Odborný průvodce změnami ve správě daní podle nového daňového řádu

Vláda schválila návrh nového daňového řádu dne 19. 11. 2008 jako jeden ze tří pilířů připravované reformy veřejných financí. Vládní návrh daňového řádu byl v Poslanecké sněmovně projednáván jako sněmovní tisk č. 685/0 a v Senátu jako senátní tisk č. 132.

Daňový řád (dále také jen „DŘ“) byl schválen Parlamentem dne 22. 7. 2009, ve Sbírce zákonů (částka 87) byl vyhlášen dne 3. 9. 2009 pod č. 280/2009 Sb. a nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2011. Tímto dnem se současně zrušuje ZSDP a jeho dvě novely, a to zákon č. 225/1994 Sb. a zákon č. 323/1996 Sb. Daňovým řádem se dále zrušují dvě prováděcí vyhlášky k ZSDP, a to vyhláška č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně, včetně její novely vyhlášky č. 209/1993 Sb., a vyhláška č. 25/1994 Sb., o formě provádění evidence daní a o převodu daní jejich příjemcům, včetně její novely vyhlášky č. 95/2001 Sb.

Ministerstvo financí je daňovým řádem zmocněno k vydání nových vyhlášek (§ 263), a to vyhlášky o rozsahu hrazení hotových výdajů a náhrady ušlého výdělku třetím osobám, vyhlášky o kolkových známkách a vyhlášky o postupu při elektronické dražbě.

Postupy zahájeny do konce roku v příštím roce už podle nového daňového řádu

Z přechodných ustanovení daňového řádu (§ 264) vyplývá, že řízení a postupy, které byly zahájeny do 31. 12. 2010 podle ZSDP, se po 1. 1. 2011 dokončí již podle nového daňového řádu, s určitými výjimkami stanovenými pro přechodnou dobu. Právní úkony, zejména rozhodnutí vydaná správcem daně, a jejich účinky ve správě daní, které nastaly do konce roku 2010, zůstanou zachovány i po 1. 1. 2011. Pro daňové subjekty je důležité si uvědomit, že plné moci uplatněné daňovým subjektem do 31. 12. 2010 zůstávají zachovány, ale jejich účinky se od 1. 1. 2011 budou posuzovat již podle daňového řádu, který stanoví v § 264 odst. 2 postup pro správce daně při existenci pochybností o rozsahu plné moci uplatněné do 31. 12. 2010. Přechodná ustanovení řeší rovněž speciální postupy pro posouzení běhu a délky započatých lhůt, včetně lhůt pro vyměření daně a pro vybrání a vymáhání daňových nedoplatků, postup pro posouzení podaných žádostí o prominutí daně nebo příslušenství daně, žádostí o prominutí daňového nedoplatku a žádostí o posečkání daně, postup pro dokončení rozvrhového řízení, postup pro vedení spisu a nahlížení do spisu, postup při osvědčení neplatnosti rozhodnutí, postup při vrácení vratitelného přeplatku, postupy při uplatnění sankcí podle ZSDP, postup při posuzování rozsahu zástavního práva. Dnem 1. 1. 2011 zanikají nedoplatky evidované daňovým subjektům, které zanikly bez právního nástupce nebo zemřely bez dědice a nelze je požadovat po ručiteli. Kolkové známky vydané do 31. 12. 2010 zůstávají v platnosti. Čtěte více: Termíny pro doplacení zdravotka a sociálka se sjednotí, asi už v příštím roce

V souvislosti s daňovým řádem je třeba zmínit zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu. Tímto zákonem se s účinností od 1. 1. 2011 mění 198 zákonů, včetně všech zákonů daňových, u nichž byly řešeny věcné změny. Z důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona (sněmovní tisk č. 686, www.psp.cz) vyplývá, že převážná část změn se týká úpravy zákonů v rámci tzv. dělené správy (k tomu viz § 105 a 106 správního řádu, § 1 odst. 4 ZSDP do 31. 12. 2010, § 161 a 162 DŘ od 1. 1. 2011). V důvodové zprávě se k tomu uvádí: „Návrh dělené správy rozlišuje dva okruhy případů, které v rámci věcné dělené správy nastávají. Vychází tak ze skutečnosti, že v některých zákonech je rozdělení věcné působnosti při správě placení peněžitého plnění stanoveno tak, že dobrovolná část úhrady je svěřena orgánu ukládajícímu a vlastní vymáhání pak obecnému správci daně. V jiných zákonech je pak předpokládána příslušnost obecného správce daně pro obě tyto oblasti, tedy vybírání i vymáhání příslušného peněžitého plnění.“

V dalších kapitolách se článek věnuje zásadním změnám ve správě daní podle nového daňového řádu tak, že nejdříve se zaměřuje na strukturu nového zákona, nové pojmy, zásady a instituty. Dále podle toho, jak je daňový řád členěn, je čtenář seznamován se změnami, které se týkají subjektů správy daní a zastupování, lhůt, doručování, dokumentace a daňového spisu, jednacího jazyka, daňové kontroly, ostatních postupů při správě daní, opravných prostředků, dalších prostředků ochrany daňového subjektu, registračního řízení, daňového řízení, nalézacího řízení, lhůt pro stanovení daně, placení daní, ukončení činnosti a sankcí. Čtěte více: Seznamte se s připravovanými změnami zákona o DPH

Změny ve struktuře

Na rozdíl od předchozí právní úpravy obsahuje daňový řád větší množství paragrafů, celkem 266, s krátkými odstavci a větami a je systematicky uspořádán novým způsobem. Daňový řád se člení na části, hlavy, díly a oddíly. Mnohé instituty jsou převzaty ze ZSDP a v textu daňového řádu jsou také obsaženy myšlenky ze stávající judikatury. Daňový řád zavádí jednotnou terminologii i pro jednotlivé daňové zákony.

