OSVČ, za které platí zdravotní pojištění stát, nebudou muset platit zálohy

Jakých OSVČ se netýká minimální vyměřovací základ

Pokud podnikáte jako OSVČ hlavní, musíte u zdravotního pojištění platit zálohy, a to alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Povinnost dodržet minimální vyměřovací základ se vztahuje jak na celkové pojistné za daný kalendářní rok, tak na měsíčně placené zálohy. Pro letošek jsou minimální zálohy u zdravotního pojištění stanoveny ve výši 2968 Kč měsíčně. Pokud vám na základě příjmů a výdajů vyjdou po podání přehledu vyšší zálohy, platíte je následně dle toho, kolik vám vyšlo v přehledu.

Přečtěte si také:

Jak se mají OSVČ změnit zálohy na sociální a zdravotní pojištění v roce 2025?

Minimální vyměřovací základ naopak neplatí pro OSVČ:

• která je současně vedle samostatné výdělečné činnosti zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,
• za kterou je plátcem pojistného stát (studenti, poživatelé starobní důchodu, maminky na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené ad.)
• s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
• která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
• která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období, tj. po celý kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. Vyměřovacím základem u těchto osob je jejich skutečný příjem po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, takže mohou platit i méně, než je stanovené minimum.

Kdo nyní nemusí vůbec platit zálohy

Zatímco ani pro jednu výše uvedenou skupinu neplatí minimální vyměřovací základ, existují u nich v současnosti jiná pravidla pro platbu záloh. OSVČ, které jsou zároveň zaměstnanci a podnikání pro ně není hlavním zdrojem příjmů, zálohy na zdravotní pojištění v současnosti platit vůbec nemusí. OSVČ, za které platí zdravotní pojištění stát, nemusí platit zálohy pouze v prvním kalendářním roce této činnosti a pojistné platí až po podání přehledu OSVČ za uplynulý kalendářní rok. Zálohy pro každý další kalendářní rok pak ale již platit musí a jejich výše je stanovena na základě podaného přehledu OSVČ. Zákon nicméně dává možnost v případě, že výše předepsané zálohy neodpovídají skutečným příjmům, tuto zálohu snížit, a to až na dobu do podání přehledu v následujícím roce.

Množství OSVČ, které nebudou muset platit zálohy, se rozšíří 

Disproporci u placení záloh chce nyní napravit ministerstvo zdravotnictví, které navrhuje v novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, u které došlo před několika dny k vypořádání připomínek, aby zálohy na pojistné, stejně jako je tomu u zaměstnanců, nemusely platit ani ty OSVČ, za které je plátcem stát, a další OSVČ, které nemají stanoven minimální vyměřovací základ. Pokud však OSVČ, přestože povinnost nemá, zálohy platit chce, např. z důvodu očekávaného vysokého doplatku pojistného po podání přehledu o daňovém základu, nic tomu nebrání. Systém veřejného zdravotního pojištění o pojistné nebude nikterak krácen, neboť celková výše pojistného za daný kalendářní rok je pak plátci vyúčtována po podání přehledu. Vedle toho se jedná o vstřícnost vůči OSVČ, které tímto postupem nemusí řešit placení i velmi nízkých záloh, a také nejsou vystaveny povinnosti platit penále, které by jim jinak bylo předepsáno při neplacení záloh nebo jejich placení v nesprávné výši, doplňuje se v důvodové zprávě.

I při péči o dítě půjde podnikat či být zaměstnaný a mít placené pojistné od státu

Novela dále přináší i novinku, která se týká osob, které celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Za tyto osoby platí pojistné stát, avšak pouze tehdy, pokud nemají příjmy ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti. Jestliže tato osoba má, byť i velmi nízké, příjmy ze zaměstnání či podnikání, stát za ni pojistné přestává platit. V důsledku to znamená, že pojistné je odvedeno pouze ze zaměstnání či podnikání, a to i z velmi nízkých příjmů (minimální pojistné v tomto případě není stanoveno). Tím je systém krácen na příjmech, kdy přestává čerpat platbu od státu, avšak současně není ani zajištěno placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu tak, jak je tomu u ostatních pojištěnců, za které stát přestal platit pojistné, píše se v důvodové zprávě.

Nově tak má dojít ke zrušení podmínky neexistence příjmů ze zaměstnání nebo podnikání pro to, aby stát platil pojistné. Rodiče pečující o děti tak získají stejné postavení, jaké mají pojištěnci, za které stát platí pojistné z jiného titulu a kteří nejsou omezeni příjmem za zaměstnání nebo podnikání (důchodci, studenti, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené apod.). A tedy, jestliže bude mít rodič pečující o dítě příjmy ze zaměstnání či podnikání, bude za něj platit pojistné stát i zaměstnavatel, případně si bude platit pojistné i jako podnikatel ze skutečně dosažených příjmů, dodává důvodová zpráva.

Ze zákona se vypustí placení pojistného při péči o starší děti

Novela chce zároveň motivovat rodiče k návratu do zaměstnání či k samostatně výdělečné činnosti, a proto se v ní navrhuje vypustit placení pojistného státem za rodiče pečující nejméně o dvě děti do 15 let věku. V zákoně tak zůstane pouze věková hranice dětí, o které osobně pečuje jeden z rodičů, ve výši 7 let. Dosavadní věková hranice dvou dětí do 15 let věku se jeví vzhledem ke schopnostem dětí v tomto věku jako nadbytečně velkorysá. Nové nastavení, resp. omezení věkové hranice dětí, lépe odpovídá schopnostem dětí v daném věku, kdy děti starší 7 let již v drtivé většině plní povinnou školní docházku a zdaleka již nevyžadují péči rodičů v takovém rozsahu, jako je tomu v případě dětí mladších. Návrh tak bude motivovat zejména rodiče starších dětí (do patnácti let věku) k dřívějšímu návratu do práce, neboť za tyto rodiče již nebude hradit pojistné stát, upřesňuje důvodová zpráva.

Dřívější plnohodnotný návrat rodičů do práce také bude zásadně podpořen zrušením dosavadní podmínky „celodenní“ péče o dítě. Zrušením této podmínky dojde podle ministerstva zdravotnictví k pobídce využívání zkrácených pracovních úvazků, kdy rodiče již nebudou limitováni dobou, po kterou maximálně budou moci být děti ve školce (dosud pouze 4 hodiny denně).

Novela nyní míří na vládu. Pokud projde celým legislativním procesem, měla by nabýt účinnosti na začátku roku 2026.