Vláda je pro zpřísnění trestní odpovědnosti právnických osob. V současné době je možné firmu stíhat kvůli 79 trestným činům. V budoucnu by se ale trestní zákoník měl v souvislosti s právnickými osobami výrazně rozšířit. Podle navržené novely by se ně vztahovaly veškeré trestné činy uvedené v trestním zákoníku s výjimkou 21 trestných činů v novele výslovně uvedených. Jde například o vlastizradu, pomluvy nebo zanedbání povinné výživy, což se u firem nepředpokládá.
Ilustrační obrázek.
Nově má být ale možné firmy stíhat například za lichvu, zpronevěru, poškozování věřitele, porušení povinností při správě cizího majetku, ale také za obecné ohrožení, šíření pornografie nebo týrání zvířat. Firma by dokonce mohla být trestána i za vraždu nebo zabití. Toto se pochopitelně týká například nemocnic nebo jiných zdravotních či sociálních zařízení. V rámci legislativního procesu lze ještě předpokládat rozsáhlejší diskusi nad okruhem trestných činů, za které by právnické osoby trestně odpovědné být neměly. Ať už by byla novela schválena s širším nebo užším okruhem trestných činů, v praxi nemusí být její dopad citelný, pokud orgány činné v trestním řízení nebudou institut stíhání právnických osob využívat a budou místo toho preferovat stíhání fyzických osob,
komentuje na webu Právníprostor Jaroslava Ignáciková, advokátka v Ambruz & Dark Deloitte Legal.
Pokud návrh projde i v Poslanecké sněmovně, okruh trestných činů vztahujících se na právnické osoby se rozroste přibližně čtyřnásobně. Novela navíc navrhuje rozšířit okruh trestných činů, u kterých nebude možné využít takzvanou účinnou lítost, tedy zánik trestní odpovědnosti, pokud právnická osoba dobrovolně upustí od dalšího protiprávního jednání a odstraní jeho následky nebo učiní včasné oznámení orgánům činným v trestním řízení.
Současný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob vychází z toho, že korporace a další právnické osoby mohou být stíhány pouze za skutky, k jejichž postihu Českou republiku zavazují mezinárodní smlouvy nebo právo Evropské unie. Vypočítává proto konkrétní trestné činy, kterých se právnická osoba může dopustit. Jenže autoři novely se domnívají, že zvolený užší rozsah trestní odpovědnosti s sebou může přinášet praktické problémy při kvalifikaci některých hraničních jednání navazujících na trestné činy.
Například může být problematické neuvedení trestného činu útisku podle § 177 trestního zákoníku, pro který právnická osoba nemůže být trestně stíhána a který přitom navazuje na trestný čin vydírání podle § 175 trestního zákoníku, za jehož spáchání naopak právnická osoba trestněprávně odpovědná být může. A může dokonce vést i k odlišné kvalifikaci jednání fyzické a právnické osoby. Tak například jednání spočívající v užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí proti jinému v úmyslu zmocnit se cizí věci bude u fyzické osoby posouzeno jako loupež podle § 173 trestního zákoníku. Taková kvalifikace ale s ohledem na výčet obsažený v § 7 nebude u právnické osoby přicházet v úvahu a právnická osoba bude odpovědná pouze za mírnější trestný čin vydírání podle § 175 trestního zákoníku.
Vzhledem k charakteru trestné činnosti, za kterou jsou právnické osoby postihovány, nelze předpokládat ani to, že by právnická osoba byla stíhána pouze za jeden trestný čin, třebaže za obdobný skutek by v případě pachatele-fyzické osoby přicházelo v úvahu posouzení skutku jako tohoto trestného činu spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem neuvedeným v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim,
píše se v důvodové zprávě novely.
ČLÁNKY DO MAILU