Na začátku všeho byl mladý muž, který se rozhlížel po svém prvním autě. Protože po střední škole strávil nějakou dobu v Tatře Kopřivnice, vybíral si mezi oblíbenou Tatrovkou, Mercedesem a BMW. Tatra už ale s výrobou osobních vozů končila a Mercedes se mu zdál příliš komplikovaný. Díky preciznímu technickému provedení se nakonec rozhodl pro bavoráka. Když si Miloš Vránek pořídil sportovní kabriolet BMW 326, tedy model vyráběný ve 30. letech, psal se rok 1968. Do vozů s bílomodrým kruhovým znakem se okamžitě zamiloval a tato láska ho drží dodnes.
V tehdejším Československu moc bavoráků nejezdilo, a proto tu nebyl ani dostatečný servis. Novopečený majitel vozu se ho proto musel naučit opravovat. Ačkoli nebyl vyučeným automechanikem, do této práce pronikl natolik, že se na něj začali obracet i další majitelé vozů BMW. Mimo jiné to bylo i kvůli tomu, že díky svým kontaktům dokázal sehnat originální náhradní díly. Začínal jsem jako obyčejný nadšenec. V 70. letech jsem se například přihlásil, že budu jako dobrovolník čistit auta na brněnském veletrhu, kde tehdy BMW vůbec poprvé vystavovalo. Začal jsem se učit německy a budovat první kontakty. Založil jsem československý BMW klub a jako jeho prezident mimo jiné uspořádal i první setkání majitelů BMW ve východoevropském bloku,
popisuje ve zkratce Miloš Vránek starší svá první léta s bavoráky.
V roce 1988 založil spolu s několika kolegy z klubu výrobní družstvo Renocar, tehdy v podstatě jediný možný model soukromého podnikání. Družstvo během jediného roku vytvořilo čistý zisk kolem 120 000 korun a nadšení družstevníci si tyto peníze chtěli rozdělit a použít pro svou osobní potřebu. Miloš Vránek starší už ale tehdy věděl, že to není správná cesta. Tvrdil, že vydělané peníze musí zůstat ve firmě a je potřeba je investovat do jejího dalšího rozvoje. Nebyl ale pochopen, a proto výrobní družstvo rozpustil. Jen pár měsíců po pádu komunismu se pak rozhodl pro založení vlastní firmy. Z Renocaru, do kterého nastoupil i jeho syn Pavel, se stala rodinná společnost s ručením omezeným.
Podnikali jsme dál ve staré stodole, kterou jsme si ještě s původním družstvem předělali na dílnu, a já se bláhově snažil získat zastoupení. Neměl jsem přitom vhodné prostory ani peníze a bylo to dost troufalé. Měl jsem ale dobrou pověst a díky ní mi vedení BMW AG dalo příležitost zkusit prodat dvacet ojetých aut. To se povedlo, ale pro další spolupráci bylo nutné investovat. K důležitému kroku mě nakonec přiměly restituce, kdy jsme museli stodolu v Podolí u Brna vrátit původnímu majiteli, a rozhodli se investovat do prvního showroomu v Brně Slatině. Ten vyšel na zhruba 12 milionů korun, padly na něj všechny rodinné úspory a hodně jsme se zadlužili. Byl to tehdy jediný rizikový moment celého podnikání. Od té doby jsem firmu nikdy nepřehřál, nikdy jsem si nevzal větší úvěr, než jaký bych byl schopen splácet,
říká Miloš Vránek starší. Importér ho prý sice několikrát tlačil do vyšších investic, ale on nikdy nepodlehl a důležitá pro něj byla reálná čísla. I díky tomu se Renocaru dařilo a na rozdíl od jiných porevolučních firem přestál řadu krizových období.
