Odhaduji, že zákony porušuje zhruba 15 % podnikatelů, říká šéf ČOI

Na jaké prohřešky podnikatelů naráží Česká obchodní inspekce (ČOI) při kontrolách nejčastěji?

Na úvod bych rád řekl, že nedostatky, s nimiž se naši inspektoři setkávají při kontrolní a dozorové činnosti, jsou různého druhu a liší se také svým rozsahem a závažností a nelze jednoznačně říct, které jsou nejčastější. Pokud bychom to brali podle zákonů, pak nejčastěji podnikatelé porušují ustanovení zákona o ochraně spotřebitele. Podle dlouhodobých průměrů je z celkového počtu zjištění porušován tento zákon až ve třech čtvrtinách případů. Závažnější, co do jejich dopadu na spotřebitele jsou však zjištěná porušení dalších právních předpisů, byť nejsou tak četná jako v případě zákona o ochraně spotřebitele. Mám na mysli například zákon o spotřebitelském úvěru nebo o pohonných hmotách a také zákony týkající se technických požadavků na výrobky a jejich bezpečnosti. 

Dokážete říci, jaká je průměrná sankce?

Tyhle statistické otázky nemám rád, protože odpovědi na ně jsou zavádějící. Matematický průměr získaný vydělením výše pokut jejich počtem nepostihuje složitost procesu, jakým je správní řízení a rozhodování o výši pokuty za porušení zákona. Průměr pokut ukládaných ČOI se v jejich absolutní výši zvýšil a v roce 2013 činil cca 9000 korun.

Tato částka však nic nevypovídá o tom, že byly uloženy desítky pokut v řádu mnoha set tisíc až milionů korun za závažné správní delikty různého druhu, nejčastěji za užívané nekalé obchodní praktiky a také za prodej nejakostních pohonných hmot. A samozřejmě ČOI uložila také stovky pokut nepřesahujících 2000 korun. Paradoxní je, že často podnikatelé, kteří dostali takto nízkou pokutu, se ze své chyby poučili a další kontroly u nich byly bez zjištění, a ti, kdo dostanou pokuty vysoké, se dopouštějí protiprávního jednání opakovaně, pokuty nezaplatí a následně zjistíme, že jsou jejich firmy v likvidaci nebo v konkurzním řízení. 

Jakým způsobem si kontroloři vybírají podnikatele, ke kterému půjdou na kontrolu?

Autor: www.coi.cz, podle licence: Rights Managed

Mojmír Bezecný, šéf České obchodní inspekce.

Takhle kontrola nefunguje – inspektoři si v žádném případě podnikatele nevybírají. Kontroly jsou prováděny na základě celoročního plánu kontrol, který je zveřejněn na našem webu. Konkrétní kontroly jsou pak směrovány na určitý sortiment zboží (např. hračky, výrobky elektro, stavební materiály nebo jakost pohonných hmot a další komodity), jiné na poskytované služby (cestovní kanceláře, poskytování a zprostředkování spotřebitelských úvěrů, výkup druhotných surovin, nebo mají specifické zaměření (např. předváděcí akce, internetové obchody, obchody s výprodejem zboží atd.). A samozřejmě reagujeme na situaci na trhu a šetříme aktuální problémy, které se objeví. Pokud směřuje kontrola ke konkrétnímu podnikateli, pak je to na základě podání spotřebitele nebo více nespokojených spotřebitelů, kdy inspektoři prověřují, zda nedošlo k porušení zákona v kontrolní pravomoci ČOI.

Dá se říci, do jakých typů podniků kontroloři nejčastěji chodí?

Tržní prostředí je velmi variabilní a problémy, s nimiž se spotřebitelé jako slabší strana obchodního vztahu setkávají, se mění. Kontroly tak míří do řetězců, supermarketů i do malých obchodů a stánků na tržnicích, inspektoři monitorují e-shopy, odebírají vzorky pohonných hmot i dalších výrobků, u nichž vzniklo podezření, že představují pro uživatele nějaké nebezpečí, navštěvují restaurace i prodejny s nejrůznějším sortimentem, kde prověřují, jak jsou dodržovány zákony a práva spotřebitelů. Nejnáročnější jsou výrobkové kontroly, kdy kontrola prověřuje jak dokumentaci, tak i vlastnosti a bezpečnost výrobků.

