Podnikatelé mnohdy bojují o přežití a nejsou jednoduše schopni dostát svým smluvním závazkům, zaplatit svým dodavatelům, obchodním partnerům nebo pronajímatelům. Myslí zákon na podobné situace a poskytuje při jejich vzniku určitou formu ochrany?
Vzhledem k tomu, že nástup epidemie koronaviru je nesporným důsledkem vyšší moci, lze se do jisté míry opřít o vybraná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), která mohou podnikatelům v nynější svízelné situaci případně pomoci.
Podstatná změna okolností
Ustanovení § 1764 a násl. občanského zákoníku předjímá a zakotvuje možnosti obnovení jednání o smlouvě s druhou smluvní stranou za předpokladu, že dojde k podstatné změně okolností, která založí v právech a povinnostech smluvních stran zvlášť hrubý nepoměr, a to buď znevýhodněním jedné ze stran, neúměrným zvýšením nákladů plnění, nebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. V takovém případě má dotčená smluvní strana právo domáhat se vůči druhé smluvní straně obnovení jednání o smlouvě, pokud bude schopna prokázat, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy. Právo domáhat se obnovy jednání o smlouvě poškozené smluvní straně nevznikne, pokud na sebe ve smlouvě nebezpečí změny okolností výslovně převzala.
Čtěte také: Jak správně na vymáhání pohledávek, když vám dlužníci neplatí?
Neúměrné zvýšení nákladů plnění spočívá typicky v prudkém nárůstu výdajů, které musí dlužník vynaložit na splnění dluhu. V souvislosti s koronavirem by mohlo jít např. o náklady vynaložené na překonání vzniklých přírodních (epidemiologických) překážek, jako jsou třeba náklady na dezinfekci či
přestavbu prostor tak, aby odpovídaly potřebným hygienickým požadavkům. Neúměrné snížení hodnoty předmětu plnění je v podstatě zrcadlovou situací, kdy narušení smluvní rovnováhy nastane tím, že plnění má pro věřitele výrazně nižší hodnotu. Může se jednat třeba o situaci, kdy se cena smluvního plnění v důsledku epidemie koronaviru výrazně sníží nebo se předmět plnění stane téměř bezvýznamným – byl-li například zakázán jeho prodej či užívání.
Zmíněné ustanovení občanského zákoníku míří zejména na případy, kdy dojde k zásadní změně podmínek znevýhodňující jednu ze smluvních stran, a to zcela nezávisle na její vůli a v důsledku takových událostí, které nastaly až po uzavření smlouvy a které nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit. Nástup epidemie nového typu koronaviru by proto v řadě případů měl být dostatečně
způsobilý uvedené podmínky naplnit. Při splnění zákonných požadavků vzniká dotčené straně právo domáhat se vůči druhé straně smlouvy obnovení jednání o podmínkách smlouvy.
Nejde tedy o automatickou změnu smlouvy, nýbrž o povinnost začít jednat o zohlednění změn, které nezávisle na vůli dotčené strany nastaly, a pokusit se tím o obnovení rovnováhy v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud však takováto jednání selžou a strany se v přiměřené lhůtě nedohodnou, může na základě návrhu kterékoli z nich rozhodnout soud o změně smlouvy anebo eventuálně i smlouvu zcela zrušit. S dožadováním se obnovy jednání o smlouvě je však potřeba nezahálet a uplatnit jej v „přiměřené lhůtě“, která je zákonem podpůrně stanovena v délce dvou měsíců od vzniku změny okolností, jinak právo na případnou změnu či zrušení smluvního závazku soudem zanikne.
Mohlo by vás zaujmout: Co vše musí obsahovat společenská smlouva společnosti s ručením omezeným?
Následná nemožnost plnění smlouvy
Vedle práva domáhat se obnovy jednání o smlouvě se lze domnívat, že v době koronaviru některým subjektům může dokonce zcela zaniknout povinnost splnit jejich závazek ze smlouvy pro tzv. následnou nemožnost plnění (vzniklou například v důsledku přijatých restriktivních opatření). Podle zákona není plnění závazku nemožné, pokud lze dluh splnit i za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určité době. V tomto případě tedy zůstává otázkou, o jaká restriktivní omezení či opatření by se muselo jednat, aby splnila zákonné předpoklady pro zánik závazku z důvodu následné nemožnosti plnění, vzhledem k tomu, že většina restriktivních opatření souvisejících s koronavirem je časově omezena a po nějaké době bude uvolněna, k čemuž také už v praxi pomalu dochází.
Povinnost k náhradě škody
Další možnou formu ochrany podnikatelům poskytuje ustanovení § 2913 odst. 2 občanského zákoníku, které umožňuje zprostit se odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti ze smlouvy. Podle uvedeného ustanovení se povinnosti k náhradě škody z porušení smluvní povinnosti zprostí ten, kdo prokáže, že mu v jejím splnění dočasně nebo trvale zabránila mimořádná
nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli – jako třeba epidemie koronaviru. Pokud by se však mělo jednat o překážku vzniklou výhradně z osobních poměrů škůdce nebo o překážku vzniklou až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti již v prodlení, případně o překážku, kterou byl škůdce dle smlouvy stejně povinen překonat, povinnosti k náhradě škody se v takovém případě nezprostí, a to ani v době probíhající epidemie koronaviru.
Čtěte také: Podmínky a formy zastupování podnikatele v obchodních vztazích
Shora uvedené zákonné instituty umožňují podnikatelům v případech neočekávaných zásahů vyšší moci, jakou je bezesporu i situace současné epidemie koronaviru, do určité míry odvrátit nebo alespoň zmírnit negativní dopady vzniklých smluvních nerovnováh, které mohou být pro poškozené
podnikatele (jako třeba provozovatele společenských akcí nebo ubytovacích zařízení) značně devastující. Proto je dobré o nich mít alespoň základní povědomí a v případě potřeby jich umět vhodně využít a třeba si tím i zachránit své podnikání.
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí