Deník je evidencí vlastních myšlenek i emocí. Může sloužit k tomu, aby jeho autor mezi svými myšlenkami postřehl ty podstatné. A nakonec je převedl i do praxe.
Jak připomíná Tony Buzan, který je spojený s popularizací techniky myšlenkových map, tvůrčí proces je podobný rýžování zlata. Stejně jako je jen pár zlatých šupin v hromadách písku, je jen pár zlatých a cenných kousků mezi myšlenkami. A ty se mohou díky osobnímu deníku objevit. Protože deník umožňuje nadhled. Nebo příležitost podívat se na věci z odstupu a z různých hledisek. A to i těch nejvíc bláznivých.
Deník jako cesta k tvořivosti
Deník může být také dobrým prostorem pro soukromý brainstorming. Respektive pro sázení jedné myšlenky za druhou, pro zapisování nápadů bez autocenzury a automatického kritického hodnocení, které tlumí kreativitu. Právě i díky nekritičnosti, když se stane bezpečným prostředím, do kterého nikdo jiný nemůže, může deník kreativitu podporovat.
Digitální deník, nebo papírová klasika?
Ačkoliv se nabízí využít k psaní deníku mobil, tablet, notebook nebo počítač, existují silné argumenty pro jeho psaní do sešitu a rukou. Důvodem je fakt, s jak širokou škálou benefitů odborníci psaní rukou stále spojují.
Tak například zlepšuje paměť a učení, podporuje tvořivost, zlepšuje soustředění, posiluje jemnou motoriku a koordinaci ruky a oka.
V neposlední řadě je psaní rukou také relaxační aktivitou. Přístupnou i tam, kde chybí elektrika a internet.
Čtěte více: Papír a tužka v podnikání: Jak klasika zlepšuje učení a nakopává tvořivost
Když ostatně americká učitelka, spisovatelka a scénáristka Julia Cameron vymyslela svou „umělcovu cestu“, tedy koučovací přístup pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu (a to bez ohledu na to, zda se uplatňuje v umění nebo v byznysu), psaní jisté formy deníku vyhlásila za středobod svého programu. I když v tomto případě každodenní zápisky vycházejí spíš z principu automatického psaní. Vyčistit si psaním hlavu nicméně považuje na cestě k tvořivosti za podstatné.
Psaní a sebekoučování ladí
Snaha o upřímnost v deníkových záznamech může objasnit, co dotyčný vlastně chce, co je pro něj důležité, co má rád a co ne, co by ze svého života, práci nevyjímaje, nejraději vypustil a co by tam zase rád vpustil, v jakých situacích se u něj objevují jaké emoce a podobně. Takové sebepoznání lze vzít dál do hry jako první krok k tomu, aby se v životě nakonec odvinula reálná změna. A pro sledování posunu je opět deník užitečný. Stává se tak pomocníkem v osobním rozvoji a sebekoučovacím přístupu.
Při psaní deníku se také dá ledacos vyzkoušet. Buď psaní bez velkého přemýšlení, při kterém mohou na povrch vyplavat nečekané věci. Anebo úplně naopak to, jak vědomě, písemně a precizně formulovat své myšlenky. Je možné si hrát s formou a délkou zápisu myšlenek i s výběrem slov a tak následně obohatit i svůj písemný projev v práci. Takže se psaní deníku někdy může přehoupnout až k nenásilným lekcím tvůrčího psaní, kdy je autor deníku také sám sobě učitelem, a silněji zapojí fantazii.
Čtěte také: Příběh majitelky kreativní kavárny. Jak vlastně začínala?
Psaní deníku je také příležitostí, jak mít chvíli čas pro sebe. A to i v hektickém dni nebo na cestách. Je možné zapisovat v hotelu, na letišti při čekání na spoj, v kavárně před schůzkou, pár minut po obědě, prostě kdykoliv, kdy se objeví chvíle času. Pojmout deník jako příležitostný anebo jako každodenní rituál, který má dokonce svůj přesně vymezený čas, je věcí osobní volby.
Deník je i kápézetka
A existuje také možnost využít deník ve chvíli, kdy se v podnikání nebo v soukromí (což jsou spojené nádoby) opravdu nedaří. Do deníkových zápisků totiž lze v takový moment přefiltrovat negativní emoce, strach, zlost, smutek a využít deník pro psychohygienu. A prostřednictvím deníkových záznamů je také možné hledat řešení. Uvažovat o možnostech. Modelovat různé scénáře – ať už ty nejlepší, nebo naopak nejhorší; popsat je a přestat se jich tolik bát. V deníku je možné sám nebo sama sobě pokládat otázky a zkoušet na ně odpovídat.
Čtěte také: 3 otázky, díky kterým vyberete nástroj na e-mail marketing
A třeba zároveň s odstupem zkoumat, jaký podnikatel či podnikatelka volí jazyk, aby své myšlenky vyjádřili. Třeba v intencích toho, co zajímá amerického psychologa Jamese W. Pennebakera – tedy propojení každodenně používaného jazyka a společenských i osobnostních procesů. Jinými slovy, jak je to, jak člověk mluví a myslí, propojené s realitou, kterou si vytváří. Nehledě na to, že deník patří i k poměrně klasickým terapeutickým nástrojům.
Zápis podporuje akci
Ve prospěch deníku je navíc možné využít i další argument – je prokazatelně lepší si věci zapisovat, než je mít jen v hlavě. Zapisování se přitom spojuje i s tím, jak úspěšně lidé dosahují svých vlastních cílů. To, co si přejeme, musíme několikrát vyslovit nahlas nebo napsat a náš mozek se často sám pustí do práce, protože neustále usiluje o to, aby naše slova byla v souladu s našimi činy,
tvrdí Christiane Stenger, mistryně v paměťovém sportu, řečnice a koučka.
Čtěte také: Jste ve svém podnikání zaměření hlavně na problémy? Změňte to
Snad to zní moc idealisticky, ale existují k tomu i vědecké výzkumy, které tento přístup (i pro skeptiky) prokazují. Jeden takový zveřejnil před dvěma lety profesor psychologie Gail Matthews. Soustředil se v něm právě na cíle spojené s podnikáním.
Oslovil 267 účastníků z firem, různých organizací a networkingových skupin, přičemž průzkum dokončilo 149 z nich. Účastníky rozdělil do několika skupin a zjistil, že v dosahování svých cílů byli nejúspěšnější ti, kteří si cíle zapisovali, zavázali se k akci, svůj závazek zveřejnili, s někým ho sdíleli, a postupně svou cestu k cíli monitorovali.