Musí se kontroloři dopředu ohlásit (například jako daňová kontrola), či jen rovnou dorazí do provozovny podnikatele, kde se legitimují?

Nemusí se hlásit, protože pokud by podnikatel věděl, že bude kontrolován, určitě by si nedovolil nesprávně účtovat, neposkytnout pravdivé informace o výrobcích nebo podmínkách služby, o právech při reklamaci a podobně. Proto v případech, kde je například cílem kontroly ověřit, jak jsou dodržovány zásady poctivosti prodeje, zda nejsou užívány nekalé obchodní praktiky nebo nabízeno zboží porušující některá práva duševního vlastnictví, vystupují inspektoři jako běžní zákazníci. Prohlédnou si nabízené zboží, vyberou, nechají si vystavit účet a teprve potom se prokážou služebním průkazem a sdělí podnikateli, provozovateli nebo zplnomocněnému zástupci, že probíhá kontrola.

Čtěte také: Daňových kontrol opět ubylo, důvody pro návštěvu z berňáku se však nemění

Jiná situace nastává v případě výrobkové kontroly, kdy inspektoři ověřují u výrobce nebo dovozce technickou dokumentaci. V těchto případech je žádoucí kontrolu ohlásit předem, neboť nebezpečí maření kontroly je minimální.

Kolik kontrol (procentuálně) končí nalezením nějakého pochybení a kolik proběhne bez problémů?

Dlouhodobě se poměr zjištění pohybuje kolem 35 %. Jsou však oblasti kontroly, kde tento poměr přesáhne i 70 % – sem patří například již zmiňované předváděcí akce nebo internetové obchody. Ani tato čísla však nelze považovat za skutečný stav kontrolované oblasti. Je to dáno tím, že samotné kontrole v řadě oblastí předchází její monitorování a následně inspektoři provádějí kontrolu v takových provozovnách, kde na základě určitých indicií, znalosti prostředí a profesní zkušenosti nedostatky a porušení předpisů předpokládají.

Kontrolovat prodejnu, kde je na první pohled všechno v pořádku – od informace o prodávajícím na vstupních dveřích, přes ceny u zboží, návody nebo symboly až po registrační pokladnu, a ČOI neregistruje ani jedno podání od spotřebitelů, je celkem zbytečné plýtvání časem inspektorů a penězi daňových poplatníků. Takže čísla, která prezentují výsledky činnosti ČOI, ukazují tu horší stránku podnikání v Česku, protože inspektoři se zaměřují na potenciálně problematické segmenty trhu. 

Dokážete tedy odhadnout, kolik procent podnikatelů porušuje zákon?

Myslím, že není příliš optimistický můj odhad, že zákony porušuje zhruba 15 % podnikatelských subjektů. A to, že poměr zjištění ČOI je více než dvojnásobný, je výsledek dobré práce, odbornosti a zkušeností našich inspektorů.

Čtěte také: Náhodné daňové kontroly OSVČ nemají smysl, přiznává šéf Finanční správy ČR

Od počátku roku platí nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích, došlo v jejich důsledku ke zvýšení prohřešků podnikatelů? Mají podnikatelé problémy se s novou právní úpravou popasovat? S čím podle vašich zkušeností měli největší problémy se vyrovnat?

Občanský zákoník nebyl a nadále není zákonem v dozorové pravomoci České obchodní inspekce, i když porušení některých jeho ustanovení, pokud na ně odkazuje např. zákon o ochraně spotřebitele, kontrolujeme. Na to, abych objektivně posoudil, zda mají podnikatelé s novou právní úpravou občanského zákoníku problémy, nemám dostatek informací. Jedná se o soukromoprávní úpravu, kde rozhodnutí ve sporu stran náleží soudu. Například pro smlouvy o koupi v případě vadného plnění však stále platí, že pokud se prodávající s kupujícím nedohodnou na oboustranně přijatelném způsobu řešení sporu, má poškozená strana možnost domoci se svých nároků soudní cestou. 

