Uzavřením pracovní smlouvy vzniká pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. V průběhu pracovního poměru může dojít k různým situacím, které vyžadují sepsání dodatků k již uzavřené pracovní smlouvě. Čtěte, kdy je třeba sjednávat dodatek a kdy se naopak nesjednává, a zda je možné všechny dříve uzavřené dodatky sjednotit v jedné nově uzavřené pracovní smlouvě.
Pracovní smlouva a její náležitosti
Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání.
Pracovní smlouva je nejobvyklejší způsob vzniku pracovního poměru (může výjimečně vzniknout i jmenováním). Jedná se o dvoustranné právní jednání (pojem dvoustranný právní akt se po rekodifikaci soukromého práva od roku 2014 nepoužívá). Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně a minimálně ve dvou vyhotoveních – jedno pro zaměstnavatele, druhé pro zaměstnance. Sepisuje se buďto předem nebo v den nástupu do pracovního poměru. V souladu s § 20 zákoníku práce bude pracovní smlouva platná i v případě jejího dodatečného podpisu, pokud již bylo započato s plněním (zaměstnanec nastoupil). Rozhodně ale nelze tento postup doporučit. Vždy je tu riziko kontroly inspektorátu práce (výkon práce načerno, tj. bez platné pracovní smlouvy) a navíc neplatné sjednání zkušební doby. Zkušební doba se totiž sjednává nejpozději v den nástupu do práce.
Od pracovní smlouvy lze odstoupit. To připadá v úvahu v situaci, kdy je smlouva řádně sjednána předem a zaměstnanec do práce nenastoupí, aniž by mu v tom bránila překážka v práci a zaměstnavatel se o této překážce do týdne nedozví. Od roku 2014 se však pro odstoupení od pracovní smlouvy vyžaduje písemná forma. Jinak by se k němu nepřihlíželo.
Mezi povinné náležitosti pracovní smlouvy patří dle ustanovení § 34 zákoníku práce:
- druh práce (případně více druhů práce), které má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
- místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána,
- den nástupu do práce.
Další ujednání pracovní smlouvy jsou záležitostí smluvních stran. Například se jedná o sjednání kratší pracovní doby, zkušební doby, možnosti vyslání zaměstnavatelem na pracovní cestu apod. Jedná se však o písemné dvoustranné právní jednání, proto musí být veškeré změny sjednány opět písemně dvoustrannou dohodou, tj. dodatkem k pracovní smlouvě. Je tedy třeba správně vyhodnotit, kdy je nezbytné sepisovat dodatky k pracovní smlouvě. Navíc může být obtížné se po několika letech orientovat v jejich množství. A právě to je situace, kterou řešila čtenářka v poradně serveru Podnikatel.cz. Zaměstnanec je u nich zaměstnán několik let. Má změnu pracovního poměru na dobu neurčitou, změnu v názvu firmy, přestěhoval se a vše bylo řešeno dodatkem k původní pracovní smlouvě. Dodatků přibývá a čtenářka zvažuje, zda je možné stávající pracovní smlouvu nahradit smlouvou novou se stejnými podmínkami.
Dodatky k pracovní smlouvě
Dodatkem k pracovní smlouvě lze tuto například prodloužit, ale také změnit její podmínky. Jak pro server Podnikatel.cz vysvětlila Monika Zábranská z FABIAN & PARTNERS, advokátní kancelář, pracovní poměr je založen na smluvním pracovněprávním vztahu. Zákoník práce stanovuje, že měnit obsah pracovněprávního vztahu je možné pouze dohodou smluvních stran (nejčastěji prostřednictvím dodatku k pracovní smlouvě). Obecně lze říci, že pro všechny změny, pro které zákon vyžaduje písemnou formu, je třeba uzavřít písemný dodatek. V případě nedodržení totiž zaměstnavateli hrozí sankce ze strany inspektorátu práce,
uvádí Monika Zábranská. Dodává však, že pokud se změna týká identifikačních údajů, o tomto zaměstnavatel zaměstnance pouze informuje, rozhodně není třeba sepisovat dodatek. To vyplývá z ustanovení § 37 zákoníku práce, které ukládá zaměstnavateli povinnost zaměstnance písemně informovat o údajích o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru. Platí to i pro případ změny identifikačních údajů zaměstnance, název a sídlo zaměstnavatele, označení druhu a místa výkonu práce, apod.
Informování o obsahu pracovního poměru:
Jestliže pracovní smlouva neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, musí ho o nich zaměstnavatel písemně informovat do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru. Jedná se například o údaj o délce dovolené, splatnosti mzdy, bližší označení druhu a místa výkonu práce a další údaje podle § 37 zákoníku práce.
Sjednocení dodatků do nové pracovní smlouvy
K možnosti sepsání nové pracovní smlouvy a sjednocení dodatků sepsaných v průběhu několika let se vyjádřila advokátka Markéta Deimelová z TaylorWessing e|n|w|c Advokáti. Zaměstnanec a zaměstnavatel se na sepsání nové pracovní smlouvy mohou samozřejmě kdykoli dohodnout. Pracovní smlouvu však není možné antidatovat. V nové pracovní smlouvě by mělo být uvedeno datum, ke kterému bude pracovní smlouva podepisována. Jako den nástupu do práce se však uvede datum, kdy zaměstnanec skutečně poprvé do práce nastoupil,
objasnila oslovená advokátka. Aby nedošlo k pochybnostem, doporučuje připojit i ustanovení o tom, že závazek z dosavadní pracovní smlouvy ve znění všech dodatků se ruší a nahrazuje se závazkem z nově uzavřené pracovní smlouvy.
Zaměstnavatel by proto měl dobře zvážit, které údaje budou nad rámec povinných náležitostí součástí pracovní smlouvy jako dvoustranného právního jednání a o kterých bude zaměstnanec jednostranně písemně informován zaměstnavatelem. Od této skutečnosti se odvíjí i povinnost sepisování dodatků k pracovní smlouvě při jejich změně.
ČLÁNKY DO MAILU