Základem byznysu je smysl pro odpovědnost a pořádek
Rodinnou firmu vedou Miloš Vránek mladší, Miloš Vránek starší a Pavel Vránek. (zleva)
Divoká 90. léta přinesla mnoho příležitostí a kdo se nebál a měl všech pět pohromadě, ten příležitost využil. Stejně jako otec a syn Vránkovi, kteří nechtěli riskovat a stavět podnikání jen na jednom pilíři. Vozy BMW totiž přeci jen patří mezi špičku a nejsou dostupné pro každého. Pavel Vránek proto hledal možnosti rozšíření firmy a získal zastoupení pro pneumatiky značky Pirelli. Poslal jsem tehdy fax do Michelinu, Goodyearu a do Pirelli. Ti jediní se mi ozvali a já se vydal na první obchodní schůzku do Vídně. Ačkoli jsem si tehdy objednal jen čtyři kusy pneumatik, hrabě Thurn von Hohenstein ani nemrkl a bavil se se mnou jako s rovnocenným partnerem,
vzpomíná Pavel Vránek. Můžeme se jen domnívat, jestli měl zkušený rakouský podnikatel nos na obchodní talenty, nebo šlo o náhodu. Už za týden nicméně Pavel Vránek přijel pro dalších šest pneumatik, pak začal jezdit s Avií a do roka od první objednávky nakoupil celý kamion pneumatik.
Když byste nahlédli do účetnictví a výročních zpráv, v celé pětadvacetileté historii firmy nenajdete rok, kdy by nebyla zisková. Podle jejího zakladatele je to tím, že se v Renocaru nikdy nedělaly kompromisy a kvalita měla přednost před kvantitou. Důkazem toho je několikaletá zkušenost se značkami Opel a Chevrolet. První roky všechno fungovalo, ale postupně se spolupráce kazila. Uvědomili jsme si, že úspěch firmy je daný tím, jací lidé pro ni pracují. Tady jsme se začali setkávat s lidmi, které jejich práce nebavila a chodili do ní jen proto, že museli někde vydělávat. Jejich ploché a prázdné řeči nikam nevedly a my se nakonec dealerství vzdali, protože pro nás nebylo ekonomicky výhodné a spolupráce nebyla příjemná,
komentuje Miloš Vránek mladší, druhý syn zakladatele firmy. Ten se k rodinnému podniku přidal v době, kdy jeho otec a bratr nestíhali. Vzdal se kvůli tomu medicíny a místo neurologie se věnuje obchodu a marketingu.
Receptem na úspěch je podle Vránkových právě odhodlání. A to zvlášť dealerům značky BMW nesmí chybět. Miloš Vránek starší tvrdí, že bez toho, aniž by podnikatel byl přesvědčen, že jeho plány jsou dobré, nemá naději uspět. Pokud si nejste jistí sami sebou, u BMW nepochodíte. Automobilka na svá dealerství vypisuje tendry. Uchazeči z České republiky jsou přísně hodnoceni zastoupeními v Praze, Mnichově a Salzburgu. Výběrová řízení jsou velice přísná, ale zároveň férová,
vysvětluje zakladatel Renocaru. Kdo uspěje, stává se franšízantem. Automobilka má velice striktní pravidla a ústupky, jaké bylo možné dělat v 90. letech, už dnes netoleruje. Kdo chce začít s dealerstvím, musí si dnes připravit 150 až 200 milionů korun na stavbu salonu. Jasně dáno je vybavení servisních dílen i showroomů. Někdy je dost náročné dané požadavky splnit. Pro zastoupení v zemích střední a východní Evropy je laťka navíc posazena ještě o něco výš než pro dealery na západě,
říká Miloš Vránek mladší a jeho bratr Pavel dodává: Můžeme se o tom po cimrmanovsku přít a polemizovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. My ale všechny nároky BMW AG pokorně plníme, protože jsme přesvědčeni o tom, že to má svůj smysl. Díky tomu je značka stále na špici prémiového segmentu automobilů.
Jen investicí do salonu ale podnikání v automobilismu nekončí. BMW vám totiž nedá byznys, ale jen příležitost se v něm projevit. Obchodní strategie a vše ostatní je na vás. Dealery tlačí do stále vyšších úrovní, ale zároveň s nimi jedná jako s partnery. Proto je jedním z bodů naší politiky slušnost a pokora. Co slíbím, to dodržím. I proto jsem dostal na samém začátku příležitost já sám. Nikdy jsme se například nechovali nabubřele a já nedopustil stahování firemního zisku pro soukromé účely. Ti, co to dělali, skončili v úpadku. Toho se držím už od dob, kdy jsme pracovali ve staré stodole,
komentuje Miloš Vránek starší.
