V daňovém řádu jsou opravné a dozorčí prostředky soustředěny v hlavě VII v části druhé – Obecná část o správě daní. Na rozdíl od zákona o správě daní a poplatků (ZSDP) se rozlišují řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky a dozorčí prostředky. Pokud se opravné a dozorčí prostředky použijí proti rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení, potom se při rozhodování o nich jedná o dílčí řízení.
Kromě opravných a dozorčích prostředků existují v daňovém řádu další prostředky ochrany, které nesměřují k revizi konkrétního rozhodnutí a jeho případné nápravě. Tyto prostředky ochrany jsou v daňovém řádu zařazeny podle příslušných oblastí správy daní a nejsou soustředěny na jednom místě. Příjemce rozhodnutí se může bránit proti rozhodnutí správce daně cestou opravných prostředků, které jsou řádné a mimořádné. Dozorčími prostředky lze napravit rozhodnutí pouze z úřední povinnosti, tj. ze strany správce daně. Všemi těmito prostředky má být dosaženo buď zrušení nebo změny napadeného rozhodnutí. Speciálním případem aplikace dozorčího práva je možnost správce daně uspokojit navrhovatele po podání žaloby ve správním soudnictví cestou přezkumného řízení (§ 124).
Rozklad je specifický řádný opravný prostředek, který lze podat pouze proti rozhodnutí, jež vydal ústřední správní orgán (např. Ministerstvo financí) nebo úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu (např. ministr financí). O rozkladu rozhoduje úřední osoba stojící v čele ústředního správního orgánu na základě návrhu komise. Při rozhodování o rozkladu se používají ustanovení upravující odvolání. Čtěte více: Odborný průvodce změnami ve správě daní podle nového daňového řádu
U řádného opravného prostředku odvolání je stanoven běh třicetidenní lhůty pro jeho podání tak, že odvolání lze podat nejpozději do 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí (nikoliv ode dne, který následuje po doručení rozhodnutí). Jelikož se jedná o lhůtu stanovenou podle dní, počíná odvolací lhůta běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty (§ 33;2 DŘ). Zůstává zachován princip, že podané odvolání nemá odkladný účinek, není-li výslovně zákonem stanoveno jinak.
Odvolací orgán může v rámci odvolacího řízení provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení a v takovém případě seznámí odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a umožní mu, aby se k nim vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Právo vyjádřit se má odvolatel také v případě, kdy odvolací orgán dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. Zákonem upravená možnost odvolatele seznámit se s novými skutečnostmi a důkazy a vyjádřit se k nim respektuje základní principy spravedlivého procesu. Tím by měl být chráněn odvolatel před tzv. překvapivými rozhodnutími. Výsledkem činnosti odvolacího orgánu je, že změní napadené rozhodnutí nebo zruší napadené rozhodnutí a zastaví řízení nebo zamítne odvolání a napadené rozhodnutí potvrdí. Daňový řád zachovává tradiční princip „apelace“, to znamená, že odvolací orgán musí rozhodnout konečným rozhodnutím a není oprávněn rozhodnutí správce daně prvního stupně zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Čtěte více: Seznamte se s novými pojmy v daňovém řádu
Novým institutem v daňovém řádu, který neobsahoval ZSDP, je tzv. uspokojení navrhovatele ve správním soudnictví ve smyslu § 62 zákona č. 150/2002. Sb., soudní řád správní. Správce daně má na základě § 124 DŘ možnost z moci úřední zahájit přezkumné řízení a uspokojit navrhovatele změnou nebo zrušením rozhodnutí. Podmínkou je, že navrhovatel se domáhá žalobou ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí správce daně a že správce daně uzná argumentaci žalobce. Přitom správce daně nepřihlíží k novým skutečnostem a návrhům na provedení nových důkazních prostředků neuvedených v žalobě. Proti rozhodnutí vydanému v rámci přezkumného řízení, kterým bude uspokojen navrhovatel, nelze uplatnit opravné prostředky. Navrhovatel má možnost dále pokračovat v soudním řízení.
Daňový řád upravuje další prostředky na ochranu osob zúčastněných na správě daní, které nepatří mezi opravné a dozorčí prostředky.