Část první nazvaná Úvodní ustanovení obsahuje ve dvou hlavách předmět a účel úpravy (§ 1 až 4) a základní zásady správy daní (§ 5 až 9). Jsou zde upraveny základní pojmy a některé legislativní zkratky.

Část druhá nazvaná Obecná část o správě daní obsahuje obecná ustanovení použitelná pro různá dílčí řízení při správě daní. Obecná část se dělí na sedm hlav upravujících následující problematiku:

• správce daně a osoby zúčastněné na správě daní (§ 10 až 31) – v této hlavě jsou také obsažena ustanovení o zastoupení daňových subjektů a třetích osob a nové pojmy atrakce a odborný konzultant;
• lhůty (§ 32 až 38) – v této hlavě je kromě ustanovení o určování lhůt, počítání času, běhu lhůty, zachování lhůty, prodloužení lhůty a navrácení lhůty v předešlý stav upraveno také ustanovení o ochraně před nečinností správce daně;
• doručování (§ 39 až 51) – v této hlavě je komplexním způsobem upraveno doručování písemností správce daně;
• ochrana poskytování informací (§ 52 až 59) – v této hlavě jsou obsažena ustanovení o povinnosti mlčenlivosti, informační povinnost správce daně a poskytování informací správci daně od třetích osob;
• dokumentace (§ 60 až 69) – v této hlavě jsou obsažena ustanovení o sepisování protokolu a úředním záznamu, o vedení spisu a nahlížení do něj, o daňové informační schránce;
• řízení a další postupy (§ 70 až 107) – v této hlavě jsou obsažena obecná ustanovení o řízení (podání a jeho vady, postoupení, jednací jazyk, vyloučení úřední osoby), ustanovení o postupech při správě daní (vyhledávací činnost, vysvětlení, místní šetření, daňová kontrola, postup k odstranění pochybností) a ustanovení o průběhu řízení od jeho zahájení až po ukončení rozhodnutím, kde také najdeme ustanovení o dokazování, záznamní povinnosti, pomůckách a sjednání daně, předběžné otázce, předvolání a předvedení, zastavení řízení, nákladech řízení; je zde také obsaženo nové ustanovení o nicotnosti rozhodnutí a opravy zřejmých nesprávností rozhodnutí;
• opravné a dozorčí prostředky (§ 108 až 124) – v této hlavě jsou obsaženy řádné a mimořádné opravné prostředky, které je oprávněn uplatnit daňový subjekt proti rozhodnutí správce daně, a dále dozorčí prostředky, které uplatňuje správce daně.

Část třetí nazvaná Zvláštní část o správě daní obsahuje zejména speciální ustanovení o jednotlivých typech řízení a daňového řízení. Zvláštní část se dělí na sedm hlav upravujících následující problematiku:

• registrační řízení (§ 125 až 131);
• řízení o závazném posouzení (§ 132 a 133);
• daňové řízení (§ 134);
• nalézací řízení (§ 135 až 148) – v této hlavě je obsaženo vyměřovací a doměřovací řízení včetně lhůty pro stanovení daně;
• placení daní (§ 149 až 232) – tato hlava je poměrně rozsáhlá a obsahuje obecná ustanovení o placení daní (evidence daní, pořadí úhrady daně, nedoplatek a přeplatek, posečkání, odpis nedoplatku, námitka, lhůta pro placení daně), ustanovení o dělené správě, ustanovení o vybírání daní (způsob placení daně a den platby), ustanovení o zajištění daní (zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud nestanovenou daň, zástavní právo, ručení, zajištění daně ručením nebo bankovní zárukou, zálohy), ustanovení o vymáhání daní (způsoby vymáhání, exekuční titul a ustanovení § 175 až 232 o daňové exekuci a jednotlivých způsobech jejího provedení včetně dražby);
• správa daně vybírané srážkou (§ 233 až 237);
• právní nástupnictví a vztah k insolvenci (§ 238 až 245) – v této hlavě jsou obsažena ustanovení o ukončení činnosti, přechodu daňové povinnosti a vztahu k insolvenčnímu řízení.

Část čtvrtá nazvaná Následky porušení povinností při správě daní (§ 246 až 254) obsahuje uceleným způsobem sankce, a to pokutu za přestupek porušení mlčenlivosti, pořádkovou pokutu, pokutu za opožděné tvrzení daně, penále, úrok z prodlení a úrok z neoprávněného jednání správce daně. Čtěte více: Kolik zákonů by měl znát začínající podnikatel? Do tolika počítat ani Einstein neuměl

Část pátá nazvaná Ustanovení společná, zmocňovací, přechodná a závěrečná (§ 255 až 265) obsahuje jak ustanovení společná (ochrana mlčenlivosti uložené poradci, opatření při mezinárodním zdanění, převod výnosu daní, prominutí daně, stížnost, vztah ke správnímu řádu), tak ustanovení zmocňovací, ustanovení přechodná pro období po 1. 1. 2011 a ustanovení zrušovací.

Část šestá nazvaná Účinnost (§ 266) obsahuje ustanovení, že daňový řád nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2011.

Vzhledem k tomu, že mnoho pojmů a institutů v daňovém řádu je podobných nebo téměř totožných s pojmy v ZSDP, uvádí následující tabulka, která ustanovení ZSDP lze v obdobné podobě najít v daňovém řádu.

Zdroj: Daně a právo v praxi č. 8/2010, s. 2 a Daně a právo v praxi č. 9/2010, s. 2.