Ovládne nás během krize další NARCIS?

26. 10. 2008
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Autor: 258398
V dobách krizí a nejistých časů se lidé často uchylují k hledání spasitele, nějakého novodobého Mesiáše. Zajímavé je, že zvláště v takových časech se daří narcisům.

Bezvládí nikdy netrvá dlouho. Vždycky se najde narcistický jedinec, který se považuje za ideálního vůdce. Ostatní mu dají překvapivě často za pravdu a podvolí se jeho přehnaným ambicím. To jsou závěry, ke kterým došla ve svých výzkumech americká psycholožka Amy Brynellová z Ohio State University v Newarku. Výsledky jejího bádání nedávno zveřejnil vědecký časopis Personality and Social Psychology Bulletin.

Než se podrobněji podíváme na konkrétní výsledky jejího výzkumu, pojďme si říci, co je vlastně narcismus a kde jsou jeho kořeny. Narcismus nebo také narcisismus je stav charakterizovaný nadměrným zájmem o vlastní osobu, popřípadě zamilovaností do vlastní osoby. V dnešní společnosti, která zdůrazňuje image a moc, se takoví lidé cítí velmi spokojeně a je jich čím dál více.

Pojem narcismus se pojí k řecké mytologii. Krásný nesmělý jinoch Narkissos (Narcis) se vždy stranil ostatních a byl proto považován za domýšlivého. Pohrdl láskou nymfy Echo. Bohyně Afrodita ho za to potrestala tím, že se zamiloval do vlastní podoby, kterou uzřel na vodní hladině. Marnou láskou se utrápil a byl proměněn v květinu nazvanou po něm narcis. Také zoufalá Echo odešla do lesů a umořila se žalem. Nic po ní nezůstalo, jen slabý hlas, jenž bloudí po horách jako ozvěna. Čtěte více: Jak také manažerky přebíjejí stres

Samotný výzkum Amy Brynellové

Brynellová zapojila do svých pokusů celkem 432 dobrovolníků z řad univerzitních studentů a prověřila u nich různé osobnostní rysy. Kromě jiného hodnotila i jejich soustředění na vlastní osobu, mínění o vlastním nadání a schopnostech. Vysoké skóre v těchto ukazatelích je společně s nízkou mírou schopností vcítit se do situace druhých typickým rysem lidí s narcistickou osobností. Čtěte více: Supermoderní vzhled? Do zaměstnání rozhodně NE!

Otestovaní studenti byli rozděleni do skupinek po čtyřech a v nich pak absolvovali vlastní experimenty. Dostali například za úkol, aby si představili, že jsou členy výboru studentského svazu a mají vybrat ředitele na další funkční období. Když studenti tento úkol splnili, vyplnili formulář, v kterém hodnotili, jak sami ovlivnili diskusi a jaký byl přínos druhých. Nepřekvapilo, že se dobrovolníci s nejvýraznějšími narcistickými rysy považovali za vůdčí aktéry diskuse. Poněkud překvapivější bylo, že narcisy vnímali jako vůdce i ostatní členové skupiny.

Narcisové se derou o vedení ve skupině a daří se jim ho získat, i když pro to nemají lepší předpoklady. To se ukázalo, když diskuse v jednotlivých skupinách sledovali profesionální psychologové, kteří neznali osobní profily jednotlivých dobrovolníků. Mezi dobrovolníky, kteří podle objektivního hodnocení psychologů skutečně vystupovali jako vůdčí osobnosti skupiny, jasně převládli narcisové.

Musíme odlišovat sebedůvěru a narcismus, říká Brynellová. Lidé s dostatečnou sebedůvěrou vystupují jistě a přesvědčivě, ale ostatní jim nejsou lhostejní. Narcisové mají o svých schopnostech přehnaně vysoké mínění a jde jim jen o sebe. Brynellová to považuje za společensky nebezpečný fenomén. Odvolává se přitom na celou řadu studií dokazujících, že lidé s narcistickou osobností nejsou nejlepšími vůdci. Mají tendenci k lehkomyslnému a riskantnímu jednání a mohou napáchat obrovské škody. To, že má naprostou pravdu, dokazuje i pár těchto osobností.

Narcisové v dějinách

Narcisisty žene k úspěchu v práci nebo ve společenských vztazích především obdiv ostatních. Potřebují aplaus, lichotky a zbožnění. Řada z nich svůj exhibicionismus ukájí v pracovní činnosti. Tak je tomu například u herců, modelek, vrcholových sportovců nebo politiků. Nadměrný egocentrismus a narcismus se v dějinách často pojily s výraznými osobnostmi nebo přímo tyrany. Jmenujme namátkou římského císaře Caligulu, který byl přesvědčen, že je bohem, egyptskou královnu Kleopatru či Napoleona Bonaparte. Čtěte více: Základem úspěchu jsou barvy

K narcisistům zcela určitě patří i Adolf Hitler. Komplex méněcennosti způsobil, že se bránil úzkosti způsobené malým sebevědomím. Přesvědčil sám sebe, že jeho průměrnost je vlastně nadřazeností. Řečnické umění a teatrálnost jej dovedly až do čela mas, s kterými léta manipuloval. Konečný neúspěch neunesl a vyřešil jej sebevraždou.

Do kategorie narcisistů lze zařadit i Stalina či Mao Ce-tunga. Jejich snaha dokázat světu vlastní moc stála životy miliónů lidí. Do jiného rejstříku patří anglický básník a spisovatel lord Byron. Jako velmi mladý se zamiloval a musel vyslechnout z úst své vyvolené, že by nikdy nemohla mít ráda kulhajícího člověka. To v něm posílilo patologický narcismus, kterým kompenzoval svou méněcennost způsobenou kulháním. Stejnou fyzickou vadou trpěl i nacistický ministr propagandy Goebbels, který ji překonal závratně rychlou politickou kariérou. Do psychologického profilu narcisisty dokonale zapadají některé další význačné kulturní a sportovní osobnosti jako například americká tanečnice irského původu Isadora Duncanová nebo zpěváci Fredie Mercury či Elton John. Patří k nim i americký herec Warren Beatty všemožně podporující svou pověst svůdce nebo americká běžkyně Florence Griffithová, která podle vlastního prohlášení je spokojena jen tehdy, když lidé obdivují její svalnaté tělo a rychlý sportovní vzestup.

A jak je to s narcisy v České republice, již ponechám plně na vašem uvážení…

Autor článku

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).