Můžete upřesnit, co konkrétně tím máte na mysli?

Typickým příkladem takového sporu je zamítnutí reklamace prodávajícím a nesouhlas spotřebitele s tímto rozhodnutím. Nemyslím si však, že by nový občanský zákoník musel nutně znamenat pro podnikatele větší problémy než předchozí úprava občanských práv. Ti poctiví se s jeho ustanoveními průběžně seznámí a budou je dodržovat, a ti, kdo stanovené povinnosti poruší – ať z neznalosti nebo úmyslně, musí počítat s postihem. A nejsem si jist, co je pro obchodníka větší trest, zda pokuta za porušení zákona, nebo ztráta důvěry a následný úbytek počtu zákazníků. 

Byli či jsou kontroloři kvůli nové právní úpravě například benevolentnější?

Myslíte, jestli nepřimhouří oko, když zjistí porušení zákona? Tak to v žádném případě. Pokud podnikatel poruší zákon a orgán dozoru (v tomto případě ČOI) porušení při kontrole prokáže, uloží sankční opatření, tj. pokutu. Jak bude pokuta vysoká, záleží na mnoha okolnostech, které je třeba při stanovení její výše posoudit, zejména na závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání kontrolované osoby. 

Hovořil jste o tom, že se ČOI ve své činnosti věnuje i kontrolám online obchodů a že u nich poměr zjištění dosahuje až 70 %. Kolik internetových obchodů ročně zkontrolujete?

S masovým rozšířením počítačů a připojením domácností spotřebitelů na internet došlo k téměř raketovému nárůstu počtu e-shopů a nabídce všech možných služeb. Jedná se o formu obchodování „bez hranic“, která získává stále více příznivců, ale láká také podvodníky. Kontrola virtuálních obchodů je časově velmi náročná, protože v první fázi spočívá zejména v kontrole informací poskytovaných spotřebitelům, kteří nemají v tomto případě možnost si výrobek prohlédnout, případně nechat předvést nebo vyzkoušet, a jsou tedy odkázáni na úplnost, přesnost a také pravdivost informací nejen o výrobku, ale i o podmínkách prodeje nebo poskytované služby. Ale čím více zkušeností s kontrolou e-shopů naši inspektoři získávají, tím lepší máme výsledky. Daří se nám cílená kontrola předem vytipovaných a z velké části i problémových podnikatelských subjektů.

To ovšem neznamená, že by podnikatelé přes internet byli horší než ti, kteří mají klasické, tzv. kamenné provozovny. Záleží na solidnosti jednání jednotlivých provozovatelů e-shopů, aby si udrželi zájem stávajících a získali v silné konkurenci důvěru dalších zákazníků. Na druhé straně je třeba ale zdůraznit, že vysoký poměr kontrol internetových obchodů, při nichž inspektoři zjišťují nedostatky, nelze považovat za objektivní obraz elektronického obchodování v Česku. Je to výsledek cílených kontrol v e-shopech, u nichž lze po předchozím monitorování nebo na základě podání spotřebitelů předpokládat, že při své činnosti porušují povinnosti stanovené obecně závaznými právními předpisy.

Co u e-shopů kontrolujete? 

Obecně lze říci, že všechno, co můžeme v rámci pravomocí, které jsou České obchodní inspekci dány zákony, zkontrolovat. Kontrole e-shopu předchází monitorování, tj. posouzení úplnosti a pravdivosti spotřebiteli dostupných informací: o prodávajícím, o nabízeném sortimentu/poskytovaných službách, jejich ceně, způsobu dodání nebo plnění, ale také obchodních podmínkách. Posuzujeme také obsah poskytovaných informací o právech spotřebitelů při odstoupení od smlouvy, při vadném plnění (reklamaci) atd. Pokud jsou informace vyhodnoceny jako neúplné, nepřesné nebo dokonce jako klamavé, je zahájena s provozovatelem e-shopu kontrola. Ale i když je formálně vše v pořádku, může být zahájena kontrola – například při podezření, že některý výrobek nabízený e-shopem představuje pro uživatele riziko ohrožení jejich zdraví nebo bezpečnosti, případně nemá deklarované vlastnosti, je objednán a následně podroben odbornému posouzení. 