Firma se vrací ke svým kořenům, nabídne i veterány
Německý „ordnung“ se prostě Vránkovým dostal hluboko pod kůži a smysl pro něj vyžadují i po svých 160 zaměstnancích. Ti musí pro firmu dýchat a být za všech okolností vstřícní. K tomuto jsme se dopracovali léty praxe. Stejně jako má definované hodnoty samotná automobilka, máme je i my. Proto se uchazečů o práci ptáme, jestli jsou jim vlastní. Abychom mohli poskytovat nejlepší služby, musíme pracovat v harmonii a ne bojovat. Je jedno jestli auto prodáváte, servisujete nebo jen umýváte. Naše hodnoty platí pro všechny a kdo je neuznává a nechápe, ten u nás nemá šanci. Jen díky tomu dokážeme nabídnout něco navíc, co se nedá příliš popsat. To si zákazník musí prožít,
komentuje Pavel Vránek. Jak už totiž bylo řečeno, franšízový koncept není samospasitelný a firma musí pracovat na svém vlastním rozvoji. Kdo by jen prodával, ten nevydělá. To potvrzuje i Miloš Vránek mladší, který připouští, že i u BMW se větší zisky dělají na servisu než na prodeji nových aut.
V roce 2011 se firma Renocar chopila příležitosti zúčastnit se tendru na vybudování dealerství BMW v Praze a dva roky na to otevřela druhou pobočku v Čestlicích. Tento krok zvýšil obrat o téměř 50 % a nasměroval už tehdy úspěšný podnik do zcela jiných dimenzí. Pražská pobočka Renocaru splňuje nejnovější kritéria a podle představitelů samotné automobilky může být vzorem pro všechna dealerství. Právě při otevření pobočky se Miloš Vránek starší oficiálně vzdal vedení firmy a předal ho svým synům. Pavel se stal výkonným ředitelem a Miloš Mladší šéfem obchodu a marketingu. Vyplynulo to ze situace a jsem rád, že spolu moji kluci vycházejí. Firmu vedou daleko moderněji a progresivněji, než jsem to dělal já, skvěle se doplňují a funguje jim to. Pavel má fantastické vize a Miloš je rozený obchodník. Firma vždycky stojí a padá na lidech, já jsem si ale jistý, že teď je Renocar v dobrých rukou,
říká z pozice předsedy představenstva Miloš Vránek starší.
Že se nemýlí, to potvrzuje i Pavel Vránek. Rád se pochlubí tím, že Renocar loni poprvé překročil dvoumiliardovou hranici obratu, ale jedním dechem dodává, že zisk komentovat nebude, protože ten je až druhořadý. Zásadní je zejména proto, aby se firma mohla dál rozvíjet a snažit se být neustále tím nejlepším dealerstvím na trhu, jinak ne. My tu práci neděláme pro peníze, ale proto, že nás baví. A naši klienti to okamžitě poznají,
říká Pavel Vránek. Často problematické mezigenerační předání se firmě podařilo a dnes už do rodinného podniku pomalu přichází i třetí generace. O víkendech nebo o prázdninách v něm vypomáhají dospívající děti obou synů. I proto vlastníci Renocaru přemýšlí dopředu a nebrání se v rámci nastavených pravidel dalšímu růstu.
Vlajkovou loď Renocaru bude i do budoucna představovat BMW. Firma nechce roztříštit svoji pozornost na další značky a stát se automobilovým supermarketem. Ráda by ale rozšířila segment ojetých vozů. A pověstnou třešinkou na dortu, na které už Vránkovi začínají pracovat, je nabídka oldtimerů a youngtimerů, tedy aut, která se vyráběla před a po druhé světové válce. Je pořád víc lidí, kteří si chtějí splnit sen a sednout za volant veteránu s klasickým atmosferickým šestiválcem bez posilovače řízení. Budeme se proto snažit sehnat ve světě staré vozy a uvést je do stavu, aby s nimi bylo možné podniknout například romantický výlet do Toskánska,
přibližuje nové plány výkonný ředitel firmy. A že to v Renocaru zvládnou, to potvrzují už dávné zkušenosti s opravou veteránů zakladatele firmy, i fakt, že jednu ze zdařilých renovací historického automobilu z dílny Vránkových se pyšní i mnichovské muzeum automobilky BMW.
ČLÁNKY DO MAILU