, tak ho mile překvapí. Když se k nábytku však chová jak prase, tak ho to zklame, doplňuje s úsměvem.

Rodina má spoustu výrobků

Dělat si zásoby nebo vyrábět na sklad nedává pro Jana Nohejla smysl. V dílně má několik stolků, ale jen z toho důvodu, aby když přijede nějaký zájemce nebo architekt, tak něco reálně viděl a mohl si na to sáhnout. Neplánuje dělat věci do zásoby. Já mám rád, když dělám přímo pro zákazníka. Dřív jsem vyráběl spoustu věcí a pak jsem nevěděl, co s nimi, a spoustu jsem porozdával. Příbuzní mají doma stoly, květináče a kdo ví, co ještě, usmívá se s tím, že už jej ani nebavilo vyvíjet  nové produkty. Chce dělat něco konkrétního pro zákazníka, ne podle jasného výrobního procesu, kde není co zlepšovat.

Jan Nohejl tedy vyrábí i na zakázku. Z nedávné doby má za sebou pěkný projekt v podobě venkovního mobiliáře. Jednalo se o šachový stůl do Mikulova, kde k tomu místní firma dělala dvě židličky. Šachový je proto, že je nahoře laserem vygravírovaná šachovnice. Kdokoli bude v Mikulově, může si vzít s sebou figurky a dojít si do parku zahrát šachy, upřesňuje Jan.

Nyní má Jan v hlavě pár produktů, které by chtěl udělat. K jejich zaznamenání používá vždy papír a tužku. Má takový deníček, kde si ve volné chvíli maluje různé křivky. Je to o tom, že vím, jak se ten beton chová, kam mě pustí a jaké mám zkušenosti a co si můžu dovolit dělat, vyjmenovává s tím, že je do velké míry omezený tím, jaké má znalosti a know-how. Postupně vždy, když má nápad, každý produkt posouvám trochu dál, i když to třeba nejde vidět. Na každém produktu je například použitá trochu jiná technologie nebo jiný ohyb a podobně.

Vezmu si papír, nastříhám ho nebo ho zkusím tvarovat. To, co se mi líbí, použiji reálně. Papír je na modelování nejlepší, protože kopíruje přesně betonový plát, který je ohybatelný, ale velice málo pružný, takže na experimentování je to perfektní, prozrazuje závěrem.

Tip na další příběh

Pustila se na okrajový trh s krmivy a dnes má za zády tým plný pejskařů

Soňa Fialková internetový obchod rozjela před dvaceti lety. Od té doby v něm výrazně rozšířila sortiment, ale také otevřela několik kamenných prodejen. Více v článku.

• 
• 
• 

Dalších 14 fotografií