Přehled prostředků ochrany
- prominutí daně (bývalý mimořádný opravný prostředek podle ZSDP) § 259, 260
- stížnost proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správce daně § 261
- námitka proti úkonu správce daně při placení daní (bývalý řádný opravný prostředek podle ZSDP) § 159
- námitka na podjatost úřední osoby § 77
- stížnost poplatníka na postup plátce daně (bývalý řádný opravný prostředek podle ZSDP) § 237
- žádost o prodloužení lhůty § 36
- žádost o navrácení lhůty v předešlý stav § 37
- ochrana před nečinností správce daně (podnět, atrakce) § 38, 19
- žádost o vyslovení neúčinnosti doručení § 48
- opravy zřejmých nesprávností rozhodnutí (bývalý mimořádný opravný prostředek podle ZSDP) § 104
- prohlášení nicotnosti rozhodnutí § 105
- posečkání daně § 156, 157
Prominutí daně a jejího příslušenství je koncipováno v daňovém řadu dvojím způsobem:
- pokud je pravomoc orgánu veřejné moci k prominutí daně stanovena v jednotlivých hmotněprávních normách v jiných právních předpisech (např. zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích), může tento orgán daň nebo její příslušenství prominout na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední; na prominutí daně není právní nárok; rozhodnutí musí být odůvodněno; proti rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky, ale je možné použít dozorčí prostředky; k prominutí daně může dojít až do doby uplynutí lhůty pro placení daně;
- specifickou pravomoc má ministr financí, který může pouze z moci úřední prominout daň z důvodu nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů nebo při mimořádných událostech, a to všem daňovým subjektům, jichž se důvod prominutí týká; rozhodnutí se zveřejňuje ve Finančním zpravodaji; není již upravena možnost prominout daň, resp. její příslušenství na žádost v jednotlivých případech, tak jako to umožňoval zákon o správě daní a poplatků.
Stížnost – jedná se o obecný prostředek ochrany osob zúčastněných na správě daní, pokud se setkají v úředním styku s nevhodným postupem správce daně nebo nevhodným chováním jeho zaměstnanců (tj. úředních osob). Jedná se o podobný prostředek ochrany jako je ustanovení § 175 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.). Podmínkou pro využití stížnosti proti postupu správce daně je nutnost vyčerpání všech prostředků ochrany, které daňový zákon umožňuje, což jsou zejména opravné prostředky, možnost domáhat se ochrany před nečinností, možnost uplatnění námitky proti úkonu správce daně při placení daní. Pro vyřízení stížnosti stanoví daňový řád lhůtu 60 dnů. Pokud stížnost směřuje proti nevhodnému chování úředních osob nebo postupu správce daně při daňové kontrole, musí být stížnost vyřízena nejpozději do ukončení daňové kontroly (tj. do podepsání zprávy o daňové kontrole. Čtěte více: Jak se mění podmínky doručování písemností v novém daňovém řádu?
Změny v registraci
Registrační řízení není považováno za daňové řízení (§ 134), ale za zvláštní řízení, které se uplatňuje v rámci správy daní. Registrační řízení je upraveno v daňovém řádu v části třetí nazvané „Zvláštní část o správě daní“, v hlavě I, § 125 až 131. Speciální úpravu registrace obsahují některé daňové zákony (např. zákon o dani z přidané hodnoty).
Mezi důležité změny ve srovnání se ZSDP patří tyto změny:
- daňový subjekt se sídlem v zahraničí má 30denní lhůtu pro podání přihlášky k registraci (podle ZSDP měl 5 dnů),
- právnická osoba je povinna uvést v přihlášce k registraci osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat (nejen statutární orgán),
- o registraci bude vydáváno rozhodnutí o registraci a nikoliv osvědčení,
- správce daně je povinen rozhodnout o registraci ve lhůtě do 30 dnů ode dne podání přihlášky; tuto lhůtu může prodloužit ve zvlášť složitých případech nejblíže nadřízený správce daně,
- rozhodnutí o registraci se neodůvodňuje s výjimkou rozhodnutí, kterým se registrace zamítá, a při registraci z moci úřední,
- daňový subjekt je povinen předložit správci daně, u kterého je registrován příslušnou listinu prokazující jeho zrušení, rozhodnutí orgánu veřejné moci o jeho zrušení, popř. rozhodnutí o zániku povolení nebo oprávnění k činnosti, smlouvu o prodeji podniku nebo jeho části; k tomu má 15denní lhůtu (§ 128 odst. 2).
Zdroj: Daně a právo v praxi č. 8/2010, s. 2 a Daně a právo v praxi č. 9/2010, s. 2.
ČLÁNKY DO MAILU