Zákon o DPH v ustanovení o vymezení základních pojmů definuje mj. i osoby, které zákon o DPH rozděluje pro účely tohoto zákona. Mimo plátce DPH a identifikované osoby se zmiňuje například o osobě registrované k dani, zahraniční osobě, o osobě neusazené v tuzemsku nebo o osobě nepovinné k dani.
Co se dozvíte v článku
Osoba registrovaná k dani
Zákon o DPH vymezuje pojem tzv. osoby registrované k dani jako osoby, které bylo přiděleno daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci obchodování mezi členskými státy. V rámci tuzemska tak můžeme mezi tyto osoby zařadit plátce DPH a identifikované osoby. V rámci členských států se pak jedná o osoby v obdobném postavení.
U těchto osob, jedná-li se o osoby z jiného členského státu, je důležité přidělení daňového identifikačního čísla. Pak na ně pohlížíme podobně jako na plátce DPH na úrovni tuzemska, případně jako na identifikované osoby. Toto rozlišení má potom dopady na režim zdanění v případě uskutečnění obchodu s takovou osobou.
V zákoně najdeme ještě definici tzv. osvobozené osoby, kterou je osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. Typickým příkladem je podnikatel neplátce z jiného členského státu, například z Polska.
Osoba povinná k dani vs. osoba nepovinná k dani
Je důležité rozlišovat, zda se jedná o tzv. osobu povinnou nebo nepovinnou k dani. Osoba povinná k dani je definována v § 5 zákona o DPH jako osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, nebo skupina. Mezi osoby povinné k dani se řadí i právnické osoby, které nebyly založeny za účelem dosahování zisku, pokud takové osoby vyvíjí ekonomickou činnost. Typicky se tak jedná o podnikatele – plátce i neplátce.
Za ekonomickou činnost je považována činnost výrobců, obchodníků a osob poskytujících služby, a to za účelem získávání pravidelného příjmu. Ekonomickou činností je zejména činnost spočívající ve využití dlouhodobého majetku a za účelem dosahování pravidelného příjmu. Za ekonomickou činnost je považován i příjem z nájmu, který je zdaňován jako příjem z nájmu dle § 9 zákona o daních z příjmů.
Osobou nepovinnou k dani je pak „zbytek osob“ – tedy takové osoby, které neuskutečňují ekonomické činnosti. Typickým příkladem je například nepodnikatel – běžný občan.
Osoby ze zahraničí
V zákoně o DPH je také definována zahraniční osoba, kterou je osoba povinná k dani, která nemá na území Evropské unie sídlo ani provozovnu.
Od této osoby je nutné rozlišit ještě osobu neusazenou v tuzemsku povinnou k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, uskuteční zdanitelné plnění dodáním zboží nebo poskytnutím služby s místem plnění v tuzemsku a v tuzemsku nemá provozovnu, případně v tuzemsku provozovnu má, ale tato se neúčastní plnění.
Plátce DPH
Zákon o DPH definuje situace, za kterých se osoba povinná k dani stane plátcem DPH. Nejčastějším způsobem, jak se osoba povinná k dani stane plátcem DPH, je, když má tato osoba sídlo v tuzemsku a její obrat za nejvýše dvanáct bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 2 000 000 Kč. Zde ale existuje výjimka, a to v případě, že tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená bez nároku na odpočet daně.
Pokud se osoba povinná k dani stane plátcem daně z titulu překročení obratu, je tato osoba plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat. To neplatí v případě, že by se tato osoba stala plátcem ze zákona dříve.
Osoba povinná k dani se může stát plátcem DPH i v jiných případech, například nabytím majetku, pokud tento majetek nabyla od plátce jako nabytí obchodního závodu. Dalším příkladem může být situace, kdy se osoba povinná k dani stane plátcem, je v důsledku přechodu daňové povinnosti zůstavitele po zemřelém plátci a další.
Identifikované osoby
Poslední důležitou skupinou osob, které definuje zákon o DPH, jsou identifikované osoby. Identifikované osoby v návaznosti na ustanovení zákona mají specifické povinnosti. Důležitým faktorem ovšem je, že identifikovaná osoba nemá nárok na odpočet daně na vstupu, ale v některých případech má povinnost odvést z uskutečněného plnění daň.
Nejčastějším případem, kdy se osoba povinná k dani stane identifikovanou osobou, je přijetím služby od osoby registrované v jiném členském státě. Dle zákona se osoba povinná k dani stane identifikovanou osobou přijetím zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi.
Existuje ale mnoho dalších případů, kdy se osoba povinná k dani stane identifikovanou osobou. Jedná se například o situace, kdy osoba povinná k dani pořizuje v tuzemsku zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, tedy nad hranici 326 000 Kč.
Identifikovanou osobou se však může osoba povinná k dani stát i poskytnutím plnění, a to poskytnutím služby s místem plnění v jiném členském státě podle základního pravidla při poskytování služeb (tj. dle § 9 odst. 1 zákona o DPH), pokud se nejedná o služby osvobozené v daném státě.
ČLÁNKY DO MAILU