Jaké nejčastější prohřešky e-shopy mají?

Nejčastěji porušují provozovatelé e-shopů zákon o ochraně spotřebitele, z jeho ustanovení pak nejvíce zákaz užívání nekalých obchodních praktik. Konkrétně to znamená, že spotřebitelům nejsou poskytnuty zákonem stanovené informace, případně dostanou neúplné či jinak zavádějící údaje, ať již o prodávajícím, o podmínkách uzavření smlouvy nebo o uplatnění práv ze smlouvy vyplývajících. Velmi často porušují prodávající povinnost řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (tj. o reklamaci). V mnohem menším rozsahu než dříve zjišťují inspektoři porušení formálních náležitostí reklamačního řízení, nevydání dokladu o koupi/faktury, nesplnění informační povinnosti o výrobku nebo neseznámení spotřebitele s cenou.

O nejrůznějších formách porušování povinností a poškozování spotřebitelů nakupujících v internetových obchodech se dovídáme z četných podání a podnětů ke kontrole, s nimiž se na Českou obchodní inspekci obracejí. Za 1. pololetí 2014 jich bylo přijato téměř 2900 a každá desátá kontrola prokázala závady, na které nás spotřebitelé upozornili. Další stovky podání se týkaly nedodání objednaného a zaplaceného zboží, nevrácení peněz při odstoupení od smlouvy, problematická komunikace spotřebitele s prodávajícím apod., tedy záležitostí mimo kontrolní pravomoci ČOI, kdy se spotřebitelé musí svých nároků domáhat soudní cestou. Bohužel se při šetření podnětů naši inspektoři setkali i s případy, kdy spotřebitelé zaplatili za zboží neexistujícím firmám a podvodným jednáním, jímž se následně zabývaly orgány činné v trestním řízení.

Jak vypadá kontrola e-shopu? Probíhá jen online (například kontrolou obchodních podmínek), či i “naživo”?

Zda probíhá kontrola naživo nebo online, záleží na zaměření kontrolní akce a zejména na charakteru zjištěných porušení. Obecně poté, kdy je provozovatel e-shopu písemně (např. dopisem, nebo datovou schránkou) seznámen s tím, že se stal kontrolovanou osobou. Tomuto písemnému seznámení mohou předcházet úkony jako kontrolní nákup, objednávka apod. Inspektor také může jít přímo k provozovateli a kontrolu provést přímo při převzetí objednaného zboží. Pak už kontrola probíhá standardním způsobem. Kontrolované osobě je zaslán nebo předán protokol o kontrole, k němuž se může vyjádřit, je požádána o předložení dokumentů nezbytných pro kontrolu a po provedení příslušných úkonů nebo uplynutí zákonem stanovených lhůt je zahájeno správní řízení. 

Na závěr bych vás požádal ještě o jedno statistické číslo. Kolik e-shopů jste letos už sankcionovali a o jak velké pokuty šlo? Zároveň to prosím srovnejte s loňskem.

V loňském roce jsme zkontrolovali téměř 1300 provozovatelů internetových obchodů, v letošním roce bude podle průběžných výsledků celkový počet kontrol e-shopů nižší. Poměr ani charakter zjištěných nedostatků se však příliš nezměnil. V loňském roce bylo v rámci celé České obchodní inspekce pravomocně uloženo více než 900 pokut v celkové výši téměř 6,3 miliony korun, za 1. pololetí letošního roku nabylo právní moci více než 300 pokut v hodnotě téměř 2,4 milionů korun.